Věčným studentem, skoro-bakalářem na ČVUT FEL

Po dlouhé době se vracím k článku z kategorie „škola“ a půjde rovnou o jeden z těch delších. Na ČVUT se vyskytuji už čtvrtým rokem, a ačkoli bakalářské studium je záležitostí na tři roky, stále nemám ten trapný titul „Bc.“, který bych si před jméno asi stejně nikde nenapsal (ale dělám na tom a do roka ho stejně mít budu). Prodloužil jsem si totiž bakalářské studium o jeden rok. K tomu jsem se vlastně rozhodl až letos v létě. Proč jsem tak učinil, tu přímo rozebírat nebudu, ale dalo by se říci, že už bych asi nedokázal dokončit všechno potřebné a snad poprvé v životě jsem se rozhodl v zásadní otázce pro tu jednodušší volbu.

Tento článek se bude věnovat mému dosavadnímu studiu na ČVUT FEL. Vzhledem k tomu, kolik fňukalů je v řadách blogerů/prváků, mohlo by to být pro někoho přínosné. Sám jsem si tenkrát o spoustě věcí myslel, že se budou vyvíjet jinak, a kdybych věděl všechno, co dnes, choval bych se jinak.

Předesílám, že ten vodní příkop u vchodu do budovy školy zdaleka nebyl největší překážkou během studia ;-).

1. semestr: nástup na ČVUT FEL

Předměty: 12BPZS – Základní školení BOZP, X01ALG – Úvod do algebry, X01MA1 – Matematika 1, X01MFS – Matematicko-fyzikální seminář, X03TV1 – Tělesná výchova, X04A1Z – Anglický jazyk 1-1, X12UEM – Úvod do elektrotechnických materiálů, X16EKO – Ekonomika, X31EO1 – Elektrické obvody 1, X36ALG – Algoritmizace

Chodil jsem na průmyslovku – dokonce jednu z těch lepších, kde nás učili i někteří učitelé, které nyní dále potkávám na ČVUT. Díky tomu se mnou šlo na stejnou školu relativně hodně spolužáků, které jsem už znal. To se hodí, když potřebujete náhodou s něčím pomoct. Ti ostatní, co vás neznají, jsou sice fajn na pokec, ale pokud proti nim nestojíte tváří v tvář, tak je jejich ochota celkem logicky nulová.

Změna cvičícího, když to v KOSu nejde

Přístupová hesla student dostává až na předmětu Algoritmizace. Ne všem to pak funguje a navíc než se to člověk naučí používat, tak většinou uplyne pár týdnů. Zejména KOS není systém uživatelsky nějak extrémně přívětivý. Je to ale jako Windows, když to používáte roky, tak už vám to ani nepřijde.

přednáška z diskrétní matematiky – jako vždy pěkně narváno

Někdy se stane, že na cvičení dostanete úplného idiota. Ano, i takových se na FELu „pár“ najde. V případě vyšších ročníků máte možnost přes KOS změnit cvičení a chodit k někomu jinému (když je někde volné místo). Prváci mají ale na první pohled smůlu. Když už pochopí KOS, tak je jim to skoro k ničemu. Všichni studenti jsou rozřazeni automaticky a téměř nemají možnost si něco přepsat, protože to systém buď jednoduše nedovolí, nebo není nikde místo.

Nic ale není ztraceno. Stačí jen trochu průbojnosti. Já jsem kdysi narazil na jednoho takového exotičtějšího cvičícího u předmětu Algoritmizace. Rovnou jsem byl varován, že to bude peklo, a tak jsem si vybral jiného cvičícího, na kterého byly dobré reference na FEL Guide ( http://felguide.monty.cz – velmi užitečná stránka). Přišel jsem druhý týden na jeho hodinu a poprosil jsem, zda není možné chodit u něj, že se mi to časově u prvního nehodí. Hodný cvičící to přepsal v systému sám a já už toho původního nemusel vidět nikdy v životě. Udělal jsem dobře, kamarádi z „kruhu“ se ještě hodně natrápili a já ten předmět nakonec dal už v semestru.

