Bytefest 2014: Fotoreport a pár videí

Jako několikrát v minulých letech, i tentokrát jsem se rozhodl navštívit akci Bytefest na smíchovském nádraží, kde se sešly desítky příznivců starších počítačů různých platforem. Letos byla účast o něco nižší než loni (nicméně z veřejnosti tam bylo v sobotu docela narváno) a také to lidi tak nějak dřív zabalili (k večeru bylo v sobotu dost prázdno, když šly některé skupinky raději chlastat), ale to by samozřejmě nezabránilo, abych se zabavil.

Po zkušenostech z minulých let, kdy jsem brzy pochopil, že pár hodin na návštěvu prostě nestačí, jsem se opět rozhodl přespat a přijel už v pátek. Asi to bylo brzo, protože většina stolů ještě byla neobsazená. Nějaký jsem si tedy zabral pro sebe a při vší skromnosti to nakonec dopadlo tak, že jsem obsadil rovnou dva. Nebyl to záměr, ale ukázalo se, že jsem si toho vzal asi stále moc a nikdo nereagoval na mé „já ty krámy dám klidně pryč“ (většina věcí přitom zůstala doma – přísahám).

Starý hardware má nepříjemnou vlastnost, že je nevyzpytatelný. Někdy funguje, někdy ne, a tak mě příliš nepřekvapilo, že některé stroje, které jsem považoval za funkční, tropily problémy a jiné, které jsem vzal spíš na okrasu, kupodivu nejen že naskočily, ale navíc v nich bez problému nabootoval systém a vše fungovalo.

K večeru se prostory postupně zaplnily a zaplnily se rozhodně zajímavějšími stroji než tím, co jsem přitáhl já. Trochu mě zamrzelo, že spousta lidí svorně zvolila taktiku, že si vezmou jen jeden počítač, aby s tím měli méně tahání. Pokud se trend nezvrátí, už tam za chvíli nebude nic k vidění.

Kdybych měl shrnout akci – byl to pro mě hlavně pokec s lidmi, které zas tolik nepotkávám. Nějaké posezení nad pivem a „osahání“ několika strojů, ke kterým bych se sám jen tak nedostal. Na akcích typu Bytefest je fajn, že ty stroje vidíte zapnuté a používané někým, kdo o nich něco ví a zná k nim dobrý software. Když si něco jen tak sami přitáhnete domů, obvykle dlouho trvá, než prokouknete aspoň základy (proto taky o alternativních platformách moc nepíšu).

Zpestření byla v sobotu návštěva Pavla Tronnera (blog switch2mac), který měl plný kufr různých počítačů, takže původní notebooky šly ze stolu pryč a nahradil je nejdřív Acorn Archimedes a Poqet PC, později Apple IIgs a první PowerBooky. Na všem jsme si v rámci možností trochu pohráli a pro Pavla to bude aspoň zkušenost, že přijet na pár hodin prostě nestačí.

Nakonec jsem ještě v sobotu ve volné chvíli rozebral a složil pár ThinkPadů, pokecal s Dexem, který konečně zas začne blogovat (a je to dobře, což jsem se mu snažil i naznačit), zkouknul SimCity pro ZX Spectrum a pálil domů.

Loni byla akce podle mě lepší – byla tak nějak lepší atmosféra – ale stejně jsem odjížděl spokojený. Příště chci určitě přijet zas a budu doufat, že ostatní navezou zas víc techniky, bude to tam víc žít i k večeru a trochu se omezí problémy s alkoholem jistých účastníků.

Teď už ale ke slibovanému fotoreportu:

Jako první mě učaroval Epson HX-20. Jde o přenosný počítač z roku 1982, který byl v jistém ohledu revoluční. Stal se oblíbeným společníkem řady novinářů často pracujících v terénu (to už je dnes ohrožený druh, minimálně v IT dnes všichni jenom přepisují články jiných), neboť měl velmi pohodlnou klávesnici (a zůstalo jí to i teď po letech), byl malý a vydržel dlouho na baterky. Vůbec nevadí, že se toho na displej moc nevejde. Nebo aspoň tehdy to byl snesitelný kompromis.

