Po dlouhé době musím říct, že jsem byl konečně opět plně spokojen s nějakým servisem. Slíbil jsem, že se podělím o zkušenosti s průběhem reklamace, takže tak i učiním tímto zápiskem. Notebook FS Amilo V3205 jsem si v prosinci 2006 koupil za nějakých 25 000,- Kč (s DPH), které jsem dostal dobropisem po vrácení předchozího notebooku (ASUS A6Km). Zjistil jsem, že dedikovanou grafiku zas tolik nepotřebuji, a malý notebook by mohl být pro mé velmi časté přenášení ideální. Na nějakých těch reklamních slajdech, kterým FS říká datasheet jsem se dozvěděl spoustu superlativů o nějaké slitině ve víku a odolné konstrukci, takže jsem si chrochtal blahem, že jde něco takového sehnat tak pěkně levně.

Tou dobou jsem nikde nepracoval, takže jsem si musel vystačit pouze s tímto svým vlastním notebookem. To samozřejmě znamenalo větší zátěž. Už v únoru se všechny plasty pěkně ošoupaly a otlačily, takže najednou z elegantního notebooku vznikl jakýsi „veterán“, kterého lidé tipovali stářím spíš na 3 roky než 3 měsíce. Tou dobou taky nějak záhadně postupně vznikla vůle v kloubech. Při otevření to znamenalo mrtvou zónu nějakých 10 cm (při měření na vrchní straně). Někdy koncem února jsem začal pracovat pro notebook.cz, což znamenalo možnost používat jiné notebooky. Když přišel na recenzi nějaký 14″ Acer TravelMate, tak jsem si odzálohoval nějaká data a rozhodl se, že by se na to měl podívat nějaký technik.

(pokračování článku)

Při reklamaci mi před týdnem člověk v servisu říkal, že opravují většinu notebooků do 5ti pracovních dní. Dnes to bylo 5 pracovních dní, tak jsem zavolal na info linku a dozvěděl se, že oprava je už vyřízena. Proč mi ale nepřišla upomínka na mail, to netušim. Jsem ale rád, že bude notebook zas doma. Nechal jsem si na něm nějaká data, co jsem si zapomněl odzálohovat a zrovna jsem je jako na potvoru potřeboval. Náhradním notebookem mi po celou dobu byl FS Lifebook S6410, který je samozřejmě podstatně dražším kouskem, ale i tak musím říct, že až takový nárůst kvality zas nevidím. Výhoda je tu především v některých vychytávkách navíc a on-site servisu na 3 roky mezinárodně.

Podrobnosti k reklamaci zatím nemám. Netušim, jestli opravili i klouby, zda něco vyměnili (třeba ten displej by mohli :-)) atd. Nechám se ale překvapit – zítra ráno si pro něj zajdu.

Zítra to odnesu do reklamace. Důvod: Jeden kloub už je asi špatný (je to tam úplně měkké) a pak taky kvůli světlým šmouhám na displeji (ty jsou velmi podivné a trpí jimi nemalé množství notebooků stejného typu) a pochybné detekci stavu baterie, která ukazuje špatné hodnoty i při výměně za baterii novou. Hlavně s tim kloubem mě teda pěkně vytočili, protože to bylo už podobně špatné od března a technik to označil za běžné opotřebení a jen nějak poladil to utažení (přinesl jsem to tam hlavně proto, že to praskalo při otevírání). Teď nedávno jsem si udělal trochu času a když se na ten notebook podívám, tak je to smutné. Takhle nemá vypadat po roce úplně běžného používání. Možná, že někde ve FS holt moc šetřili, nebo nevím.

Jakožto recenzenta mě nijak netrápí, že nebudu mít notebook opravený do druhého dne. Na druhou stranu jsem až teď po dvou hodinách konečně zkopíroval všechny programy a nastavení do jiného notebooku, který budu používat po tu dobu – tomu teprv říkám pořádný „vopruz“. Svůj notebook ponesu to do GCC Services. To znamená, že zkusim jiný servis, než kde jsem byl předtím. Třeba tam budou schopní a vlídní lidé. Určitě brzy poreferuju. Beru to jako takový malý průzkum ochoty servisů. Nezřídka reklamuji i za přátele, takže by se z toho možná i mohl stát i takový malý seriál.