laboratorní cvičení na FELu jsou zábavná

Klídek a pohodička

Na první semestr mám krásné vzpomínky. Kamarádi okolo, spousta volného času a nikdo po nás celý semestr nic nechtěl. Ani jsem nemohl uvěřit, jaká to byla úleva proti průmyslovce. Ve škole jsem si to odseděl, a když jsem šel domů, mohl jsem si užívat krásy podzimu. Jeden den jsem měl úplně volný a většinou jsem začínal už ráno, což mě sice na jednu stranu sralo, ale když mi skončila výuka, venku bylo ještě světlo a dalo se ještě něco dělat (když člověk přijde domů v noci, tak už málokdy s něčím začne). Chodil jsem do práce a ve škole některé hodiny úplně prospal. Na matematice jsem si často v zadní lavici vytáhl notebook a hrál nějaké hry. Na algoritmizaci jsem pro změnu dospával večerní šichty z práce (databázi/semestrálku jsem odevzdal poslední den zkouškového).

Zkouškové období

Většina zkoušek byla velmi jednoduchá. Ty nejtěžší předměty jsem měl hotové už v semestru, takže zkoušek ani nebylo mnoho. Všechny jsem je dal ještě v lednu, abych měl únor volný. Příprava na zkoušky probíhala tak, že jsem se sešel s dobrým kamarádem u něj na privátu, kde jsme se společně několik dní učili. Když už se nešlo učit, tak se koukalo na filmy :-). Nejtěžší pro mě bylo odevzdání semestrálky na Algoritmizaci. Vyžadovalo to týden učení se programovat a pochopení objektového programování a syntaxe jazyka Java (tady měli výhodu studenti, co v semestru na hodině nespali). Ale i to se zvládlo.

K učení stačila skripta a sem tam server dostuduj.cz (tam je často spousta užitečných materiálů; někdy až na úrovni: „zaškrtněte to a to…“).

i takhle může vypadat písemná zkouška na FELu

2. semestr: začíná nám přituhovat

Předměty: 12BP1 – Elektrotechnická kvalifikace, X01MA2 – Matematika 2, X02FY1 – Fyzika 1, X03TV2 – Tělesná výchova, X04A1L – Anglický jazyk 1-2, X12TDO – Technická dokumentace, X31EO2 – Elektrické obvody 2, X34ELE – Elektronika, X36PJC – Programování v jazyku C++

Tvorba rozvrhu druhého semestru nevyžadovala příliš mnoho přemýšlení. Předměty byly v podstatě rovnou předvolené dle stránek FELu a rozvrh jsem si napráskal stejný ještě s jedním kamarádem. Je to úžasný luxus, když se člověk u všech předmětů může obracet na stejnou osobu. Tenkrát jsme spolu také zavedli systém dělení se o protokoly (někteří vyučující tomu říkají referát, nebo zpráva). O každý protokol jsme se střídali – jeden ho vytvořil a druhý pak vycházel z vykoumaných souvislostí a závěrů a napsal si na základě toho vlastní (samozřejmě vždy při tvoření probíhala konzultace). Nemyslím si, že by to bylo nějak extrémně nečestné. Pro mě bylo tenkrát hlavní, že jsem si tím ušetřil hodně času. V druhém semestru totiž konečně cvičící začali chtít i nějakou aktivitu během semestru.

Flákání se nevyplácí

Úspěšné zdolání Elektrických obvodů 2 vyžadovalo podstatně více úsilí proti „prvnímu dílu“. Problém byl v tom, že cvičení byla v podstatě nepovinná a přednášky moc pozdě večer. Výsledkem bylo, že jsem v semestru vůbec nic nepochytil a všechno jsem začal řešit až ve zkouškovém a zrovna u tohoto předmětu toho bylo k naučení vážně mnoho. Zkouška z předmětu byla mou první, kterou jsem dal až na druhý pokus. Druhý problém byl s matematikou. Dvojka patří k těm nejtěžším a mnoho lidí okolo mě si tuto (nebo jinou matiku) muselo chtě nechtě ještě zopakovat.

úroveň školy se prý pozná podle záchodků – u těchto vedení nakonec letos uznalo, že je bude lepší zbourat a celou místnost i se záchody postavit znovu

Zkoušky v druhém semestru byly všechny těžší a nějak jsem si to nebyl schopen včas uvědomit, což mi nakonec způsobilo pár nepříjemností. Nějak jsem žil v domnění, že je zkouškové celý červen a září, jenže v září jsou samozřejmě jen dva týdny. Když jsem dal v prvním měsíci jen jednu zkoušku, tak jsem tušil, že to bude problém. Nakonec se mi všechny ostatní zkoušky podařilo odbýt během deseti dnů v září. Dá se to, ale nikomu bych to nepřál :-).

