O dětech, které neumí pracovat s počítači
Nedávno jsem narazil na odkaz vedoucí k článku „Kids Can’t Use Computers…“. Je to jeden z těch kilometrových článků, u kterých se táhnou další tři kilometry diskuze. Přestože nesouhlasím se všemi autorovými závěry, navzdory délce ho stojí za to přečíst.
Vlastně to slýchám pořád. Dnešní děti vyrostly s počítači na každém kroku, a díky tomu je umí používat. Má to být jakási paralela k tomu, že děti, které používají nějaký jazyk odmalička, ho obvykle umí lépe. Je to model, kterému lidé věří, ale právě příklad s počítači ukazuje, že nefunguje všeobecně.
Umíte pracovat s počítači, pokud jediná činnost, kterou jste se naučili, je připojit se na Facebook? Pravděpodobně ne. Je to stejné, jako byste odmalička používali cizí jazyk pouze v rozhraní vaší inteligentní pračky. Naučíte se, že kliknutím na nápis vyvoláte nějakou akci, ale anglicky stejně neumíte.
Drsná realita
Přesně tohle pozoruju u většiny dnešních dětí. S počítači vyrostly a naučily se, jak si zapnout webový prohlížeč a jak používat několik základních on-line služeb (případně někým jiným předinstalovaných programů), ale tím to končí. V lepším případě zvládnou zvolit Wifi sít v dohledu a zadat heslo (za předpokladu, že někdo předtím nevypnul bezdrátový adaptér). Jen ti zvídavější něco zkouší alespoň instalovat metodou pokus-omyl.
Skvěle se mi to ověřuje, když jsme přes léto na táboře. Účastníci hudebního zaměření měli letos volně dostupné nějaké notebooky zapůjčené od Lenova. Nejčastěji si chtěli najít a vytisknout nějaký text písně, kterou secvičovali na koncert. Ukázal jsem jim, kde na počítači najdou webový prohlížeč, kde je textový editor (zkušební verze MS Wordu) a jakou musí zvolit tiskárnu, aby to v budově vedle vyjelo vytištěné. Dal jsem jim k tomu také podmínku, že text jedné písně by se měl vejít na jeden list A4.
Výsledek? Třetina lidí (věk 12-16) nebyla vůbec schopna najít volně dostupný text písně pomocí dotazu do vyhledávače. Zbytek jde také rozdělit na tři rovnoměrně zastoupené skupiny. První nedokázala vložit text z webového prohlížeče do editoru, druhá to sice zvládla, ale zkopírovala to tak, že krátká píseň by vyjela na pět stránek. Jen třetí skupina dokázala text překopírovat a přeformátovat do vícesloupcového zobrazení s vhodným písmem.
Nejsem z těch, kteří by vyžadovali, aby se děti učily konkrétní programy jako MS Word a Excel, ale chápat základní schopnosti textových editorů a obecné principy uživatelského rozhraní by v tomhle věku už měl zvládat každý. Vědět, že text se dá zobrazit ve sloupcích pak ani nepovažuju za znalost počítačovou.
Neschopnost zdolat překážky
Zatímco autor se zaměřuje čistě na problém z oblasti počítačů, sám bych ten problém klidně zobecnil. Na počítačích se neznalost/neschopnost projevuje nejlépe, protože vám nic neodpustí – není tam žádný lidský faktor, a když něco nevíte, on vás za ruku nepovede (pana Sponku radši nepočítám).
Na druhou stranu to samé je v určité míře patrné i jinde. U řady mladších vnímám neschopnost čelit problémům. Svět je dnes složitější a komplexnější, než byl kdy předtím. Na to, abyste přežili, vám ovšem stačí vyvinout nejméně úsilí v historii. Technická úroveň a nastavený sociální systém umožňují, že nebudete v úplné nouzi ani v případě, že se nesnažíte. Nůžky se navíc stále rozevírají. Pokud chcete fungovat a mít nějaký úspěch, musíte počítat s tím, že nic není jisté (kromě daní a smrti) a že hlavní je celoživotní schopnost učit se a aplikovat nové poznatky.
Dnes není zas tak ojedinělé, že jsou děti naprosto odfiltrovány od jakýchkoli nesnází. Už jen to, že prostředí, ve kterém rostou, je mnohem více nastavené a řízené dospělými (ve snaze je ochránit, přece), omezuje jejich možnost čelit (klidně drobným) problémům, které buď nemají řešení, nebo je k jejich řešení nutné vyvinout větší vlastní úsilí (bez „mami/tati, vyřeš to“).
