Se svým notebookem jsem si také zakoupil záruku s opravou u zákazníka následující pracovní den. Ačkoli jsem tu kdysi řekl, že takové věci díky své práci nepotřebuju, tentokrát jsem chtěl mít správný pracovní notebook se vším všudy. Málokdo ví, jak vlastně takové rozšíření záruky vypadá a popravdě – já to také nevěděl. Sice už jsem nějaké notebooky s podobným typem záruky měl (nebo dokonce i lepším), ale většinou to bylo rovnou v základu.

Tentokrát byla záruka koupena samostatně jako zboží v obchodě. Po několika dnech dorazila krabička na CD. Uvnitř však místo něj byl pouze manuál s postupem a aktivačním kódem. Celý proces byl tedy jen o ručním naťukání adresy, naciónálů, identifikačního čísla notebooku a aktivačního kódu. Otázka asi 15 minut a od teď jsem již evidován s rozšířenou zárukou v době trvání tří let.

Výplatí se to?

Lenovo nemá tuto záruku nejlevnější a nejsem si ani jist, že by pro mě byl můj vlastní notebook tak životně důležitý, že bych se bez něj chvíli neobešel. Důvodem je asi hlavně má lenost, protože se mi nechce jezdit do Prahy do servisu. Poslední dva roky jsem se s notebooky vždycky v období Vánoc pěkně natrápil (musel jsem tam jen třeba na několikrát do servisu se “přít”). Možná si někdo říká, že bych to mohl posílat kurýrem, ale tento způsob z principu odmítám a beru ho spíše za trest. Většinou se mi totiž podaří vychytat nejednoznačnou závadu, takže by mi ten notebook bez osobního kontaktu rovnou poslali zpět. Při osobním kontaktu je možno si všechno hezky vyjasnit a předejít zbytečným nedorozuměním. Zároveň se dá lépe předvést chyba (nebo z druhé strany funkčnost) zařízení.

Takže kurýra nechci a do servisu se mi jezdit nechce, takže on-site záruka je vlastně nejlepší možnost. Na druhou stranu těch peněz mi ani náhodou nebude líto, když tu záruku nebudu muset vůbec uplatňovat :-).

Protože už se moc lidí ptá na můj názor ohledně mé R61, radši nebudu více otálet s napsáním nějakého tohoto krátkého zápisku. Nechtěl jsem psát hned první den – nedělám to ani u recenzí a má to i svůj důvod. Na spoustu změn člověk potřebuje nějaký čas, aby je dokázal docenit. Za těch pár dní, už mi ale v mnoha situacích dělal nový notebook velkého pomocníka, takže už je co sepisovat.

Design

No co na to říct. Tady vážně chválit nemůžu. Ten notebook není dvakrát moc hezký. Myslím, že tady budu potřebovat nejvíc zvykání. Zatímco takové grafitové HP Compaq ma určitý styl a eleganci, Thinkpad R je jen velká černá krabice. Stačilo by přitom jen pár úprav některých křivek a notebook by byl podstatně hezčí. Moje původní FSC Amilo V3205 je rozhodně výrazně pěknější a zatím se na tom shodli úplně všichni, co ty dva notebooky viděli vedle sebe.

Mechanická odolnost

Co na to říct. Tenhle notebook bude asi dost problém zrasit. Znáte takové to video z recenze na ThinkPad X300, jak Dušan Šimonovič zvedl notebook za horní část víka v otevřeném stavu (180°) do horizontální polohy? Já jsem to tenkrát s tím kusem, co jsem měl na recenzi, taky musel zkusit a zkusil jsem to i teď s výrazně těžší R61. A hle – přežila :-).

Nemám se tedy asi vůbec čeho bát a určitě není ani důvod se při používání notebooku nějak krotit. Sám jsem zvědav, co řeknu třeba za rok.

(pokračování článku)

Jak jsem již psal i jinde, nakonec jsem zvolil velký notebook – tedy 14,1“ Lenovo Thinkpad R61 (s mini-dokem a tříletou on-site zárukou). Tím je můj výběr u konce a děkuji všem prodejcům, kteří mi poslali své nabídky. Protože je přesun všech dat a programů na nový notebook docela náročný proces, bude tento zápisek spíše kratší. Nemusíte se ale bát, nastavím ho obrázky :-).

Volba nakonec padla na velký notebook hned z několika důvodů. Nutnost maximální mobility už částečně klesla a kupování malého notebooku by teď možná bylo spíše rozmarem, než čímkoli jiným. Velkým notebookem tedy doufám ulevím očím, které dost trpěly, kdykoli jsem byl někde pryč nucen třeba pět hodin v kuse dělat na interním LCD. Mimo toho by se taky mohlo trochu ulevit krční páteři. Neuleví se akorát zádům, až budu nový notebook nosit v batohu. Pocitově ale mohu říct, že ten rozdíl je menší než jsem čekal.

