Historické počítače a Bytefest 2019 (+ fotky)
Na Smíchovském nádraží se opět setkali nadšenci do starých počítačů různých platforem. Vzhledem k tomu, že podobné veřejné akce v ČR jinak prakticky nebývají, nemohl jsem si to ani tentokrát nechat ujít a pozvolna jsem se připravoval už měsíce dopředu.
Poprvé jsem se na Bytefest podíval před deseti lety. Tehdy ještě bez ambicí tam něco tahat, protože jsem nebyl žádný sběratel. Až o čtyři roky později jsem přitáhl IBM PS/2 P70 s plazmovým displejem spolu s několik handheldy. Od té doby už nebyl jediný Bytefest, kam bych něco nepřivezl. Zatímco dříve však výběr počítačů byl velmi nahodilý a šlo spíše o kvantitu, poslední roky jsem si vždy stanovil počet a nějaký konkrétní cíl, co bych chtěl předvést a jak.
Nad tím, co bych měl vzít letos, jsem dost váhal. Pořád nejsem sběratel – spoustu starých počítačů vlastní někdo jiný a ke mně se dostanou buďto ze studijních důvodů, nebo protože je potřeba na nich vyřešit nějaký problém. Takové počítače se pak u mě někdy zdrží i roky, já je ve volných chvílích občas zkoumám a nabízí se možnost je vzít s sebou na Bytefest.
Letos se nabízela Amiga 2000 (zapůjčená od Pavla Tronnera), ke které jsem se po letech vrátil, když jsem ji potřeboval opravit a zprovoznit, a samozřejmě něco od Silicon Graphics Inc. (SGI), protože staré UNIXové počítače na lokální scéně stále nedostávají tolik prostoru, kolik by si zasloužily. S Davidem, se kterým všechno připravujeme (Pavel letos nemohl), jsme si stanovili limit na maximálně dva stolní počítače plus nějakou mobilní drobotinu (tj. notebooky), takže po zvolení Amigy 2000 už zbýval prostor jen pro jedno SGI. Většinou taháme hlavně malou „low-end“ pracovní stanici SGI O2, která vznikla v roce 1996 a nabízela v základu integrovanou grafiku s výkonem 3Dfx Voodoo Graphics.
Jenže ta je v našich končinách asi nejrozšířenější, a tak jsem chtěl vzít něco méně častého, na co lidé jen tak nenarazí. Loni to byl počítač SGI Octane2, který kvůli jeho hmotnosti (25 kg) asi hned tak nikam znovu nepotáhnu. Tentokrát jsem vzal za vděk něčím lehčím – malou stanicí SGI Indy, která se vyráběla od roku 1993 a měla být zabijákem Macintoshů (v oblastech grafiky, DTP). Byla tichá, levná (jen relativně na UNIXový svět) a kromě nejnižší konfigurace i velmi výkonná v porovnání s tím, co se vyskytovalo ve světě PC a Maců. SGI šlo tak daleko, že stanici vybavilo Macovskými sériovými porty a podporou protokolů pro sdílení od Applu – aby byla integrace co nejjednodušší. Tato stanice dostala v základu analogové (kompozitní, S-Video) a digitální video vstupy, digitální zvukový výstup, 10Mbit Ethernet, ISDN modem a dokonce také webkameru IndyCam kvůli video-konferencím.
V případě Indy jsme měli tu výhodu, že k němu umíme poskládat kompletní originální příslušenství – myš, klávesnici, 17“ CRT s obrazovkou Trinitron (1280×1024@76Hz) a kamerku. David chtěl využít příležitosti vzít s sebou socialistický plotter Aritma Minigraf a prezentovat jeho vlastní řídící software, který umožňuje z plotteru vymáčknout větší přesnost i rychlost (řízení probíhá přes jeho vlastní modul se 48MHz ARMem). Koupily se tedy redukce z Macovského sériového portu na klasický PC formát a SGI Indy se spojil s plotterem (komunikace s Indym probíhala formou sériového terminálu).