Kdo ví, jestli je tohle problém pouze současných nejmladších. U lidí své generace tohle vidím v nezanedbatelné míře také.
Křivka učení
Vrátím-li se zpět k počítačům, rozdíl současné generace a lidí, kteří začali v 80., případně začátku 90. let, je v odlišné křivce učení. Dřív k základnímu používání bylo nutné nabrat nějaké znalosti (vyvinout větší úsilí), díky kterým bylo jednodušší postupovat dále. Dnes nemusíte umět prakticky nic, a když vezmete levný tablet do ruky, zvládnete se připojit ke svým oblíbeným on-line službám s minimálním úsilím.
Problém nastane až ve chvíli, kdy se budete chtít posunout dál za tuto hranici. Najednou se dostanete do situace, kdy základ zvládáte (s minimem učení), ale abyste se posunuli dál, je zde dlouhá doba, kdy se pouze učíte a nikam se neposouváte.
Lze to snadno ilustrovat – když jste měli v 80. letech osmibitový počítač, museli jste se pro načtení programu z kazety naučit nějaký příkaz a následně ho napsat na obrazovku. Pokud jste chtěli napsat primitivní program v BASICu, stačilo se pouze podívat po dalších příkazech a zadat do počítače jejich sekvenci. Zkuste to srovnat s rozdílem náročnosti mezi použitím iPhonu pro připojení k internetu a vytvářením jednoduchých programů pro tento telefon.
Vsuvka: Nedělám za ostatní, ale rád pomůžu
Jsem přesvědčen, že lidem s počítači (především notebooky) hodně pomáhám. Tento blog skýtá spoustu užitečných rad a informací. Je tu spousta postupů a řešení. Pokud tedy někdo hledá řešení svého problému, může ho tu najít. Když už ne přímo v článku, může být nápomocná diskuze. Ostatně blog kdysi vzniknul právě proto, abych nemusel něco vysvětlovat dokola na fórech, když to stačí napsat jednou pořádně tady.
Kromě blogu si sem tam ve volných chvílích otevřu nějaká svá oblíbená fóra a lidem poradím. Má to pouze jediný háček. Musím mít pocit, že pro řešení problémů vynaložili nějaké úsilí. Nevím, proč bych měl pomáhat někomu, kdo se ani nezamyslel a na fóru vyblil špatně srozumitelnou změť textu (a že se to děje běžně).
Je to tak, že kdo má problém, může využít fóra, ale musí dát najevo, že problém opravdu snaží řešit a ukázat, že už pro jeho řešení něco udělal. Pokud nechce projevit ani elementární snahu, nemá cenu, aby se obracel na fórum (případně rovnou na mě). Od toho tu je placená technická podpora.
Podobný přístup v určité míře praktikuju i v blízkém okolí. Možná proto nemusím řešit to, co spousta kolegů redaktorů a kamarádů, že zas někde s něčím pomáhali, vděk žádný a zabralo to spoustu času. Ti nevděční, kteří se snaží pouze přehodit vlastní problémy na ostatní, to už u mě nezkouší.
Aplikuju stejný přístup k řešení problémů i na notebook své přítelkyně. Je humanitně zaměřená a nečekám, že by si měla sama umět přeinstalovat operační systém. Ohledně práce s počítačem na tom ovšem není vůbec špatně. Poradí si s nastavením projektoru (na obou stranách), umí si změnit rozlišení, nastavit IP adresu, naučila se poznat různé typy kabelů, a když potřebuje pracovat s větším množstvím oken, umí si doma nastavit rozšířenou plochu (externí monitor + displej notebooku). Věřím, že k mnohému z toho se přiblížila díky tomu, že jsem za ní neudělal všechno, když si řekla, ale snažil jsem se jí spíš vysvětlit, co je potřeba, a cestu už nechal na ní (taky toho spoustu dělá jinak než já).
Závěrem
Řešení současné situace není jednoznačné. Pokud chcete zvýšit například počítačovou gramotnost lidí ve svém okolí, přestaňte na sebe snadno přehazovat všechny jejich problémy. Naučte je, že jejich řešení vás taky stojí čas, a pokud se o něco nechtějí starat, je vhodné to vyvážit finančně, nebo umět nabídnout nějakou protihodnotu.
To je jen jedna strana mince. Současně je potřeba pomáhat těm, kteří mají snahu. Někdy poradit, jindy pouze nasměrovat a odkázat na zdroj informací.