Domů jsem si přivezl dvě krabice. Dokovací stanice byla původně uložena ve větší krabici (ještě větší než notebook), ale tu jsem domů nevozil a nemám tušení, proč v ní originál krabice vlastně byla. Vrhl jsem se tedy „pln očekávání“ do rozbalování.

(pokračování článku)

Posledního březnového dne jsem skočil do reklamačního oddělení Alza.cz, abych vyreklamoval o Vánocích zakoupený box na notebookový disk. Včera v podvečer se u mě zastavilo PPL a přivezlo mi disk z reklamace zpět.

Průběh reklamace

Po kontaktu s reklamačním technikem jsem měl rozporuplné pocity a napsal jsem tedy do knihy přání a stížností moji malou úvahu nad rozdíly reklamací zde a jinde – kupodivu nešlo o hanu žádného konkrétního člověka :-). Po dvou týdnech mi přišla odpověď od šéfa reklamačního oddělení s určitou možností vstřícných kroků. Překvapilo mě, že tam tomu šéfuje pán s příjmením Lakomý – řekl bych, že si z toho určitě někdo musí dělat srandu. Já to se svým příjmením taky neměl lehké ;-).

Box nakonec ke mně dorazil kupodivu kurýrem. Měl jsem za to, že když to tam donesu, tak si to musím i sám přinést. Možná, že už nikdo nechtěl riskovat mou další návštěvu. U Alza.cz jsem měl kdysi jednu takovou velmi vleklou reklamaci, tak jsem si po příjezdu PPL ani nebyl jist, jestli v krabici nebude spíš bomba.

Nový box

Reklamace byla vyřízena formou výměny. Nový box funguje o něco lépe. Dokonce se mi ho na mém notebooku s jedním tlustým kabelem podařilo rozjet i bez připojeného extra napájení (s Akasou tak disk fungoval všude). Převážně bude ovšem nutné i tak používat kabely dva. Doufám, že časem nezačnou další potíže a nebude nutné znovu reklamovat.

Příště už bych si produkt společnosti IcyBox určitě nekoupil. Ta u mě už ztratila důvěru.

Stihl jsem dnes zaskočit do Alza.cz a hodit jim ten externí box na reklamaci. Technikovi se nakonec nerozběhl na dva kabely ani s jeho diskem (80GB Fujitsu). Nebylo tím pádem vůbec co řešit. Nepotěšil mě jen fakt, že výměna nepřichází v úvahu – disk holt musí na reklamaci.

Asi už jsem u Alzy dlouho nebyl nic reklamovat, nebo se jim tam změnil personál k horšímu. Technik, který mou reklamaci vyřizoval, na mou otázku, za jak dlouho to bude spravené, odpověděl, že to bude za 30 dní, pokud jsem fyzická osoba. Po chvíli ťukání do počítače pronesl s uštěpačným úsměvem, že fyzická osoba nejsem. Nějak jsem to chování vůbec nepochopil, anebo on nepochopil, že to jsou maximální zákonem dané lhůty a ne doporučená doba opravy.

Uvidíme, za jak dlouho bude box opraven. Už teď je ale můj pocit z reklamace negativní. Když se vám někde jako klientovi vysmívají a krmí vás, tak to dobře nepůsobí nikdy. Pár takových situací pro mě už může být důvodem jít příště nakupovat ke konkurenci. „Nepřátelský“ přístup nemám rád nikde a už vůbec ne tam, kde nechávám celkem vysoké sumy peněz. Škoda jen, že ten eshop mají stále nejlepší.

K vánocům jsem otci kupoval jako dárek přenosný 2,5“ disk. Do svého notebooku jsem si koupil rychlý disk Seagate Momentus 7200.2 (120GB) a on po mě dostal Seagate Momentus 5400.3 (80GB). Rychlý disk nemá při připojení přes USB žádný význam a 80 GB už není zas tak málo na zálohy práce a potřebu sem tam něco přetahovat mezi prací a domovem.

Někdy v Listopadu jsem si kupoval nový rámeček (Akasa Integral s podporou SATA/PATA disků a možností připojení přes eSATA), protože u toho starého jsem urval miniUSB. Ačkoli ten je po všech směrech výborný a mohu jen doporučit, pro otce jsem chtěl něco malého a lehkého.