DELL je mnoha lidmi v této maličké zemičce řazen ke špičce mezi notebooky. Na většinu totiž zabírá záruka NBD (především u levných Inspironů) v ceně. Inspirony jsou určeny pro domácí uživatele a jsou tak i orientované svou cenou. Tam hraje opravdu každá koruna roli, takže je DELL v podstatě jediným výrobcem, který NBD (oprava do druhého dne u zákazníka) servis poskytuje v ceně i u tak levných notebooků. U ostatních výrobců je většinou potřeba minimálně připlatit rozšíření záruky v řádu tisíců korun. U levných notebooků je to tedy rozdíl velký, ale jak je to u těch dražších…

Díky tomuto faktu mnoho lidí úplně přehlíží, jak jsou tyto notebooky poruchové. Ono je fakt, že když vám to technik přijede spravit tak rychle, tak nebudete mít potřebu jít pořvávat na fora, že vám to a to nefunguje. Notebooky DELL nejsou kdovíjak super ani konstrukčně, ani po softwarové stránce (power management , zabezpečení). Jsou to jen průměrné notebooky s NBD zárukou (zlí jazykové říkají „Acer s NBD“). Teď to vypadá, jako bych bezdůvodně útočil, jenže tohle bylo potřeba zmínit, protože pak tu je skupina lidí, která si chce koupit nějaký DELL bez záruky (například použité,…) a žije v omylu, o jakou špičku se to snad nejedná.

Špičková kvalita podle DELLu

Ta skvělá NBD má ovšem své mouchy, pokud si koupíte dražší notebook. Z něčeho speciálního se totiž stává standardní záležitost a to se podle mě musí projevit na kvalitě. Když si podobnou záruku dokoupíte u HP nebo Lenova, tak, co jsem tak slyšel, se k vám budou chovat prostě lépe. U DELLu jste prostě jen „ten standardní zákazník“.

Notebooků této značky se mi doma otočilo už několik. Vždy šlo o Latitude modely s poměrně vysokou cenou a bohužel musím říct, že se o žádný zázrak vážně nejedná. Aktuálně mám doma notebooky DELL dva. Prvním je Latitude D600 a druhým Latitude X300. D600 je poměrně rozšířený model napříč mnoha firmami, takže se budu věnovat především tomu.

D600 mám nyní přesně tři roky. To znamená, že mi právě vypršela NBD záruka, která se s notebookem zakoupila. Takže je to nejlepší čas k malému ohlédnutí zpět. Původně jsem si chtěl připlatit další roky, ale po nevlídném jednání českého servisního střediska jsem od tohoto záměru upustil.

(pokračování článku)

Musím se smát, když čtu všechny ty thready na forech, kde si lidé žádají kvalitní a mechanicky odolné notebooky a přijde jim i 15 tisíc jako moc velká částka. Ještě před 5ti lety byl nejnižší cenový segment notebooků někde u 40ti tisíc. V roce 2003 jsem si kupoval jednu Toshibu za 40 tisíc a bral jsem to jako takový kompromis, abych nebral to úplně nejlevnější, což tenkrát znamenalo něco málo přes 30 tisíc.

Srovnání se staršími notebooky

Kdybych měl dnes cenově připodobnit mou tehdejší Toshibu v poměru k ostatním notebookům na dnešní notebooky, tak bych se dostal asi někam k ceně 20ti tisíc. Za tuto cenu lze sehnat notebook standardní velikosti (tehdy 14-15″, dnes 15,4″) s dedikovanou grafikou, použitelným množstvím RAM (tehdy 256MB, dnes 1GB) a průměrnou 6ti článkovou baterkou (výdrž 2-3 hodiny). Kvalitativně je to však nesrovnatelné, a to i kdybych ten nový notebook byl taky od Toshiby. Celkově je vidět, že výrobci minimalizují náklady, kde to jde. Třeba konkrétně Toshiba už u levných modelů nepoužívá vlastní BIOSy (nahradila je BIOSy Phoenix), nemá tak vychytané chlazení (tenkrát i mobilní „P4″ Celeron s GeForce4Go mohl být většinu času při kancelářské práci pasivně chlazený) a plasty šly kvalitativně také dolů. Dříve také byl 100% vyladěný dodávaný software a všechno běhalo, jak z praku. Dneska často vybalím notebook a žasnu, co všechno zlobí. Občas bývá chyba i ve vlastním software obsluhujícím funkční klávesy. To se bohužel týká i dalších značek (ACER, HP, Sony).

V roce 2003 byla průměrná životnost levného notebooku takové 3 roky. Po třech letech intenzivního používání začaly odcházet klouby LCD, LCD bylo už dost vysvícené, klávesnice ošoupaná a baterie měla třetinu kapacity Dnes je situace ještě horší. To, co tenkrát trvalo 3 roky, může dneska notebook „nabídnout“ už po roce.Fujitsu-Siemens Amilo Pro V3205

(pokračování článku)