Závěr, aneb má cenu chodit na přednášky?

Už jsem se nějak moc rozepsal, tak to rozseknu na víc dílů. Na závěr bych se ale zkusil ještě věnovat jednomu problému, který se na ČVUT často řeší. Má cenu chodit na přednášky?

Je to složitá otázka, ale abych pravdu řekl, u většiny předmětů se na přednášky chodit nevyplatí. Je to bohužel tak. Je jen málo přednášejících na FELu, kteří jsou schopni předat nějakou rozumnou a ucelenou myšlenku. Pokud jste na tom stejně jako já a máte problém při nezáživném výkladu udržet pozornost, tak pro vás mnoho přednášek bude vyloženě ztrátou času. Někteří tam chodí jen pro dobrý pocit, že tam byli. Takoví si pak z nudy nejčastěji povídají s kamarády, nebo si otevřou notebook.

Notebookům ve škole mám v plánu vyhradit samostatný článek, ale předem můžu říct, že tahat notebook na přednášky je v drtivě většině případů naprostý nesmysl. To už je pak lepší si s tím notebookem raději sednout někde ve studovně, kde vás aspoň nebude rušit přednášející svým výkladem (nebo uspávat). Sám jsem na hodně přednášek chodil a často ani ten notebook nevytáhl, ale zpětně musím říct, že by bylo podstatně lepší věnovat ten čas dělání úkolů ze cvičení.

V příštím díle se podívám na specifika studia dalších semestrů a také na oblíbenou otázku, která část studia je nejtěžší (předem odpovídám, že první ročník to není).

Komentáře k článku

  1. 1. Scotty  28.10.2008  15:19:50

    Díky moc za článek. Už se těším na další články a především zdůvodnění tvého rozhodnutí jít na kyberu (doufám, že něco málo napíšeš i o dalších oborech). Co píšeš o noteboocích na přednáškách, tak zatím mám podobné zkušenosti. Člověk nedává pozor a dělá si něco na notebooku. Ikdyž jsou i přednášky, kde dávám pozor, na notebooku mám spuštěné IM a jen občas hodím na notebook okem…

  2. 2. Warcz  28.10.2008  18:23:17

    Tak ja chodim na přednašky všechny ( 3 rok VUT Brno a tento rok budu doufam končit ) u mě to bylo přesně naopak 1 rok nedavačka 2 už trochu a teď pohoda…

    Proč bych doporučil chodit na přednášky ? Protože zjistíte co neumíte. Pak totiž nežijete v takove představě že se to nějak udělat ale minimalně každy tyden Vám to leží v hlavě „Jak já to kurňa udělám…“ a aspoň trochu Vás to nutí něco dělat.

    Co dělam na přednáškach ? většinou Internet, Burza, Bakalařka všechno možné :o) Hlavně když tam je NET :o)

  3. 3. DEE  29.10.2008  13:15:13

    Pokud je přednášející současně i zkoušejícím, není na škodu se mu párkrát ukázat. Sám jsem nikdy neměl příliš pochopení pro studenty, které jsem během semestru prakticky neviděl a na zkoušku chodili jen pro to slovo „zkusit“. Navíc kvalita současných studentů je pod bodem mrazu. To se ale týká i spousty přednášejících.

  4. 4. titan4  29.10.2008  14:58:46

    Osobně mě MA2 přišla jednodušší než MA1, ale to je asi z velké části tim, že na MA2 jsem měl prof. Habalu a to je prostě nejlepší člověk, kterýho jsem kdy měl ve školství tu čest poznat.

  5. 5. swarm  30.10.2008  23:50:02

    [4] Habala je třída. Z jeho materiálů jsem se pak učil před nejednou zkouškou z matiky.