Oboje dohromady je naučí chápat míru potřebného úsilí a zvedne jejich vlastní motivaci. Někteří dojdou k tomu, že si raději vydělají něčím, co umí dobře, a problém přenechají specialistům. Jiní dojdou k tomu, že raději vyvinou vlastní úsilí k řešení, protože peníze utratí raději jinak. Určitá skupina vám zas nabídne nějakou protislužbu, která vám může být užitečná (třeba když vám automechanik opraví auto, zatímco vy mu pomůžete se zavirovaným počítačem).
Vždy záleží na konkrétní situaci a není dobré všechno generalizovat. Přesto vysvětlit podobný princip vlastním dětem a v určité míře ho aplikovat pro mě může být v budoucnu užitečné a zdaleka se to netýká pouze počítačů. Chce to vytvářet prostředí, které podpoří jejich zvědavost a touhu po zdokonalení.
*) Zrovna ti, kteří jsou na úvodní fotce, si s počítači docela rozumí. Jde o účastníky našeho filmového tábora.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing
1. Michal Szabó 31.10.2013 9:04:18
To s tými deťmi je ozaj pravda. Chodím na gymnázium a na seminári z informatiky (nadstavba oproti normálnemu učivu) sa učíme ako spraviť text tučným, alebo kurzívou alebo podobné banality. No jo, lenže to sú banality pre mňa.
S počítačom som začal robiť keď som mal 3 roky a prvá vec ktorú som robil na ňom (okrem hrania Supaplexu) bolo že som si zapol Word, ťukal písmenká a skúšal čo robia tlačítka na lište.
A dneska? Sám som sa naučil, ako posladať počítač, ako nainštalovať operačný systém a ako ho držať v kondícii. Ďaleko by som ale nepokročil nebyť skúsenejších na fórach, ktorý mi v zložitých situáciach ukázali smer. Takže by som chcel poďakovať všetkým skúsenejším, ktorý každý deň pomáhajú tým, ktorý sa snažia. (A detičkám odkázať, nech nie sú lenivé.)
2. Štěpán Vraný 31.10.2013 9:54:57
Skvělý článek. Nemám k němu co dodat. Strašně mě fascinuje, že rozšířenost informačních technologií nemá absolutně žádný vliv na gramotnost. V dnešní době je drtivá většina informací doslova na dosah (každý fulltextový vyhledávač vám po zadání jednoho klíčového slova zobrazí tolik informací, že by je jeden člověk během svého života nevstřebal) a stejně se najde tolik lidí, ke kterým si sednete, otevřete Google a takřka bez znalosti dané problematiky (např. jak se udělá to a to v MS Excel) to před nimi bravurně naklikáte.
Podle mě za všechno může systém vzdělávání, kdy se lidem někdo snaží naládovat všechny informace do hlavy, aniž by museli vyvinout nějakou iniciativu.
Abych to nějak zakončil – považuji se za počítačově gramotného proto, že jsem schopný s minimem vědomostí o konkrétním problému vyřešit drtivou většinu problémů a nikoho k tomu nepotřebuji. A nějak takto by mělo probíhat vzdělávání v informačních technologiích: „chci po vás tohle, poraďte si a odevzdejte mi to.“
3. polo 31.10.2013 10:01:15
Pekny a presny clanok.
4. Tomáš Hochmuth 31.10.2013 10:19:28
Všechno tkví v nedostatečné výuce IT na ZŠ i SŠ. Kantorů – informatiků je málo a nikdo z mladých lidí se do této profese nehrne. Děti pak nic nevede k tomu si zjišťovat informace po svém, třeba pokusy – omyly. Pak tu roste generace, která sice chodí na vysoké školy, ale neumí si zarovnat text svých bakalářek do bloku, či vygenerovat automaticky obsah dokumentu.
5. Augi 31.10.2013 11:07:47
Docela mě tohle překvapilo, když jsem se o tom před časem dozvěděl :(
Důkaz, že tvoje zkušenost není ojedinělá – viz poslední třetina článku: http://ucitelnahodou.tumblr.com/post/61440921096/a-jedeme-naostro-2-2
6. Logout 31.10.2013 11:37:20
[4] Nesouhlasím. Poprvé jsem se potkal s výukou IT na škole až ve chvíli, kdy jsem už všechny tyhle věci uměl, v 90. letech bylo totiž naše IT školství ještě podstatně zaostalejší. Přesto ale pracovat s počítačem umím a hlavně není problém udělat i něco, co mě nikdo neučil, protože si to prostě najdu, přečtu, zkusím a k výsledku se doberu. V tom má velkou pravdu jak Swarm tak komentář [2].
