* Prohlížíte kategorii ‘Historie’
Microsoft už druhým rokem svůj operační systém dodává na optických discích CD-ROM, objevuje se první internetová bublina a svět PC žije multimédii. I tak by se dal charakterizovat rok 1997. Vzpomněl jsem si na něj kvůli dnešní tiskové konferenci Intelu na téma UltraBook. Mezi 20 a 30 tisíci korun se dnes dají sehnat lehké a tenké stroje s rozumným (byť sníženým) výkonem a omezenou výbavou. Myslíte, že před těmi 14 lety nic podobného neměli?
Když se poprvé začala řešit spotřeba PC notebooků, byla 80. léta v druhé polovině, Rusové se hecovali, zda může jaderná elektrárna bouchnout a Škodovka poprvé ukázala nové lidové vozítko – Favorit. Kdo měl počítač, byl za pošuka a notebooky byly spíše tématem pro sci-fi. Notebooků se prodávalo tak málo, že vůbec nemělo cenu dělat pro ně speciální procesory. Spotřeba tehdejších procesorů třídy XT byla beztak malá a všichni byli spokojeni, když se vyrobila aspoň úspornější CMOS varianta. Prostě sluníčková doba.
I ten nejlevnější mini-notebook dnes umí obsloužit monitor s vysokým rozlišením a vykresluje v miliónech barev. Kromě toho zvládne akcelerovat přehrávání filmu aspoň v DVD kvalitě a nechybí mu ani akcelerace 3D grafiky. Všechny tyto vymoženosti jsou dnes brány jako naprostý základ, ale nebylo tomu vždy.
Část populace žije v přesvědčení, že Apple se svým iPadem vymyslel koncepci dotykového počítače s ~10“ obrazovkou. Jakkoli je iPad výborné a dotažené zařízení (byť neshodující se s mými očekáváními pro dotykové počítače), zas taková revoluce to nebyla. Tedy aspoň ne z úhlu pohledu, o kterém budu hovořit v tomto článku.
O tom, že Mac má od svých prvopočátků schopnost jednoduchého síťování, ví mnoho lidí. O tom, že podobnou možnost později nabízely i počítače vybavené systémem MS-DOS od verze 5.0, ví jen málokdo.
Přes léto jsem měl půjčený velmi zajímavý notebook Victor V86P od Jakuba Hláska. Tento nádherný stroj je z roku 1989 a jde asi o nejstarší notebook, se kterým jsem kdy měl tu čest si hrát (a pro mě také jediný s CGA grafickou kartou a XT class procesorem). (pokračování článku)
Už to budou skoro tři roky, co jsem zde psal o starém PowerBooku, který jsem kdysi měl. Jenže, jak jsem se dozvěděl, ten už asi dávno skončil někde v popelnici. Chtěl jsem si zas pohrát s nějakým starým Macem, tak jsem si jednoho půjčil od logouta. Člověk si často věci z dětství idealizuje a já jsem měl starý MacOS v hlavě hodně zidealizovaný, takže jsem si ho chtěl znovu vyzkoušet a udělat si tak v hlavě lepší srovnání s dobovými Windows 95. A když už k tomu došlo, není důvod se s vámi nepodělit.
Když je venku vedro a člověk má chuť se celý den flákat, začne dělat nepochopitelné věci. Chtěl jsem najít 8“ diskety značky Verbatim, které jsem si v dětství zcela jistě někam ulil, když jsem jich doma našel hned několik balíčků. Bohužel diskety jsem nenašel. Tedy ne ty 8“ (5,25“ a 3,5“ disket je doma stále hromada). Místo toho jsem našel jinačí skvost.
Bylo teď v posledních dnech venku tak krásně, že jsem neměl vůbec chuť sedět u počítače a něco psát. Pátek jsem si udělal jako odpočinkový den s tím, že zůstanu doma a budu jen relaxovat. Když už jsem se tu tak válel a viděl všechny ty staré notebooky, které mám doma kvůli sérii článků o historii grafických karet v noteboocích (nevyjdou dřív než za půl roku, nebojte), trochu jsem si zavzpomínal na dobu, kdy většině uživatelů stačil DOS a jen ti náročnější k němu měli doinstalovanou nadstavbu v podobě Windows 3.x. Přesněji zavzpomínal jsem hlavně na některé problémy, které v té době byly více, či méně aktuální. Pokud vás cokoli z počítačové historie moc nezajímá, rovnou tento článek přeskočte.
Většina lidí sice ve svém počítači víc jak jednu grafickou kartu nikdy neměla, ale více grafických karet není nic nového. Je to řešení, které provází počítače PC už od jejich vzniku, a tak nebude na škodu, když mu věnuji jeden článek tady na blogu. U zrodu platformy PC přišlo IBM s grafickými kartami CGA a MDA. První měla nižší rozlišení, grafické režimy a pár barev. Druhá měla barvy pouze dvě, vyšší rozlišení, ale zobrazovala jen text. Byl tu však jeden zásadní rozdíl v práci s nimi – každá měla mapovanou paměť do jiného adresního prostoru.
V současné nabídce mini-notebooků (resp. netbooků) stále nevidím nic, co bych si byl ochoten koupit. Většina dnešních zařízení v této kategorii má kolem 1,5 kg, klasický pevný disk a výdrž do 6 hodin s 6cell baterií. Takové zařízení pro mě nemá absolutně žádný smysl, když už mám normální notebook (kterého bych se nevzdal z mnoha důvodů).
Stále čekám na něco, co se bude podobat dřívějším handheldům, ale bude to odpovídat dnešním nárokům (LAN místo modemu, Wifi, BT, WWAN). Bratr domů přinesl starší NEC Mobile Pro 900 a teď už přesně vím, jaké rozměry bych si u vysněného zařízení představoval. NEC má 8“ displej, plnohodnotnou klávesnici pro psaní hmatovou metodou a hmotnost 0,8 kg. Před pěti lety do něj neměli problém nacpat také výstup na monitor, USB port pro připojení různých periferií (klávesnice, myš, flashdisk) a sloty pro CF a PC karty. (pokračování článku)
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
