Historické počítače a Bytefest 2019 (+ fotky)

Na Smíchovském nádraží se opět setkali nadšenci do starých počítačů různých platforem. Vzhledem k tomu, že podobné veřejné akce v ČR jinak prakticky nebývají, nemohl jsem si to ani tentokrát nechat ujít a pozvolna jsem se připravoval už měsíce dopředu.

bytefest-2019_09

Poprvé jsem se na Bytefest podíval před deseti lety. Tehdy ještě bez ambicí tam něco tahat, protože jsem nebyl žádný sběratel. Až o čtyři roky později jsem přitáhl IBM PS/2 P70 s plazmovým displejem spolu s několik handheldy. Od té doby už nebyl jediný Bytefest, kam bych něco nepřivezl. Zatímco dříve však výběr počítačů byl velmi nahodilý a šlo spíše o kvantitu, poslední roky jsem si vždy stanovil počet a nějaký konkrétní cíl, co bych chtěl předvést a jak.

Nad tím, co bych měl vzít letos, jsem dost váhal. Pořád nejsem sběratel – spoustu starých počítačů vlastní někdo jiný a ke mně se dostanou buďto ze studijních důvodů, nebo protože je potřeba na nich vyřešit nějaký problém. Takové počítače se pak u mě někdy zdrží i roky, já je ve volných chvílích občas zkoumám a nabízí se možnost je vzít s sebou na Bytefest.

Letos se nabízela Amiga 2000 (zapůjčená od Pavla Tronnera), ke které jsem se po letech vrátil, když jsem ji potřeboval opravit a zprovoznit, a samozřejmě něco od Silicon Graphics Inc. (SGI), protože staré UNIXové počítače na lokální scéně stále nedostávají tolik prostoru, kolik by si zasloužily. S Davidem, se kterým všechno připravujeme (Pavel letos nemohl), jsme si stanovili limit na maximálně dva stolní počítače plus nějakou mobilní drobotinu (tj. notebooky), takže po zvolení Amigy 2000 už zbýval prostor jen pro jedno SGI. Většinou taháme hlavně malou „low-end“ pracovní stanici SGI O2, která vznikla v roce 1996 a nabízela v základu integrovanou grafiku s výkonem 3Dfx Voodoo Graphics.

Jenže ta je v našich končinách asi nejrozšířenější, a tak jsem chtěl vzít něco méně častého, na co lidé jen tak nenarazí. Loni to byl počítač SGI Octane2, který kvůli jeho hmotnosti (25 kg) asi hned tak nikam znovu nepotáhnu. Tentokrát jsem vzal za vděk něčím lehčím – malou stanicí SGI Indy, která se vyráběla od roku 1993 a měla být zabijákem Macintoshů (v oblastech grafiky, DTP). Byla tichá, levná (jen relativně na UNIXový svět) a kromě nejnižší konfigurace i velmi výkonná v porovnání s tím, co se vyskytovalo ve světě PC a Maců. SGI šlo tak daleko, že stanici vybavilo Macovskými sériovými porty a podporou protokolů pro sdílení od Applu – aby byla integrace co nejjednodušší. Tato stanice dostala v základu analogové (kompozitní, S-Video) a digitální video vstupy, digitální zvukový výstup, 10Mbit Ethernet, ISDN modem a dokonce také webkameru IndyCam kvůli video-konferencím.

bytefest-2019_02

V případě Indy jsme měli tu výhodu, že k němu umíme poskládat kompletní originální příslušenství – myš, klávesnici, 17“ CRT s obrazovkou Trinitron (1280×1024@76Hz) a kamerku. David chtěl využít příležitosti vzít s sebou socialistický plotter Aritma Minigraf a prezentovat jeho vlastní řídící software, který umožňuje z plotteru vymáčknout větší přesnost i rychlost (řízení probíhá přes jeho vlastní modul se 48MHz ARMem). Koupily se tedy redukce z Macovského sériového portu na klasický PC formát a SGI Indy se spojil s plotterem (komunikace s Indym probíhala formou sériového terminálu).