Plotter se nakonec ukázal být největší atrakcí a čas od času u něj stál hlouček hypnotizovaný ladnými pohyby pera po papíře. Dále se lidem evidentně líbily všechny optické vady kamerky, takže jsem musel po akci rozeslat pár počítačem pořízených fotografií. Původní snaha použít fotky z kamerky jako vstup pro plotter po úpravě v Photoshopu (pro SGI IRIX existoval Adobe Photoshop 3.0), bohužel nevyšla. Výsledky nebyly uspokojivé a software se doladil až po akci.
K Indymu jsem měl připojené ještě Nintendo 64, protože hardware této konzole byl navržen právě SGI. Indy sloužil jako vývojová mašina a existovala do něj interní karta s celou konzolí na sobě. Její obrazový výstup byl sice nezávislý, ale využívalo se možnosti zapojit jej na vstup počítače a zobrazit jej v okně.
V případě Amigy 2000 jsem se snažil o dobovou konfiguraci, která není zbytečně moc rozšířená moderními upgrady. Tato Amiga měla 7MHz procesor Motorola 68000, 3 MB RAM, scan-doubler a emulační kartu obsahující celé PC XT. Na rozdíl od ostatních Amig na akci na ní běžel původní operační systém (Workbench 1.3, Kickstart 1.3), aby se lidé mohli podívat, jak se ovládala profesionální Amiga v 80. letech. Z mého pohledu byla také zajímavá emulace PC, kdy Amiga měla v sobě pro tento účel několik ISA slotů, které byly využívány pro potřeby PC části a umožňovaly přidávat další karty jako do běžného PC.
Z notebooků jsem bral letos naprosté minimum – jen Digital DECpc 325SLC a Apple PowerBook 100. První je zajímavý tím, že jde o kombinaci 386 a barevného pasivního displeje, což není příliš časté. Tyto displeje se začaly pořádně rozšiřovat až o rok později v noteboocích s procesory 486. Druhý představuje počátek PowerBooků od Apple – je to krásný počítač a dneska už jsou skoro všechny mrtvé, takže běžící kus už jen tak nikde neuvidíte. Třetí notebook – HP OmniBook 800 – je sice taky z 90. let, ale sloužil jen pro převedení místního bezdrátového připojení k internetu na kabelovou formu (do SGI Indy).
Marnost a přípravy
Ještě krátce před akcí nám nefungoval ani jeden z prezentovaných stolních počítačů. V případě Amigy se ukázal problém s EPROM, ale řadu večerů trvalo, než jsme jej identifikovali (dokonce došlo na měření napájecích napětí a signálů na základní desce). I když pak byl počítač opravený, bylo nutné po letech rozebrání dohledat všechny komponenty a složit jej do jednoho kusu.
Software pro plotter začal správně fungovat v podstatě až v druhý den akce, kdy byla konečně odhalena jedna z větších chyb. SGI Indy pro změnu vůbec nebootoval den předem při posledním testu před naložením všeho do kufru auta. Riskl jsem to a nakonec po úpravě konfigurace IRIXu a PROM až na Bytefestu začal fungovat a vydrželo mu to až do konce.
Když vidím, jak je někdy těžké ty staré počítače udržet v provozu, říkám si, jestli se o to vůbec máme dál pokoušet. Jistým způsobem mě to baví, když to nezajde do úplných extrémů a nic se nedaří, ale už jsem taky mnohem opatrnější ve výběru toho, do čeho jsem ochotný ještě investovat úsilí. Je jasné, že s časem budou tyto počítače ještě problematičtější a objeví se další nástrahy. Aby počítač přežil dlouho, nestačí ho mít jen schovaný ve skříni v původním balení. Baterky jsou nebezpečí, kondenzátory jsou nebezpečí, EPROMky se vybíjejí, prach uvnitř při změnách teplot zvyšuje šanci na korozi a tak dále a tak dále. Je to stejné jako když má automobilový nadšenec veterána. Od určitého staří vozu ho můžete mít a provozovat pouze v případě, že tomu buďto rozumíte, nebo na to máte dostatek peněz (pro lidi, kteří tomu rozumí).