  6. 6. Jarec  1.11.2008  10:12:52

    Podle mě je na felu hlavně nejdůležitější, jak píše swarm, správná volba cvičícího. Kvalitní cvičící člověka naučí během několika minut obsah minulé přednášky a ještě toho stihne hodně procvičit. Jinak v druhém semestru mně dělalal největší problémy Fyzika, ze které jsem měl p. Bednaříka a jeho nároky jsou oproti ostatním kdesi jinde… Naopak EO2 mi přišla velmi jednoduchá, protože tam se v podstatě opakuje EO1 (mírně složitěji) s aparátem matiky 2, nakonec jsem se v podstatě učil jen 2 dny a to pouze jednu kapitolu. Další semestry znatelně přituhuje. Přijde mi jako by učitelé v dalších ročnících kladly více důraz na naše samostatné myšlení… Viz. citace jednoho profesora – Na této přednášce danou problematiku nemůžete pochopit, to vás bude stát hodně usílí doma, a i pote pochybuji o tom, že to pochopíte správně… Nicméně na zkoušku ať to umíte.

  7. 7. SlovaN  1.11.2008  13:06:28

    Zajímalo by mě co je tak trapného na titulu Bc.? Je sice pravda, že se dá získat i na některých vyšších odborných školách, ale můj z VUT – FIT mi v žádném případě trapný nepřijde.

  8. 8. Warcz  2.11.2008  1:18:11

    VUT- FEKT – taky bych se Bc. nechlubil před jménem :o) s Ing. to už je jiné…

  9. 9. SlovaN  4.11.2008  1:55:17

    Když jako bakalářku zpracujete téma a napíšete program, které/ý je minimálně 2x obsáhlejší i kvalitnější než jedna diplomka (na magistra) u jednoho kluka 2 roky zpět a dostanete za tu práci A, tak si toho titulu vážit začnete.

    Ja jsem na svůj titul hrdý a rozhodně se za něj nestydím.

    Lidé, kteří odfláknou Bc. práci a tak tak prolezou na průměrné až horší škole, tak těm se ani nedivím, že to berou tak jak to berou…

    Je to bída, když lidé odsuzují titul Bc. obecně jen proto, že se dá získat i relativně velmi jednoduše za „téměř nic“ na školách, které balancují na hranici minimální nárošnosti, když jiní je získávají za náročnou práci na účelných projektech na poměrně náročných školách (co se týče znalostí, kreativity a uměním samostatně řešit nové věci), které předávájí poměrně praktické upotřebitelné znalosti svým studentů.

  10. 10. swarm  7.11.2008  12:16:30

    „Když jako bakalářku zpracujete téma a napíšete program,…“

    …pokud jde o mě, tak moje bakalářská práce by si nezadala s lecjakou diplomkou. Je mi samozřejmě jasný, že je to velký rozdíl podle toho, kde to člověk získá. Vím, jak je těžké udělat i toho Bc třeba u nás na Kybeře (tj. nejtěžším oboru na FELu). Jenže já k tomu titulu přistupuju globálně; to znamená, že do toho započítávám i ty hordy studentů z „jako-škol“.

    Vybral jsem si zajímavou a velmi náročnou bak. práci schválně, protože jsem si chtěl něco dokázat. Stejně tak ale i na tom FELu a dalších těžších školách je možné bez problému vzít i nějaké hodně jednoduché téma. Bak. práce se na VŠ nebere až zas tak vážně. Jen jako jakýsi mezistupeň, který třeba na FELu ještě do nedávna ani nebyl).

  11. 11. SlovaN  10.11.2008  1:46:39

    Hodně mě překvapilo, že úroveň průměrných diplomek, které jsou dostačující je celkem mizerná :-( S kamarádem jsme si říkali, že vzhledem k tomu co jsme naprogramovali na Bc. práci jsme měli rovnou dostat PhD. :D. Na druhou stranu to dělám pro sebe a ještě důležitější jsou „určité“ znalosti a schopnosti, které mohu prezentovat.

  12. 12. Andre  11.11.2008  18:34:40

    Hajzlíky v zikovce jsou meganářez. Jsou to záchodky v Zikově ulici? Že? :D

  13. 13. swarm  11.11.2008  18:48:05

    [12] Ano, byly to ty slavné v Zikovce u katedry jazyků. Už tu místnost vybourali a ty nový hajzlíky tam jsou o moc pěknější :).

  14. 14. volodjA  13.11.2008  10:47:37

    …průmyslovku – dokonce jednu z těch lepších …
    Jirko to snad nemyslíš vážně?

  15. 15. Honza  17.6.2009  22:18:58

    Myslim, ze ten clanek vystihuje presne moje pocity asi o par let pozdejs, ale doufam ze uz mas vsechno v pohode za sebou.


Napsat komentář