Kdo přistupuje k jakémukoliv oboru jen tak, že „tohle mě školství nenaučilo, tak to neumím“, ten se nikdy nikam neposune.
7. elzet 31.10.2013 12:11:39
Původní článek jsem četl a (byť s některými částmi také nesouhlasím, musím mu také dát z větší části za pravdu.
Jako „vedlejšák“ učím úvazek 11h týdně na střední a vyšší odborné škole, tzn. lidi od cca 15ti do 23ti let, plus mínus. Škola je umělecko/technicky zaměřená (multimédia a počítačová grafika), ale když porovnám jejich schopnosti s vrstevníky, nevyjdou z toho nijak lichotivě, spíš průměr.
Největší problém u mých studentů vidím v tom, že se strašně rychle vzdávají. Jak se píše v článku, neokážou čelit problému, vymyslet operativně řešení. Dokážou se „naučit ovládat program“ tak, že do písmene dodržují nějaké pokyny, ale cokoliv mimo tuhle „comfort zone“ a skončili.
Učím je Autodesk Maya, což je bezpochyby komplexní SW, jeden z nejsložitějších, se kterými jsem měl kdy tu čest – ale i ten je nějak logicky uspořádaný. Důležitost toho uspořádání vnímá málokdo, všichni by nejradši dostali až pod nos .ppt s kroky 1-58 na právě zpracovávané zadání. Stačí maličkost – např. nová instalace Mayi, která po startu vyhodí 5 oken s tipy a průvodci – a buď se zarazí, nebo celý program zavírají a zase spouštějí, co kdyby to náhodou zmizlo.
Na druhou stranu, vždycky se najde v rámci ročníku několik lidí, kteří mi kolikrát vyrazí dech – většinou podle hesla „tichá voda břehy mele“ něco kutí, občas se na něco zeptají a za měsíc z nich vypadnou skvělé práce. Problém je, že se jim nestíhám věnovat tak, jak by zasloužili, protože jsem zaměstanýn např. následujícím problémem v tísici a jedné podobě – zadání „Vymodelujte objekt podle obrázku, udělejte jednoduchou bitmapovou texturu, vyrenderujte, na konci hodiny zabalte do archivu a pošlete mi to přes nějakou webovou úschovnu.“ vede v 50% případů k tomu, že mi přímo na mail (!) dorazí zpráva s pěti přílohami (!!). Že to má 15MB jim nepřijde divné.
Myslím, že Tvůj přístu je swarme to nejlepší, co může člověk dělat, jinak (pokud nemají o počítače hlubší zájem) nelze lidi donutit k tomu, aby se je naučili ovládat. Další věc, kterou jsem zaznamenal, je strach z ovládání v cizím jazyce – místo opakování etudy na téma „my hobbies“ bych je radši v angličtině učil, co je Folder, co File, a co znamená „Do not show tips upon startup.“ :)
[4] viděno pohledem insidera CZ školství, tohle hned tak lepší nebude. Ten problém má dvě roviny – jednak žáci mají informatiku na banánu, protože mají neoprávněný pocit, že všecko uměj‘. Druhak nikdo, kdo rozumí počítačům na dostatečné úrovni a umí k tomu učit, nepůjde se trápit do kulhajícího státního podniku (kterým školství je) za značně nevýhodných podmínek, ale dovede si tím slušně vydělat i jinak. Ostatně, platí to, co u řady dalších „problému moderní mládeže“ – škola to za nás nevyřeší, je potřeba děti vychovávat doma, v rodině. Od toho tu, kurva, je.
8. Ronoath 31.10.2013 12:23:20
Díky za výborné zamyšlení. Jen mě ještě k tomu napadl jeden fenomén – dialogová okna. Několikrát jsem se setkal s tím, že při vysvětlování jak na to či ono mi dotyčný oznámí – mě to tu něco píše, co s tím. Ale aby si to přečetl, a podle toho se zařídil – to je moc složité, raději s tím nic dělat nebudu (přece kdo nic nedělá, nic nezkazí, že) a zavolám někoho, kdo to vyřeší za mě. Jakákoli zodpovědnost za své kroky – ani v počítači – nehrozí.
