ByteFest 2012 a spousta historických počítačů

Na konci minulého týdne proběhla možná největší každoroční akce fanoušků historických počítačů. Jasně, mluvím pochopitelně o ByteFestu, jehož ročník 2012 byl asi nejlepší, jaký jsem měl možnost zatím navštívit. Bohužel jsem s sebou neměl fotoaparát, ale něco málo jsem nafotil do mobilu.

ByteFest je úžasná akce. Byť se necítím zamrzlý v minulých dekádách a nesmutním si, jak bylo dřív všechno lepší, stará výpočetní technika mě zajímá stejně jako ta nová. Chápání historie počítačů je dle mého názoru důležité pro pochopení a interpretaci některých současných trendů. Nakonec totiž zjistíte, že řada událostí se opakuje cyklicky a mění se pouze bitevní pole. Lze se tak poučit z chyb jiných i poukázat na blížící se hrozby.

I kdyby tohle všechno nebyla pravda, podstatné je, že mě to baví. Přestože si rád čtu články a sjíždím videa o různých starých počítačích (i programech a hrách), není nad osobní zkušenost. Vzhůru tedy na fotoreportáž:

První kroky vedly k Logoutovi. Už před akcí jsme se dohodli, že mu přinesu nějaké komponenty k torzu starého ThinkPadu (760EL) a on mi pomůže vyřešit reinstalaci PowerBooku 1400cs/166, který jsem kdysi koupil na Aukru. Prodejce byl tak trochu píča a zatajil, že zlobí displej a nefungují PCMCIA, a zejména to druhé znemožňuje snadné nahození jiného systému. Ne, že bych měl nutně potřebu všechno přemazat, ale původní systém byl francouzsky, a to zas nemusím.

Logout má spoustu zajímavých starých Maců a příslušenství k nim – včetně externí optické mechaniky, kabelů a mini-SCSI redukce.

Zprvu jsme řešili zálohu asi 30MB dema předvádějícího možnosti PowerBooku. SCSI sběrnice má výhodu, že lze na ní řetězit jednotlivá zařízení. Po přepnutí redukce se notebook začal hlásit jen jako externí disk na sběrnici (target mode). Nevím, jak je to u aktuálních MacBooků, ale ještě hodně dlouho uměl každý Mac se SCSI nebo Firewire konektorem target mode. Škoda, že něco podobného nikdy nebylo u klasických PC. Při řešení problémů je to velmi užitečné.

Zde už je target mode v provozu. Notebook s přepnutou redukcí po zapnutí nebootuje. Místo toho se na obrazovce objeví jednoduchá ikona, která informuje o pořadí na sběrnici a přenášených datech. Vedlejším efektem bylo, že starý stolní Mac nabootoval systém právě z disku v notebooku.

Systém běžící z externího disku přes target mode. Nevadí ani fakt, že notebook má procesor PowerPC (166 MHz), zatímco stolní Mac jede se starší Motorolou 68040 (33 MHz).

Redukce převádějící klasické SCSI na konektor v notebooku.

Následovalo odpojení a stolního počítače a spuštění instalátoru české mutace Mac OS 8.1 z optické mechaniky.

Jeden by úplně zapomněl, jak „nestabilní“ byly osobní počítače z té doby…

Instalace v plném proudu. Nejvyšší čas jít na oběd.

Kopírování programů z dalších CD. Mac OS 8.x už umožňuje kopírovat na pozadí. U minulých verzí nešlo během kopírování s počítačem vůbec nic dělat. Zde už jde, ale pokud není okno kopírování aktivní, dochází ke snížení jeho rychlosti. Když je aktivní, je systém tak zaneprázdněn, že se trhá i kurzor myši. Jeden by na tyhle časy skoro zapomněl.

Na počítač se nesmí moc rychle, jinak dokáže spadnout i textový editor (obdoba WordPadu). Jakmile dojde k chybě, nelze se přepnout na jinou aplikaci. Jedinou cestou je restart. Tenkrát si Mac OS a Windows opravdu neměly co vyčítat, pokud jde o stabilitu.

Nějaká ta Amiga s běžící peckou Cannon Fodder prostě nemůže chybět na žádné podobné akci.

Profesionální klávesnice k ZX Spectru. Je to překvapivé, ale má tak hroznou mechaniku, že je asi horší než ta původní.

Přichází A.I.D.S. se svou rozsáhlou sbírkou a můj zrak se upřel ke dvěma 15kg kufříkům s počítači Osborne Executive.