Další programy je možné nahrát buď z malých kazet, nebo z dalších ROM modulů, které se dají strčit do patic na spodku. Druhá možnost byla preferovaná zejména firmami, které dávaly patřičně vybavené HX-20 svým terénním pracovníkům.

Na svých strojích s oblibou pouštím demo mód ve Flight Simulatoru, protože je to program, který hezky ukazuje výkon a umí se přizpůsobit všemožnému hardwaru. Jak je tady vidět, HP 200lx se ~7MHz procesorem, 2MB RAM (640kB operační, zbytek jako disk) a displejem 640×200 ho dokáže taky spustit. Plynulost je tak na úrovni 3-10 fps, ale ovládat se to dá.

Toshiba T2200SX je přesně ten stroj, u kterého jsem myslel, že už nejde používat kvůli vadnému displeji. Půl roku odpočinku mu evidentně prospělo. Teď zas funguje na 100 %.

Tady už je Pavlův Archimedes. Je to poprvé, co jsem si zkusil ovládat RISC OS. Ovládání je docela odlišné (například to, že aplikace se spouštějí tak nějak minimalizované a okna se vyvolávají až ze spodní lišty), nicméně na rok 1992 se používá poměrně dobře. Počítač si dle všeho nemá blitter, ale hrubá síla procesoru utáhne i dobrý zvuk a pěkné grafické efekty.

Poqet PC je z roku 1989. Je to XT kompatibilní handheld s DOSem. Na živo mě překvapilo, jak velký displej má a jak použitelná je jeho klávesnice. Vůbec by mi nevadilo, kdyby něco obdobného vznikalo i dneska s moderním hardwarem. Kdyby to mělo výdrž 10 hodin, asi bych si to šel koupit.

K napájení stačí dvě tužkové baterky a výdrž je spíše v desítkách hodin.

Překvapilo mě, jak lesklý displej má. Text mi přišel dostatečně čitelný, ale skoro pořád jsem měl problém kvůli odleskům něco přečíst.

„PC emulátor“ pro Archimeda. Deska se připojuje uvnitř počítače a má na sobě procesor kompatibilní s 486 (ale výkonem spíš 386) a jeden RAM modul. Výkon byl ovšem nepříliš oslnivý zejména kvůli softwarové emulaci grafického čipu, takže koupit si vedle Archimeda ještě PCčko, vyšlo lépe.

Okolní stolky. Logoutovo Spektrum, československý počítač Ondra, rozšířená Amiga a PowerPC upgrade do ní.

Apple IIgs. Je menší než na fotkách. Aby ne, nemá v sobě žádné úložné zařízení – jen napájecí zdroj a karty.

Místo disketové mechaniky nebo disku náš kousek musel vzít za vděk emulátorem čtyř disketových mechanik, do nichž lze nahrávat obrazy disket z SD karty. Není to moc retro, ale je to pohodlné.

Načítáme operační systém. Vyzkoušeli jsme několik verzí a ta poslední dostupná startuje pomalu jak Windows Vista v době největší slávy. Bohužel chyběl RGB kabel a s monitorem jsme počítač spojili kompozitním signálem, což vlivem NTSC normy dělalo barevné duchy (je to dáno ostrými hranami v obraze a způsobem, jakým tato norma moduluje barvová data do černobílého obrazu).

PowerBook 165. Bohužel s německým systémem. Jde však o instalaci od původního majitele, takže se záměrně zachovala.

Emulovaná Amiga v mobilním provedení. ThinkPady jsou tu velmi časté. Ale jen ty starší modely.

Otočka a letmé rozhlédnutí po okolí.

Zpět u Apple IIgs. Logout s Dexem v mezičase rozběhali sdílení diskových jednotek PowerBooků s IIgs pomocí sériového portu. Jestli jsem to dobře pochopil, byla zde dokonce i možnost počítač ze sériového portu nabootovat, což měla být funkce užitečná pro školní nasazení.