Jsem docela zvědavý, jak se postupně změní osazenstvo na akcích typu Bytefest. Ještě dnes jde asi převážně o lidi, kteří s sebou nosí počítač, který měli v mládí, a akce je takovou příjemnou vzpomínkou na ty časy. Objevují se ale stále častěji lidé, kteří ke starým počítačům zaujímají spíše vědecký přístup a jejich motivace je zas trochu jiná (zkoumání méně rozšířených platforem, snaha zálohovat historické materiály a programy pro budoucí generace…). Časem jich klidně může být většina.
Anebo podobné akce u nás vymizí. Za těch deset let jsem viděl silnější i slabší ročníky Bytefestu. Poslední dva roky mi to přijde takové skromnější, ale těžko soudit, jestli je to začátek trendu. Určitým odrazem je třeba i menší novinářský zájem. Jednu dobu bylo po každém Bytefestu vždy několik článků v mainstreamových IT médiích. Dnes prakticky nic.
Fotky z akce
Sám nemám v plánu příští rok nejít. Vlastně už mám částečně rozmyšleno, co bych chtěl vzít s sebou za počítače. Hlavní motivací je ovšem možnost potkat zajímavé lidi a případně vyřešit něco na svých počítačích pomocí hardwaru a rad od ostatních.
U fotek v galerii jsem přidal komentáře, takže se nemá cenu opakovat. Celkově bych ale chtěl vypíchnout neúspěšnou konzoli Virtual Boy od Nintenda s červenými monochromatickými displeji pro každé oko k navození dojmu prostorovosti. Nečekal jsem, že něco takového někdy uvidím naživo a ještě si na tom budu moct zahrát. Rozhodně zajímavý zážitek. Pak mě také zaujal Flight Simulator na Apple II, který s ohledem na počet snímků za sekundu (tedy vlastně počet sekund za snímek) byl jen obtížně hratelný a tehdy musel bavit snad jen opravdové nadšence. K večeru jsem ještě přihlížel oživování československého počítače IQ 151.
Fascinující je pro mě také stálice všech Bytefestů – počítač SAPI-1. Byl tam už před deseti lety v poměrně úsporné variantě. Postupně ho majitel rozšířil o všechno možné a celek tvoří docela solidní kopec, na jehož vrcholku trůní televizor Tesla Merkur. Tomu se říká odhodlání.
>> Plná galerie na mé Facebookové stránce (neměla by vyžadovat přihlášení) <<
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing
1. Mila 5.11.2019 13:16:30
Škoda, že to vyšlo na prodloužený víkend. To a navazující podzimní prázdniny možná způsobilo, že lidí tolik nepřišlo. Zašel bych, ale také jsem nebyl v Praze. Jinak o té konzoli VirtualBoy vyšlo nedávno video a že je k vidění v Muzeu her v Praze http://www.muzeumher.cz/ To byl ten samý kus? Jinak se právě divím, že když retro jde poslední roky do módy, že zájem novinářů je nulový …
2. Ronoath 6.11.2019 10:08:35
Díky za článek a obsáhlou fotogalerii. Budu se tam muset taky někdy vypravit, jen z Prajzské to bude chtít více odhodlání…
3. Nejakej kluk 15.11.2019 9:09:16
Zdravím mne by zajimalo jak je to s bateriema v tech starych notebookoch a počítači taky četl sem že se to umí nekdy nafouknout a nekdy vytéct jako tady http://daluth.sweb.cz/oxidace.php
Oplatí se starý počítač anebo notebook jako investice?
Díky za odpoved
4. swarm 16.11.2019 11:44:13
[1] Předpokládám, že to budou asi spíš dva různé kusy. Tenhle mají kluci z retroherna: https://retroherna.org/o-nas
[3] Ano, ty baterky jsou problém. Jak moc velký, záleží na typu, počtu článků atd., nicméně to, co v tom odkazu autor ukazuje, je naprosto běžný jev, kterému se schopní sběratelé snaží včas předejít. Tyhle „barely“ na starých základních deskách se musí co nejrychleji odstraňovat. Jakmile se jeden z článků vybije a jiný se začne vlivem toho „nabíjet“ obrácenou polaritou, vznikne tato korozivní chemická reakce, která poškozuje jak kovové části šasi, tak přímo plošné spoje. Od baterky se jednotlivými spoji v desce šíří „nákaza“ a tyto dráhy se postupně úplně zničí. Oprava znamená tohle svinstvo všude perfektně očistit (aby se to nešířilo dál) a opravit dráhy, což je poměrně zdlouhavá činnost s nejistým výsledkem – po těch spojích se to může dostat do čipů a ty to zničí uvnitř. U starých počítačů, které mají jen jednoduše dostupné obvody to ještě není takový problém, ale jakmile dojde na specializované obvody (typické pro notebooky), tak je to konečná.