IcyBox – IB-250STU-B

Volba tedy padla na výrobek značky IcyBox, kterou mám z okolí v povědomí, takže jsem předpokládal, že by mohlo být všechno v pořádku. Jenže nebylo a není. Zatímco Akasa rámeček utáhne zmíněný menší disk úplně bez problémů i na starších noteboocích z jednoho USB, IcyBox se často nechytne ani s dvěma USB :-(. Jak si poradí s rychlejším diskem radši ani nezmiňovat.

Díky mé vytíženosti jsem začal celý problém řešit až teď, kdy už se situace stala neúnosná (pravděpodobnost, že se rámeček chytne s oběma připojenými kabely je nižší než dříve). Na stolním počítači to otci nechodí skoro vůbec, na jeho notebooku DELL Latitude D600 to už je potřeba několikrát přemlouvat, v práci s tím má na stolním počítači taky problém a na mém FS Amilo Pro V3205 se to chytne jen na každý druhý pokus a to jen z vybraných portů.

Kde je problém?

Řekl bych, že už samotný rámeček bude mít nevhodně řešené napájení, protože se nechytne na jeden kabel ani z Power USB konektoru (který je napájení disků a dalších náročných zařízení přímo určen díky možnosti dodat větší proud než standardních 0,5 A).

Co teď s tím?

Situace je v podstatě taková, že rámeček funguje se zmíněnými disky pouze na těch nových noteboocích, co recenzuji, a to pouze při zapojených obou kabelech (jiné rámečky si vystačí i s jedním kabelem), takže dost ostuda. Když vezmu rok starý notebook, tak mám prostě smůlu, a tak by to být prostě nemělo.

Rámeček byl zakoupen v obchodě Alza.cz, kam ho také příští týden odnesu na reklamaci. Nakupuji tam už řadu let a utratil jsem tam v řádu stovek tisíc korun (jen za minulý týden asi 20 000,-), takže doufám, že se k tomu reklamační oddělení nějak rozumně postaví.

O průběhu reklamace (a případných dalších nutných krocích) budu již tradičně informovat :-).

Jak jistě všichni pravidelní čtenáři ví, tak před více jak rokem jsem si koupil 12“ notebook FS Amilo Pro V3205. Nějaký měsíc zpět nám vyšla jeho nová verze nazvaná Esprimo U9200, a tak jsem uvažoval o omlazení hardware. Nebylo to samozřejmě jen z rozmaru. Esprimo totiž přináší několik nových prvků, které mi na V3205 chyběly. Na NOTEBOOK.cz na něj brzy vyjde recenze, které tento článek ani v nejmenším nekonkuruje (ona je i podstatně rozsáhlejší). Bude se zabývat čistě srovnáním těchto dvou notebooků.

Design a mechanické provedení

Tak tady se teda FS moc nepochlapilo. Nerad to říkám, ale Esprimo nemá ani kousek elegance a nemá na svém vzhledu vůbec nic, co by mě dokázalo zaujmout. Sám ještě nejsem tak kritický, ale ostatní lidé mi téměř jednohlasně potvrdili, že V3205 je vzhledově o třídu výš. Korporátní notebook podle mě nemusí být jen krabice bez špetky vkusu.

Na rozdíl od vzhledu šlo nahoru povrchové zpracování plastů. Ty už na sobě nechytají žádné otisky a mají trochu hrubší povrch, který by se nemusel tak rychle ošoupat. Ruku do ohně bych za to ale nedal, protože kvalitní povrchové úpravy nejsou zrovna doménou levných řad FS.

Mechanická konstrukce základny je velmi dobrá a je na úrovni nejlepších notebooků. Nedostatky jsou jen ve víku. To je zase nějak měkké a já si nejsem jist, že ta bude nový model ušetřen problémů spojených s vytlačenými skvrnami. To pro mě také bylo i velkým zklamáním.

(pokračování článku)

Tak tento díl snad konečně bude poslední, protože už mám notebook doma s vyměněnou základní deskou. Všechno tedy nakonec dobře dopadlo. Po tom, co původní reklamace nebyla uznána jsem se do servisu vydal znovu a tentokrát i s jedním z monitorů, se kterým notebook odmítal správně pracovat. Pro tento účel jsem vzal Samsung SyncMaster 215TW – tedy 21“ S-PVA LCD panel, který používám na notebook.cz ve všech svých recenzích (nejen) na testování kvality VGA výstupů.

Celé testování tam zabralo snad skoro dvě hodiny, ale nakonec došlo k domluvě, že se objedná nová deska a že to snad pomůže. Za necelý týden (vinou svátků) už jsem se mohl zastavit pro opravený notebook a svůj LCD panel, který jsem v servisu zanechal na testování. Nakonec jsem si ani nenechal předvést, že je notebook teď už opravdu funkční, ale nemám v žádném případě důvod nevěřit slovům technika (jak teď není moc času, tak jsem si to nakonec nezkusil ani doma a bude to muset počkat do pátku večer).