9. Nox 31.10.2013 15:43:33
Ono to nemusi byt jen „mami/tati, vyřeš to“, ale take „nesahej na to, rozbijes to“. Zrovna skolstvi je zalozeno na „nemysli, nezkousej a opakuj, co ti bylo receno“. Ta kreativita a schopnost experimentovat pak chybi lidem cely zivot.
10. ps47 31.10.2013 17:27:59
ja to beriem pragmaticky – ak by sa situacia nahle otocila, a namiesto 95% pocitacovych blbounu by ich tu zrazu bolo iba 5%, tak by som musel vonku kopat kanale za minimalnu mzdu. takze budme uprimni, „konzumentov“ v laske mat nemusime, ale zivit nas zivia, ci uz priamo alebo nepriamo (je jedno ci robime direkt support, alebo network admina, pripadne design webstranok, na konci je vzdy ten blboun ktory si potrebuje otvorit facebook a kupit nejake bonus itemy do najnovsej pay-to-win hry), takze nema vyznam sa stazovat..
11. F6 31.10.2013 18:12:49
Pokud někdo dnes potřebuje vyřešit problém pomocí počítače, hledá k tomu vhodný program. Když ho nenajde, stává se pro něj jeho problém neřešitelný. K vytvoření vlastního programu pro dnešní zařízení, např. iPhone, je pro laika tak složitá cesta, že i kdyby byl ochotný postoupit cestu a dopracovat se k tomu, zabere mu to o mnoho víc času, než dřív, kdy stačilo zapnout počítač, napsat program v BASICu na 5 řádků, zadat RUN a bylo to.
12. Ondřej Mirtes 1.11.2013 0:06:44
Souhlasím s problémem, ale ne s jeho řešením (zlepšovat gramotnost). Hardware a software by se měly přizpůsobit uživateli a ne on jim. Jaktože vyhledávač nepochopil dotaz na text písničky? Proč bych měl pro jeho vytisknutí z webu pouštět textový editor?
Zde prezentované názory mi zkrátka přijdou příliš programátorské (a to vyvíjím webové a mobilní aplikace). Chyba je v počítačích, ne v lidech. Že jde něco snadno rozbít a je potřeba reinstalovat systém, že je z nějakého důvodu potřeba vědět, co je to IP adresa, to jsou všechno symptomy toho, že počítače neslouží nám, ale my jim.
Něco jiného je naučit se ovládat profesionální software (který např. slouží k produkci dalšího software) – ale to přeci 99% uživatelů vůbec nepotřebuje a nemusí je to zajímat.
13. swarm 1.11.2013 0:58:20
[12] A jaké je tedy řešení? Složit ruce a čekat, až někdo udělá počítače chytřejší? (a do té doby je raději nepoužívat)
Ty názory bych nebral jako programátorské. Podle mě si málokdo myslí, že by dneska měli všichni umět programovat, nebo rozumnět počítači do posledního detailu (nemyslim si třeba, že je nutné umět si přeinstalovat OS). Jediné, v čem se tvůj názor liší, že očekáváš nulové úsilí ze strany uživatele. Možná, že časem budou počítače tak dobré, že bude stačit opravdu nulové úsilí, ale ta doba tu ještě dlouho nebude, a až nastane (jako že jednou nastane), stejně to nevyřeší širší problém – neschopnost lidí vyvinout úsilí k řešení problému i mimo počítače. Do té doby se s tím musíme umět vypořádat.
V žádném případě nemůžu souhlasit s: „(…) to jsou všechno symptomy toho, že počítače neslouží nám, ale my jim.“
– Abych hrál na hudební nástroj, tak se na něj musím naučit (tj. vyvinout úsilí), ale pořád ten nástroj pouze slouží mně a ne já jemu (i kdybych si chtěl doma jen zahrát pro radost). Pokud budu chtít skládat hudbu, budu se muset naučit všechny souvislosti, jak skládat akordy atd, ale pořád ty souvislosti slouží nám (to my chceme skládat). Když chci řezat s motorovou pilou, taky se to musim naučit. Nebo matematické a fyzikální zákonitosti… sloužíme jim, když je potřebujeme?
Počítač je pořád jenom nástroj. Proč vyhledávač nepochopil dotaz? Protože třeba osoba ani nevěděla, že se dá nějakého vyhledávače zeptat, nebo nepochopila, jak svůj dotaz vůbec formulovat.