bytefest-2019_08

Plotter se nakonec ukázal být největší atrakcí a čas od času u něj stál hlouček hypnotizovaný ladnými pohyby pera po papíře. Dále se lidem evidentně líbily všechny optické vady kamerky, takže jsem musel po akci rozeslat pár počítačem pořízených fotografií. Původní snaha použít fotky z kamerky jako vstup pro plotter po úpravě v Photoshopu (pro SGI IRIX existoval Adobe Photoshop 3.0), bohužel nevyšla. Výsledky nebyly uspokojivé a software se doladil až po akci.

bytefest-2019_07

K Indymu jsem měl připojené ještě Nintendo 64, protože hardware této konzole byl navržen právě SGI. Indy sloužil jako vývojová mašina a existovala do něj interní karta s celou konzolí na sobě. Její obrazový výstup byl sice nezávislý, ale využívalo se možnosti zapojit jej na vstup počítače a zobrazit jej v okně.

bytefest-2019_03

V případě Amigy 2000 jsem se snažil o dobovou konfiguraci, která není zbytečně moc rozšířená moderními upgrady. Tato Amiga měla 7MHz procesor Motorola 68000, 3 MB RAM, scan-doubler a emulační kartu obsahující celé PC XT. Na rozdíl od ostatních Amig na akci na ní běžel původní operační systém (Workbench 1.3, Kickstart 1.3), aby se lidé mohli podívat, jak se ovládala profesionální Amiga v 80. letech. Z mého pohledu byla také zajímavá emulace PC, kdy Amiga měla v sobě pro tento účel několik ISA slotů, které byly využívány pro potřeby PC části a umožňovaly přidávat další karty jako do běžného PC.

Z notebooků jsem bral letos naprosté minimum – jen Digital DECpc 325SLC a Apple PowerBook 100. První je zajímavý tím, že jde o kombinaci 386 a barevného pasivního displeje, což není příliš časté. Tyto displeje se začaly pořádně rozšiřovat až o rok později v noteboocích s procesory 486. Druhý představuje počátek PowerBooků od Apple – je to krásný počítač a dneska už jsou skoro všechny mrtvé, takže běžící kus už jen tak nikde neuvidíte. Třetí notebook – HP OmniBook 800 – je sice taky z 90. let, ale sloužil jen pro převedení místního bezdrátového připojení k internetu na kabelovou formu (do SGI Indy).

Marnost a přípravy

Ještě krátce před akcí nám nefungoval ani jeden z prezentovaných stolních počítačů. V případě Amigy se ukázal problém s EPROM, ale řadu večerů trvalo, než jsme jej identifikovali (dokonce došlo na měření napájecích napětí a signálů na základní desce). I když pak byl počítač opravený, bylo nutné po letech rozebrání dohledat všechny komponenty a složit jej do jednoho kusu.

Software pro plotter začal správně fungovat v podstatě až v druhý den akce, kdy byla konečně odhalena jedna z větších chyb. SGI Indy pro změnu vůbec nebootoval den předem při posledním testu před naložením všeho do kufru auta. Riskl jsem to a nakonec po úpravě konfigurace IRIXu a PROM až na Bytefestu začal fungovat a vydrželo mu to až do konce.

bytefest-2019_01

Když vidím, jak je někdy těžké ty staré počítače udržet v provozu, říkám si, jestli se o to vůbec máme dál pokoušet. Jistým způsobem mě to baví, když to nezajde do úplných extrémů a nic se nedaří, ale už jsem taky mnohem opatrnější ve výběru toho, do čeho jsem ochotný ještě investovat úsilí. Je jasné, že s časem budou tyto počítače ještě problematičtější a objeví se další nástrahy. Aby počítač přežil dlouho, nestačí ho mít jen schovaný ve skříni v původním balení. Baterky jsou nebezpečí, kondenzátory jsou nebezpečí, EPROMky se vybíjejí, prach uvnitř při změnách teplot zvyšuje šanci na korozi a tak dále a tak dále. Je to stejné jako když má automobilový nadšenec veterána. Od určitého staří vozu ho můžete mít a provozovat pouze v případě, že tomu buďto rozumíte, nebo na to máte dostatek peněz (pro lidi, kteří tomu rozumí).

Jsem docela zvědavý, jak se postupně změní osazenstvo na akcích typu Bytefest. Ještě dnes jde asi převážně o lidi, kteří s sebou nosí počítač, který měli v mládí, a akce je takovou příjemnou vzpomínkou na ty časy. Objevují se ale stále častěji lidé, kteří ke starým počítačům zaujímají spíše vědecký přístup a jejich motivace je zas trochu jiná (zkoumání méně rozšířených platforem, snaha zálohovat historické materiály a programy pro budoucí generace…). Časem jich klidně může být většina.