Ke zkoumání byl doporučen opotřebovanější stroj. Majitel k němu přišel, když chtěl koupit anglickou klávesnici k prvnímu, neboť tam byla německá. S anglickou disketou CP/M+, pak nefungují kvůli odlišnému rozložení některé klávesy (hlavně kurzorové šipky). Prodejce měl podivně popsanou aukci, ze které vyplývalo, že jde o samotnou klávesnici. Při doplatku za balík na poště se ze zásilky vyloupl celý další počítač.

Pohled na otevřený počítač. Osborne Executive přišel na trh v roce 1982 jako nástupce původního velmi úspěšného přenosného počítače Osborne 1. Porovnání s dnešními notebooky už skoro nemá cenu, ale na svou dobu to byl zajímavý stroj. Executive byl vybaven pěknou (avšak stále docela malou) oranžovou obrazovkou s možnosti zobrazit text v rozlišení 80×24 znaků, 4MHz 8bit procesorem Z80A, 124kB operační paměti a dvěma disketovými jednotkami. Zepředu měl rovnou dva sériové porty, jeden paralelní, rozhraní klávesnice, kompozitní televizní výstup a speciální odbočku, po jejímž vyjmutí bylo možné zapojit profesionální monitor (místo interního).

Anglická verze. Rozložení je poněkud odlišné, nicméně klávesnice má výbornou mechaniku a parádně se na ní píše. U pracovního stroje by mělo jít v podstatě o samozřejmost, ale ani dnes není kvalitní klávesnice v business segmentu pravidlem.

Počítač byl připraven na běh operačního systému CP/M+ od Digital Research, který posloužil (více než je zdrávo) jako inspirace pro jiný systém, ze kterého udělal Microsoft po odkoupení svůj DOS. Povšimněte si z mizerného videa rychlosti startu. Systém se celý načítá z diskety (tj. ne z ROM), ale nastartuje rychleji než Windows 7 na některých počítačích s SSD.

Tabulkový kalkulátor SuperCalc. Disketa byla evidentně určena pro původní model s menší obrazovkou, jelikož na řádek používá pouze původních 52 znaků. Funkčně na tom ovšem není zas tak špatně a nejspíš by zastal řadu jednoduchých aplikací, které se dnes provádí v Excelu.

Nepočítejte však s příliš velkou rychlostí. Na videu je vidět, jak od přepsání jedné buňky program přepočítává další dvě s jednoduchými operacemi skoro čtyři sekundy. V 80. letech byly ještě tabulkové kalkulátory jedny z nejnenažranějších programů na výkon i operační paměť.

Jelikož jde o počítač určený manažerům, snaží se být maximálně přívětivý. V programech jsou často základní nápovědy, abyste s sebou na cestách zbytečně netahali sadu manuálů.

Grafický řadič je sice monochromatický, ale pro zpřehlednění umožňuje vykreslovat písmena s nižší intenzitou.

Textový editor WordStar. Jednou si k tomu sednu, abych napsal jednoduchou větu, a hned tam udělám takovou zásadní chybu v názvu počítače. Nedá se nic dělat, jinou fotku textového editoru nemám. Všimněte si menu v horní části obrazovky – nepočítá se s tím, že by si uživatel všechno pamatoval, a tak má příkazy neustále na očích. Není to nic složitého.

Pohled na celý počítač, aby bylo vidět, jak malá jsou pro uživatele písmenka. Při práci doma však není problém připojit kompozitní monitor nebo televizor a klávesnici si díky spojení kabelem přesunout před něj. Jako správný počítač pro cestování po světě umí přepínat mezi televizními normami NTSC i PAL.

Škvíra pod disketovými mechanikami nejčastěji sloužila jako odkladiště disket, ale za zmínku stojí, že se prodával modem, který byl navržený právě pro vsunutí do tohoto prostoru. S počítačem se pak spojil přes sériový port pomocí krátkého kabelu a mohl zde zůstat i během přenášení.

O možnostech, které modem nabízel, se asi nemusím rozepisovat. Uživatelé s ním na cestách mohli do firmy posílat zpracované dokumenty, komunikovat s ostatními, nebo se připojovat jako vzdálený terminál na sálové počítače. Nebyl to takový rozdíl proti dnešní době.