Osborne Executive. Už jsem ho tu ukazoval v reportech z minulých ročníků (včetně krátkých videí). Za celou dobu se však nikdy nezkoušel výstup na externí monitor. Počítač má na sobě kompozitní výstup schopný generovat černobílý signál a klávesnice má delší kroucený kabel, který ji umožňuje přesunout před externí monitor. Bylo tedy poměrně snadné, aby doma uživatelé nemuseli koukat do malé integrované obrazovky (ačkoli ta má vážně moc hezký obraz).

Přišla hluchá chvilka, tak jsem se vrátil k něčemu, na co jsem se už měsíce chystal. Používáme ke svícení na koncertech ThinkPad R60 (resp. k ovládání světel přes DMX). Jde o nějakou základní konfiguraci s integrovanou grafikou (GMA 950) a displejem pouze 1024×768, což při na místo nenažraném rozhraní FreeStyleru není ideální. Nedávno jsem však dostal vadný ThinkPad R60 v hi-end konfiguraci s dedikovanou grafikou a displejem 1440×1050. Notebook má vadnou grafiku, tak jsem si chtěl ukrást aspoň ten displej. Kdy jindy se na to vrhnout, než právě tady, kde je spousta volných stolů pro odkládání součástek.

Extrémně líný technik se pozná podle toho, že displej vymění bez rozebrání základny. Chce to trochu víc šikovnosti, ale dá se to.

Bohužel displej na původním stroji vykresloval na části obrazovky nesmysly. Doufal jsem, že to je taky vadnou grafikou, ale evidentně ne. V novém stroji se choval stejně. Je to škoda, protože je mnohem hezčí, plocha navíc by se hodila a integrovaná grafika evidentně nemá s vyšším rozlišením problém.

Ale zpět k 8bitům. Didaktik Kompakt a rozebraná BT100.

SimCity pro Spectrum vypadá fakt dobře vzhledem k hardwarovým možnostem. To bude možná první hra, co si zkusím na tom ZX Spectrum+, které jsem si z Bytefestu přivezl domů (spolu s jedním PowerBookem, o něm ale až v muzeu).

Nelze popřít, že hry pro 8bity svými obaly často evokovaly větší grafický zážitek. Ten styl grafiky na obalech má své velké kouzlo.

Videa

Z fotek příliš nedýchne ta nerdí atmosféra, kterou činnosti na Bytefestu mají. Pro ilustraci nějaká videa z telefonu.

Startování Acornu (rychlý boot je zapříčiněn uložením systému do ROMky):

Spouštění aplikace, práce s panelem a ukládání souboru přetažením ikony z programu do správce souborů (bohužel to zrovna házelo nějaké chyby):

Vypnout, zapnout, když to nejde jinak:

Startování Apple IIgs se System 6.0.1 není z nejrychlejších (+ přepnutí do černobílého zobrazení):

Osborne Executive, externí monitor a programové přepínání mezi 50 a 60 Hz (povšimněte si toho skvělého zvuku klávesnice):

Komentáře k článku

  1. 1. Ladis  17.10.2014  10:03:43

    I dneska se používá lepší grafika na reklamní materiály, než je ve vlastní hře ;-) https://plus.google.com/photos/113953983820887855729/albums/6067610968913507873/6067610975522603042?pid=6067610975522603042&oid=113953983820887855729

  2. 2. z00m  17.10.2014  11:19:42

    Tá BT100 nie je rozobraná. Ona sa tak predávala. Prípadne zabudovaná do tela magnetofónu Tesla SP210T.

  3. 3. Puppy  17.10.2014  13:32:41

    Ta klavesnice Poqet PC je vzhledem k rozmeru fakt uzasna. Nemit to jeste ten zrcadlovy displej a se soucasnym hardwarem … skvele zarizeni. Jenze takovou klavesnici uz dnes nikdo nevyrobi.

  4. 4. Nox  17.10.2014  16:02:19

    Puppy: Kdyz si predstavim, co vsechno by do toho soucasnyma technologiema slo nacpat. Coz o to, klavesnice by se urcite vyrobit dala, ale nikdo z nas by nedal dokupy penize na vyvoj a vyrobu zbytku zarizeni.


Napsat komentář