Anebo podobné akce u nás vymizí. Za těch deset let jsem viděl silnější i slabší ročníky Bytefestu. Poslední dva roky mi to přijde takové skromnější, ale těžko soudit, jestli je to začátek trendu. Určitým odrazem je třeba i menší novinářský zájem. Jednu dobu bylo po každém Bytefestu vždy několik článků v mainstreamových IT médiích. Dnes prakticky nic.

Fotky z akce

Sám nemám v plánu příští rok nejít. Vlastně už mám částečně rozmyšleno, co bych chtěl vzít s sebou za počítače. Hlavní motivací je ovšem možnost potkat zajímavé lidi a případně vyřešit něco na svých počítačích pomocí hardwaru a rad od ostatních.

bytefest-2019_10

bytefest-2019_04

U fotek v galerii jsem přidal komentáře, takže se nemá cenu opakovat. Celkově bych ale chtěl vypíchnout neúspěšnou konzoli Virtual Boy od Nintenda s červenými monochromatickými displeji pro každé oko k navození dojmu prostorovosti. Nečekal jsem, že něco takového někdy uvidím naživo a ještě si na tom budu moct zahrát. Rozhodně zajímavý zážitek. Pak mě také zaujal Flight Simulator na Apple II, který s ohledem na počet snímků za sekundu (tedy vlastně počet sekund za snímek) byl jen obtížně hratelný a tehdy musel bavit snad jen opravdové nadšence. K večeru jsem ještě přihlížel oživování československého počítače IQ 151.

bytefest-2019_05

bytefest-2019_06

Fascinující je pro mě také stálice všech Bytefestů – počítač SAPI-1. Byl tam už před deseti lety v poměrně úsporné variantě. Postupně ho majitel rozšířil o všechno možné a celek tvoří docela solidní kopec, na jehož vrcholku trůní televizor Tesla Merkur. Tomu se říká odhodlání.

>> Plná galerie na mé Facebookové stránce (neměla by vyžadovat přihlášení) <<

Komentáře k článku

  1. 1. Mila  5.11.2019  13:16:30

    Škoda, že to vyšlo na prodloužený víkend. To a navazující podzimní prázdniny možná způsobilo, že lidí tolik nepřišlo. Zašel bych, ale také jsem nebyl v Praze. Jinak o té konzoli VirtualBoy vyšlo nedávno video a že je k vidění v Muzeu her v Praze http://www.muzeumher.cz/ To byl ten samý kus? Jinak se právě divím, že když retro jde poslední roky do módy, že zájem novinářů je nulový …

  2. 2. Ronoath  6.11.2019  10:08:35

    Díky za článek a obsáhlou fotogalerii. Budu se tam muset taky někdy vypravit, jen z Prajzské to bude chtít více odhodlání…

  3. 3. Nejakej kluk  15.11.2019  9:09:16

    Zdravím mne by zajimalo jak je to s bateriema v tech starych notebookoch a počítači taky četl sem že se to umí nekdy nafouknout a nekdy vytéct jako tady http://daluth.sweb.cz/oxidace.php

    Oplatí se starý počítač anebo notebook jako investice?

    Díky za odpoved

  4. 4. swarm  16.11.2019  11:44:13

    [1] Předpokládám, že to budou asi spíš dva různé kusy. Tenhle mají kluci z retroherna: https://retroherna.org/o-nas

    [3] Ano, ty baterky jsou problém. Jak moc velký, záleží na typu, počtu článků atd., nicméně to, co v tom odkazu autor ukazuje, je naprosto běžný jev, kterému se schopní sběratelé snaží včas předejít. Tyhle „barely“ na starých základních deskách se musí co nejrychleji odstraňovat. Jakmile se jeden z článků vybije a jiný se začne vlivem toho „nabíjet“ obrácenou polaritou, vznikne tato korozivní chemická reakce, která poškozuje jak kovové části šasi, tak přímo plošné spoje. Od baterky se jednotlivými spoji v desce šíří „nákaza“ a tyto dráhy se postupně úplně zničí. Oprava znamená tohle svinstvo všude perfektně očistit (aby se to nešířilo dál) a opravit dráhy, což je poměrně zdlouhavá činnost s nejistým výsledkem – po těch spojích se to může dostat do čipů a ty to zničí uvnitř. U starých počítačů, které mají jen jednoduše dostupné obvody to ještě není takový problém, ale jakmile dojde na specializované obvody (typické pro notebooky), tak je to konečná.