Několik disket s nejdůležitějšími programy. Kvalitní pracovní počítač musí mít především dobré programové zázemí. K Osborne Executive proto byl přiložen už v základu textový editor, tabulkový kalkulátor a vývojové prostředí. Dnes existuje každý prd na Windows, tenkrát mělo podobnou úlohu CP/M.

Český klon ZX Spectra s obrazovkou a reproduktory z prvního přenosného PlayStationu. Tyto malá LCD s kompozitním vstupem byly dříve mezi sběrateli starých počítačů velmi oblíbená. Zde na fotce je vidět dokument v českém textovém editoru prezentující různé typy formátování.

Zkoumání možností tabulkového kalkulátoru pro ZX Spectrum. Rozlišení se nedá srovnávat s profesionálními počítači, ale zas je tu podpora barev.

Grafické rozhraní programu používá klasická roletová menu. Přesto se nám nepodařilo najít, jak roztáhnout nějakou funkci přes více buněk. Dle možností je ovšem vidět, že program toho umí hodně a ždímá z možností počítače maximum.

Mezi tím se už Logout snaží rozběhat A/UX – první pokus Applu o profesionální operační systém na bázi UNIXu, avšak současně s grafickým prostředím a jednoduchostí Macu. Systém je velmi vybíravý na jednotlivé komponenty počítače (podporovaných je jen několik málo modelů starých Maců), ale vše potřebné se postupně sehnalo. Bohužel se jej stejně nepodařilo rozjet, kvůli nějakému vadnému sektoru na disku, přes který se systém nedokázal přenést. Snad příště.

Daná staré počítače. Kuriozitou je určitě Gizmos a na něm leží replika v historii důležitého počítače Altair 8800 (propojená s terminálem zobrazujícím příkazovou řádku CP/M na LCD monitoru).

Další 8bit hardware.

Kultovní černobílý televizor Tesla Merkur 2 připojený k československému profesionálnímu počítači SAPI-1. S ohledem na podnikové nasazení byl počítač plně modulární a všechny jeho komponenty byly ve formě zásuvných karet. V průmyslu si tedy vyráběli podle potřeb různé speciální karty a přizpůsobovali jej svým potřebám.

V pozdějších verzích zvládal obsloužit osmipalcové disketové mechaniky a operační systém CP/M.

Amiga a Apple PowerBook s operačním systémem AROS MorphOS (taktéž schopným spouštět software pro Amigy).

Opět A.I.D.S. (ten se šátkem) před svou již rozloženou sbírkou. Je tu celá řada ZX Specter včetně neméně známých posledních modelů +2 a +3.

Commodore 64 také nemůže chybět.

Není slot pro ISA karty? Nevadí, redukce se dá vytvořit na cokoli.

Amstrad PCW (rok výroby 1985) je dalším zajímavým počítačem, u kterého jsem se zasekl. Je to totiž na tehdejší poměry slušivý all-in-one počítač určený pro kancelářskou práci. Kvůli orientaci na „nepočítačové“ uživatele je navržen tak, aby se maximálně jednoduše používal. Pro zprovoznění stačí zapojit hlavní jednotku do zásuvky, připojit klávesnici (případně i tiskárnu) a zapnout.

Uvnitř je 4MHz procesor Z80A, celých 512 kB operační paměti a dvě speciální 3“ disketové mechaniky. 8bit procesor má 16bit adresní sběrnici a dokáže pracovat maximálně v blocích 64 kB. Z paměti se tedy používá 64kB pro operační systém, 64kB pro programy a zbytek (384 kB) slouží jako RAM disk.

Z poutavého výkladu A.I.D.S.-e jsem se dozvěděl, že počítač v sobě kvůli úspoře nákladů integroval řídící elektroniku z tiskárny a neobsahoval žádnou paměť ROM. Při startu se použil jeden z obvodů tiskárny, který za doprovodu různých artefaktů na obrazovce velmi pomalu nahrál potřebných pár bajtů pro zavedení operačního systému z diskety.

Orientace na nízkou cenu nebyla bezdůvodná – počítač nestál o moc víc než elektrické psací stroje a dodával se s potřebným vybavením pro tvorbu dokumentů a organizaci dat.

Operační systém CP/M na velké monochromatické obrazovce se zeleným fosforem. Jde o evropský počítač, a s tím souvisí použití obnovovací frekvence 50 Hz. Obrazovka bohužel nemá dlouhý dosvit a její „blikání“ bylo pro mé citlivé oči docela peklo.

Hledání programu pro jednoduché vektorové kreslení (například pro sekretářky kvůli tvorbě grafů).