Spousta webového obsahu není tvořena UI experty, ale obyčejnými lidmi. Když si někde chci stáhnout text písně, nebo akordy, je klidně možné, že někdo jiný si zrovna večer sedl, odposlouchal to a někam to přepsal. On mi nijak není zavázán, aby mi ještě musel vytvářet různé verze k tisku a řešit interface stránky. Sám používám řadu programů, kdy někdo řešil problém a jeho řešení (ve formě programu) publikoval na webu bez větších ambicí…
—
V podstatě vždycky to dopadne tak, že jak chceš něco víc než základ, musíš vyvinout úsilí. Proč moje přítelkyně chápe IP adresu? Protože byla několikrát konfrontována s restrikcí v rámci sítě, kdy běžní uživatelé měli omezený přístup. Pro plný přístup si člověk musel nastavit správnou adresu. Admin to tak měl z nějakého důvodu – pokud se ona chtěla připojit mimo ten čas, musela vyvinout úsilí pro pochopení, co je potřeba. Neznamená to, že by kvůli tomu sloužila počítači. Stejně tak mohla složit ruce a prostě počkat na čas, kdy mohou v síti pracovat i obyčejní uživatelé – tím, že něco pochopila, si usnadnila život. Takových příkladů je spousta – počítač nikdy nebude vědět, jestli má připojený monitor zobrazovat stejný obraz jako interní displej, nebo ho rozšířit… tedy aspoň dokud se mu nebude umět připojit k mozku a i pak je potřeba, aby mozek věděl, že něco takového musí chtít.
Vždy budeme konfrontování s problémy, které je potřeba řešit. Ruku na srdce, chápat, jak zadat text do vyhledávače a něco zkopírovat z jednoho okna do druhého je jedna z těch jednodušších věcí v životě.
14. elzet 1.11.2013 1:48:59
[12] Vyhledávač nepochopil. Sviňa jedna! Zpustlý software ze zahnívajícího západu!
Software není nic než nářadí, u HW to platí dvojnásob. Vyhledávač (a prohlížeč) mi poskytnou informaci, kterou v daný okamžik potřebuji – text písně, například. Jak s ní naložím, je na mně – třeba mi ke štěstí stačí si ji přečíst, pro další zpracování tu mám další nářadí, další SW, třeba ten textový editor. Prohlížeč je tu od toho aby prohlížel.
Že jde něco snadno rozbít lze taky přeložit jako „jsem lempl a nezají mě elementární pravidla používání dané věci..“ Je chyba výrobce, že se Windows „snadno rozbijou“ pravidelným vypínáním držením PWR spínače? Asi těžko, žejo.
—
Jistá automobilka má teď například v řešení „problém“, kdy u turbobenzínovch motorů odchází turbodmychadlo, protože ho lidé po dlouhé jízdě v zátěži nenechájí pár sec. dochladit. V nové generaci se to řeší nuceným dochlazováním turba vodou z chladícího okruhu motoru – za cenu zvyšování komplexnosti celé té srandy. Může za to zlá automobilka, nebo polodementní uživatel, co v duchu „stroj se nepřizpůsobil člověku“ od téhož požaduje výhody, ale hřeší na jeho provozní specifika?
—
Takový gramotnosti přizpůsobený SW je největší peklo na zemi. Gaussova křivka totiž platí neúprosně i pro rozdělení IQ v populaci a když mám jako pokročilý užvatel používat něco pro „Johna Doe“ optimalizovaného, seru ježky. Například Ovi Suite /Ex Nokia Suite/ – nepoužitelný bázmeg, který obětoval kalendář (moc čísel, moc nepřehledné) ve prospěch snažšího sdílení videí z telefonu…
Až bude mít poslední „commonpeople“, jak se říká v pražských reklamkách, inteligentní PC s něčím jako Siri, která k dotazu „Bílá Orchidej“ automaticky nabídne možnost formátování tisku akordů či textu této těžce udegroundové písně, pak budiž. Ale tahle doba je ještě vzdálená a do té doby musíme umět ovládat stroje a rozumět tomu, jak fungují. A pak nezbývá, než uživatele těchto strojů vychovávat. A i pak mi můj Windows Commader vezmete – řečeno s Charlotnem Hestnem – jen z mých chladnoucích rukou :)
15. tk 1.11.2013 12:49:38
Rozhovor ktery pojmenovava duvody vyse uvedeneho (doporucuji jeste v komentarich ty od pana Hausenblase): http://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-nedokazeme-rozpoznat-ty-vyjimecne/
16. MCA 2.11.2013 2:54:08
Bude to temer 6 let, co jsem byl pozvan kamaradkou do skoly, jako priklad pro jeji zaky, abych odpovedel otazky pro budouci profese – takova americka obdoba. Take padla otazka pocitacove generace a snazil jsem jim vysvetlit, ze nejsou generaci, ktera rozviji logicke mysleni a maji problemy zvladat trivialni ukoly, protoze nechapou podstatu cele veci. Vsichni mluvili o kouzle humanitnich oboru, manazerech a dalsich oborech, casto nedotcne zakladnm pilirem poznani – matematikou. V mem svete chapu matematiku jako universalni kralovny vedy, spolecne s fyzikou a chemii. Kdyz jsem zkousel jednoduchy priklad v Excelu, nebyl nikdo z nich schopen problem vyresit, protoze nedokazi logicky myslet. Bylo mi jedno, jaky postup zvoli, ale musi se dopatrat k vysledku. Nechtel jsem nic jineho, nez setridit data a vykazat vysledky – trivialita i pro druhy stupen zakladni skoly. Kde najdou hry a chat vedela cela trida.