Tím to je tedy uzavřené, tak zkusím ještě shrnout mé dojmy. V servisu byla velmi dobrá domluva. Bylo se sice nutné přičinit, ale i tak byla vidět ochota z jejich strany, což mě velmi těší. Že se to tak trochu zkomplikovalo nakonec také chápu, protože s jejich 21“ LCD panelem opravdu žádná chyba nenastala. Celkově jsem ale spokojen a je mi jasné, že řešení podobných věcí u notebooků, které se nedají reklamovat osobně (Acer, ASUS), bude v podstatě nereálné.

Další reklamace FS V3205 – tentokrát DVI (díl 2.)

V prvním díle jsem popsal svůj problém s DVI výstupem. Během psaní jsem se však podíval do toho (mnou chváleného) informačního systému a zjistil jsem, že reklamace byla zamítnuta. Protože už bylo pozdě v noci, tak jsem zápisek rozsekl. Teď je čas se podívat, kde je zakopaný pes. Problém je v tom, že reklamace nebyla uznána. Na přiloženém obrázku je vidět část obrazovky z informačního systému, na které je v podstatě vyjádření technika. Závada se neprojevila. Jenže co teď? Ačkoli samozřejmě nemám důvod servisu nevěřit, nějak mě nahlodává myšlenka, že až přijdu s notebookem domů, tak bude všechno při starém a já uvidím stejné chyby. Toho bych se ovšem chtěl ušetřit.

Napadla mě tedy taková férová nabídka, kterou zkusím mailem předložit (nejdřív) technikovi, který mou reklamaci řešil. Na předání notebooku přijedu s dvěma LCD (aspoň jedno s vyšším rozlišením), pár DVI kabely a jedním dalším notebookem s DVI. Nechám si předvést funkční notebook a když všechno bude fungovat v pořádku, tak se všem omluvím a spokojeně si ho odvezu domů. Pokud by zcela náhodou výstup nefungoval tak, jak má, notebook bych jim tam rovnou nechal, abych si ušetřil další cestu do odlehlých částí Prahy.

Uvidíme, jak na to zareaguje servis. Zatím si zjistím, jak je to s podporou v zákoně a nutností předvedení funkčního výrobku. Na druhou stranu se servisem mám zatím pozitivní zkušenosti, takže pevně věřím, že se nějak dohodneme k „všeobecné spokojenosti“. Notebook s nefunkčním DVI výstupem by totiž pro mě byl absolutně k ničemu.

kud se divíte, že se tu nic už několik dní neobjevilo, tak to má jednoduché vysvětlení. Do všeho toho shonu po dárcích, snahy stihnout všechny resty před zaslouženým vánočním odpočinkem a všemožných testů ve škole se mi totiž na notebooku podělal DVI výstup. Kvůli tomu jsem to málo volného času trávil odzálohováním všech svých dat jinam. Jako náhradu mám na příští dva týdny notebook Toshiba Qosmio G40. Vzhledem k tomu, že jde o obrovský 17″ desktop-replacement za více jak 100 tisíc, tak se musím modlit, abych neměl potřebu cestovat mimo barák :-).

prvotní zděšení

No ale zpět k té závadě. Poslední dva týdny se mi občas stalo, že po připojení externího LCD byl obraz s rozházenými barvami. Vždy pomohlo kabel vypojit a zapojit. Ze závady jsem vinil DVI kabel, který už tu se mnou přežil nějakých pár monitorů. V úterý jsem si opět připojil LCD a opět se objevila tato chyba. Bohužel už nic nepomohlo a obraz byl pořád špatný. K mému překvapení jsem však zjistil, že když snížím rozlišení na 1280×1024 (a nižší), tak je obraz v pořádku. Předpoklad chyby v kabelu se ukázal jako špatný. Chyba je holt někde jinde. Protože teď dělám dlouhodobý test univerzální video-dokovací stanice Toshiba Dynadock, tak jsem DVI kabel přepojil na ni. S ní vše fungovalo v pořádku. Zkusil jsem tedy ještě přepojit druhé LCD (1280×1024) z dokovací stanice do notebooku. Při zapnutí výstupu jen proběhl přes displej jen shluk pixelů a LCD se zas přeplo do power-save módu. Při snížení rozlišení na 800×600 zas všechno fungovalo v pořádku. Použil jsem tedy jiný – velmi kvalitní – kabel a hle, obraz byl najedou v pořádku i v nativním rozlišení.

(pokračování článku)