Majitelem počítače vytvořené logo německého prodejce Amstradů. Obdélník vlevo dole jsem přidal v rámci zkoumání složitosti ovládání. V grafickém režimu programu je počítač neskutečně pomalý, neboť využívá maximálního podporovaného rozlišení 720×256. Natočil jsem krátké video, kde je vidět rychlost vykreslení:

K takovému překreslení dojde při každé změně a největší zátěž představují kružnice.

ZX Spectrum rozšířené o diskový řadič MB-02, který počítači přidává (nejen) podporu disketových mechanik a rozšiřuje operační paměť. V modulu je vlastní EPROM, díky které lze systém zavádět rovnou z diskety.

Obrázek Pamely ve „vysokém rozlišení“ – ukázka možností rozšířeného spektra.

Zjednodušená grafika, aby bylo možné vykreslovat také text. Z tohoto obrázku by Pamela asi radost neměla.

Opět u počítače SAPI-1. S majitelem se bavíme o rozdílech podporovaných klávesnic a jednotlivých kartách. Během výkladu je hardware postupně rozebírán, aby se vše mohlo názorně ukázat. Je vidět, že tomu hodně rozumí, neboť to na konci dal všechno zase do kupy.

Rozebraná poctivá klávesnice k SAPI-1. „Moderní“ kousek s veškerou elektronikou integrovanou do jednoho čipu.

Odložený osmibit. Z tohoto úhlu vypadá jako něco, u čeho se inspiroval Apple při návrhu svého PowerMacu G5 (resp. Mac Pro).

Na závěr mám už jen jednu nic neříkající fotku s běžící Altairem.

Závěrem

Letošní ByteFest byl vydařený. Bylo zde tolik zajímavých věcí, že jsem zase alespoň polovinu nestihl prozkoumat. Každý rok, kdy se mi podaří dorazit, si na akci vyhrazuji více času v rámci dne. Tentokrát jsem si vyhradil den celý a stejně to nestačilo. Příště budu muset návštěvu roztáhnout přes více dní.

U mě je problém v tom, že chci u každého zajímavého počítače vidět co nejvíce jeho možností. Vidět někde ošuntělou starou krabici můžu i na internetu. Na podobných akcích je nejlepší ta možnost sednout si před počítač, vložit disketu (pásku, děrný štítek,…) a zkoumat schopnosti a rychlost na dobových programech. Na ByteFestu je tohle díky ochotným sběratelům možné a často se vám také dostane spousty zajímavých informací.

Tak snad zase za rok.

(Zdá se, že moje maličkost se dostala také na úvodní fotku v článku na Games.cz.)

 

Komentáře k článku

  1. 1. MartensPh  26.9.2012  11:58:15

    Člověk si hned uvědomí, jak je to dávno :-) Didaktik Gama jsem dostal k vánocům ’88, jinak mně předváděná rychlost, třeba toho Amstradu, přijde normální :-) Prostě to tehdy tak šlapalo. Příští rok se budu muset také podívat, díky za reportáž.

  2. 2. Dusan  26.9.2012  22:37:05

    Pripojeni Powerbooku s PPC procesorem k 68×00 CPU v SCSI drive mode je veci stesti. Pokud by pri instalaci volume toho SCSI drive v Powerbooku byl pouzit systemovy ovladac „only POWER PC“, disk se Vam neprimontuje. Protoze ovladac disku obsahuje instrukce pro PPC, ktere 68×00 „neskousne“. Ale je fakt, ze Apple zase o nekolik let predbehl dobu. V pripade „drive mode“ absolutne, tohle PC i386 nikdy neumela a umet nebudou. Dusan.

  3. 3. Logout  27.9.2012  12:26:15

    To Dusan: zas takove stesti to neni, staci mit disk naformatovan jako HFS a nikoliv HFS+ a na 68k to funguje vzdycky, tedy pokud je nainstalovan system, ktery jeste bezi na 68k, coz verze 8.1 nepochybne je.

    A dale – nejde tu ani tak o samotne primountovani, jako spis o to, ze system z PowerPC stroje nastartoval na 68k stroji jako by se nechumelilo :-)

  4. 4. wawe  5.10.2012  15:31:04

    Trošičku bych poopravil komentář u fotky s Amigou a Powerbookem. Operační system na Powerbooku není AROS,ale podle obrazovky na něm běží MorphOS.


Napsat komentář