Sam jsem se zarekl, ze nebudu nikdy dite nutit do matematiky, fyziky nebo chemie, ale budu dusledne dbat na rozvoj logickeho mysleni a dedukce, protoze ten potencial logickeho mysleni deti maji. Zatim zkousime detske bludiste, cestu k lahvy a podobne hry pro mrnouse. Je uzasne pozorovat, jak si kecne na zade a premysli, kudy vede cesta do cile. Jak rychle pochopila, ze ctverecek do kulateho otvoru neprijde, kdyz je vetsi nebo ma jinou barvu. Uzasne. Nechci mit z dcery programatora, ale chci aby nechapala logicke mysleni jako sveho nepritele. Stejne tak vymyslim ruzne hry, aby si odmalicka vytrenovala sve motoricke schopnosti. My tricatnici casto zasneme, jak jsme ty nase detske roky vlastne prezili. Zadna hriste, kde padaji zaloby kdyz si natluce zadek. My zname stromy, lavky, spalene telo od kopriv, … a jak chutna pisek, kdyz bourame na kole. To posledni co bych chtel, aby byla jako ty soucasne nemotorne nemehla. Budu stastny, kdyz se stane samostatnou a silnou osobnosti, ktera si jde za svym cilem a tom ji budu vzdycky podporovat.
17. Kamil 5.11.2013 15:42:55
No to mi povídej.
„Jánechciabysminěcovysvětloval jáchciabysmi řeklcomámzmáčknout.“
„Sešhnusnejžeminechcešříctjakstoudělal“ (Sám nevím, intuitivně jsem se podrbal levou rukou za pravým uchem a ono to začalo fungovat, vysvětluj jaké svalové skypiny zapojuješ pro udržení rovnováhy při stoji na jedné noze)
Aha, nadechuju se, funguje to asi takhle….
„Nejánechciabysmidělalpřednášku….“
Jsem BFU, samouk, znám v podstatě jen základy, ale některé projevy se kterými se setkávám jsou děsivé.
„Jájsemněcozmáčklaaonomitozmizelo“
Aha. Kde jste to měla uložené?
„Já nevím“
Aha, měla jste to uložené?
„Já nevím.“
Co to bylo za soubor, jak jste ho měla pojmenovaný?
„???? já nevím“
Aha. Tak se podíváme….Kam si to obvykle ukládáte?
„Já nevím, to se ukládá samo.“
Aha, zadávám hledání souboru ve složce dokumenty podle klíčového slova….
„Jakdlouhotobudetrvatjámám spoustupráce…“
Tady to máme. No jo, ale to co hledáte máte v úplně jiném souboru.
„???“
Proč ten dokument nemáte jako samostatný soubor?
„????“ „Játotampíšuvždyckyjakjsemzvyklá“
Aha, co se naučíš v T602 (mastili to do jednoho souboru, pak se to pravidelně někde na straně 60 kouslo a odešlo do pryč), ve Wordu jak když najdeš…. Tak proto máte problém. Vysvětluju.
„Alejájsemzvyklá atakhlejsemtodělalapořádafungovaloto tojetímžemámestarépočítače“
Vysvětluju. Jeden dokumet, jedensoubor. Vypadá, že chápe. Príma.
„Adojakéhosouborumámtensouboruložit?“
Už mi to dochází. Základ problému je, že neví, co je soubor a co je adresář. Snažím se vysvětlit.