    Mám pár takových strojů, které tímto způsobem umřely. V případě notebooků se lze s tímto setkat u hlavních baterií typicky u typu NiCd (386/486). U těch pozdějších s Li-Ion spíš hrozí to nafouknutí – byť sám mám s nafouknutými baterky zkušenost spíš až u mnohem modernějších strojů. Ty staré, co mám (Pentium I/II/III), obvykle jen kapacitně chcíply, ale tvar si zachovaly. Je nicméně lepší je před dlouhodobým skladováním vyjmout.

    Mnohem nenápadnější, ale o to vážnější, zabiják notebooků jsou záložní malé baterky, které nejsou snadno uživatelsky přístupné. Řada notebooků zejména v 90. letech měla uvnitř vedle hlavní baterie ještě dvě další – jednu pro obvod hodin a uložení parametrů BIOsu a druhou pro napájení operační paměti v době režimu spánku. Tuhle druhou baterii výrobci používali, aby mohl uživatel u uspaného notebooku vyměnit hlavní baterii a následně notebook probudit. Asi se počítalo, že profíci mají s sebou baterek několik a na cestách je často mění. Později se od toho ustoupilo a dnes už v noteboocích tato chybí. I notebooky z roku 2000, pokud dlouho ležely vypnuté, uvnitř pravděpodobně budou mít počínající korozi právě od těchto baterek. Případně už budou uvnitř úplně zelené, i kdyby ještě šly zapnout. Většina lidí na to kašle, a pokud doma takový stroj ponechávají někde ve skříni, až ho za deset let vytáhnou, nejen že to bude mrtvé, ale bude to ve stavu, že jakákoli oprava bude naprosto nemožná.

    Na otázku, zda má smysl starý počítač nebo notebook jako investice, bych odpověděl, že ne. Vedle baterek mohou být problém i kondenzátory, u kterých mohou některé typy také vytéct a ničit všechno okolo (nebo vyschnou a sice nezničí vše okolo, ale bude je potřeba později vyměnit). Dále je problém prach, který chytá vlhkost a při změnách teplot vytváří další korozivní prostředí. Pokud si chceš udržet nějaký počítač dlouhodobě funkční pro příští generace, chce to mít určité znalosti a schopnosti údržby. Ideálně pak všechno zabalit vyčištěné a ošetřené a držet to v místnosti s konstantní (ale nižší) teplotou.

  5. 5. swarm  16.11.2019  11:54:59

    Problém pro záměr investice jsou především ceny. Bez znalostí to budeš prodávat jako netestované/nefunkční, což ti sníží cenu, pokud nejde o naprostý unikát – naprosté unikáty se ale jen tak někde nevyskytují. To jsou stroje typu Apple I nebo jiné prvotiny a ojedinělé prototypy. Aby to mělo vysokou hodnotu, chce to, aby to znal celý svět, takže ideálně něco široce oblíbeného v USA. Od takových počítačů se tu ovšem vyskytují raritky jen zřídka a téměř výhradně v rukou lidí, kteří už jejich cenu dobře znají.

    Mám několik pracovních stanic Silicon Graphics, které jsou nepoměrně vzácnější než běžné notebooky a stolní počítače, ale reálně je jejich cena stejně 5-10 tisíc korun za funkční kus. Když se počká dalších deset let, tak cena třeba ještě vzroste, ale dost možná už běžná populace vůbec nebude vědět, že to existovalo (natož, aby o to měla zájem), a bude problém to po tu dobu udržet v provozu – náhradní díly docházejí, NVRAM čipy jsou vybité a musí se vybrousit, aby se dal udělat battery mod, obsah EEPROM čipů se s časem neustále vybíjí, kondenzátory degradují atd.

    Ono je to jako s automobilovými veterány. Pokud si je chceš skladovat jako investici, musíš tomu buď rozumnět a mít na to čas, nebo za to někomu budeš muset platit… jinak se to dlouho nedožije.


Napsat komentář