„Alejánechcipřednáškujámám spoustupráceapotřebujuabytofungovalojaksemzvyklá jásezeptámněkohojiného…“
Nebo:
„Dostalajsemmailemfotkuanevímjakjiuložit.“
Aha. Kam uložit?
„Asidonějakéhosouboru“.
Do jakého souboru, vložit do nějakého dokumentu?
„Nejásijipotřebujuuložit“
Aha, tak ne do souboru, ale do nějaké složky.
„Notojemnějednojestlidosouborunebosložky potřebujujíuložit.“
A kde máte fotky?
„Jájemělatámhleaužjetamnemám.“
Co jste s nimi dělala?
„Jájemělanaplošeadalajinamatamnejsou“
Hledám. Aha. Nojo, ale to jste přesunula jenom zástupce.
„???“ „Nejátammělatyfotkyaužtamnejsou tenpočítačjeklump.“
Aha, problém je v tomhle. Snažím se vysvětlit co je to soubor a co složka. Trpně poslouchá a pokyvuje. Snad chápe.
Uplyne nějaká doba.
„Jájsemněcozmáčklaaonomitozmizelo….“
18. Masta 11.11.2013 15:19:17
Nechápu názor [12]. Gramotnost nezvyšovat. Ona je snad na nějaké vysoké úrovni? Samozřejmě, že když chci používat nějakou věc, tak je potřeba vyvinout úsilí. Možná by bylo snažší ovládat PC myšlenkou, ale musím minimálně vědět, co od něj chci.
Za chvíli si budou lidi stěžovat, že musí přemýšlet a vyvíjet mozkovou aktivitu…
19. Tomáš Z. 28.11.2013 1:07:57
K [7] (elzet): kdyby ve školství fungovalo „zapnu si filtr, kterým neprojde mail s 15MB => neodevzdaná seminárka => za pět => vyhazov ze školy“, pak by studenty možná motivovalo se to naučit (sice pod trestem a ne pozitivně, ale motivovalo). Jenže školy ty studenty z finančních důvodů nemůžou jen tak vyhodit – je to problém na úrovni hospodářství a politiky, ne jen školství.
20. elzet 29.11.2013 2:17:46
[19] Jestli můj příspěvek vyzněl tak, že volám po něčem takovém, tak se omlouvám za nejasné vyjádření.
Chtěl jsem tím říct, že bohužel nemůžu dát těm, kteří by si to zasloužli, dostatek pozornosti, protože se musím zabývat vysvětlováním podle mě elementárních věcí typu „proč je 15MB příloha e-mailu špatně“. To je podle mě něco, co by měl student v maturitním ročníku znát. Dostat se od velké přílohy rychle k vyhazovu je na úrovni 10k dluhů u exekutora za nezaplacenou pokutu za jízdu na černo – obojí je sice přímý důsledek porušení něčeho, ale jinak dost drastický přístup; nezávisle na tom, kolik škola může nebo nemůže vyhodit studentů.
S peněžními toky ve školství jsem vcelku obeznámen, to co píšete, je pravda jen částečně, ale to je na delší offtopic a velmi výbušnou diskuzi (napište mi e-mail, máte-li zájem).
21. rony 30.11.2013 22:19:21
a: pomoz mi.
b: s cim?
a: nejde mi x.
b: popis problem
a: no nejde, preto sa pytam teba, ci mi to vies spravit.
b: ked to nepopises, neopravim, tak to skus podrobnejsie
a: ja len ci si sa s tym uz nestretol, ved ked mi pomozes mozno raz pomozem s niecim ja tebe
b: a s cim by si mi vedel pomoct ty? v com si dobry?
nie, dalej to obvykle nepokracuje :-) este nikdy som sa nedozvedel, v com :-) ale ja viem, je to manipulativna otazka :-)
22. klusacek 14.10.2015 19:28:09
Hezky napsane. Ten postreh s tvarem ucici krivky je zajimavy. Neco na tom asi bude.
Bohuzel kdyz dnes udelate program, ktery bude vyzadovat si na zacatku precist byt jen desetistrankovy manual (a pak uz vam vse pujde hladce) tak ho neprodate.
Lidi ocekavaji, ze uplne na zacatku te ucici krivky neni zadny schod. Manual (help) ctou az kdyz neco nefunguje a to jen nekteri. A jen aby nasli odpoved na otazku co nefunguje, talze help musi byt napsan stylem `nic mi nevysvetluj chci vedet na co mam kliknout‘.
Asi jsme jako lidstvo prilis zleniveli a mysleni se podstupne stane luxusem.