Mám pár takových strojů, které tímto způsobem umřely. V případě notebooků se lze s tímto setkat u hlavních baterií typicky u typu NiCd (386/486). U těch pozdějších s Li-Ion spíš hrozí to nafouknutí – byť sám mám s nafouknutými baterky zkušenost spíš až u mnohem modernějších strojů. Ty staré, co mám (Pentium I/II/III), obvykle jen kapacitně chcíply, ale tvar si zachovaly. Je nicméně lepší je před dlouhodobým skladováním vyjmout.
Mnohem nenápadnější, ale o to vážnější, zabiják notebooků jsou záložní malé baterky, které nejsou snadno uživatelsky přístupné. Řada notebooků zejména v 90. letech měla uvnitř vedle hlavní baterie ještě dvě další – jednu pro obvod hodin a uložení parametrů BIOsu a druhou pro napájení operační paměti v době režimu spánku. Tuhle druhou baterii výrobci používali, aby mohl uživatel u uspaného notebooku vyměnit hlavní baterii a následně notebook probudit. Asi se počítalo, že profíci mají s sebou baterek několik a na cestách je často mění. Později se od toho ustoupilo a dnes už v noteboocích tato chybí. I notebooky z roku 2000, pokud dlouho ležely vypnuté, uvnitř pravděpodobně budou mít počínající korozi právě od těchto baterek. Případně už budou uvnitř úplně zelené, i kdyby ještě šly zapnout. Většina lidí na to kašle, a pokud doma takový stroj ponechávají někde ve skříni, až ho za deset let vytáhnou, nejen že to bude mrtvé, ale bude to ve stavu, že jakákoli oprava bude naprosto nemožná.
Na otázku, zda má smysl starý počítač nebo notebook jako investice, bych odpověděl, že ne. Vedle baterek mohou být problém i kondenzátory, u kterých mohou některé typy také vytéct a ničit všechno okolo (nebo vyschnou a sice nezničí vše okolo, ale bude je potřeba později vyměnit). Dále je problém prach, který chytá vlhkost a při změnách teplot vytváří další korozivní prostředí. Pokud si chceš udržet nějaký počítač dlouhodobě funkční pro příští generace, chce to mít určité znalosti a schopnosti údržby. Ideálně pak všechno zabalit vyčištěné a ošetřené a držet to v místnosti s konstantní (ale nižší) teplotou.
5. swarm 16.11.2019 11:54:59
Problém pro záměr investice jsou především ceny. Bez znalostí to budeš prodávat jako netestované/nefunkční, což ti sníží cenu, pokud nejde o naprostý unikát – naprosté unikáty se ale jen tak někde nevyskytují. To jsou stroje typu Apple I nebo jiné prvotiny a ojedinělé prototypy. Aby to mělo vysokou hodnotu, chce to, aby to znal celý svět, takže ideálně něco široce oblíbeného v USA. Od takových počítačů se tu ovšem vyskytují raritky jen zřídka a téměř výhradně v rukou lidí, kteří už jejich cenu dobře znají.
Mám několik pracovních stanic Silicon Graphics, které jsou nepoměrně vzácnější než běžné notebooky a stolní počítače, ale reálně je jejich cena stejně 5-10 tisíc korun za funkční kus. Když se počká dalších deset let, tak cena třeba ještě vzroste, ale dost možná už běžná populace vůbec nebude vědět, že to existovalo (natož, aby o to měla zájem), a bude problém to po tu dobu udržet v provozu – náhradní díly docházejí, NVRAM čipy jsou vybité a musí se vybrousit, aby se dal udělat battery mod, obsah EEPROM čipů se s časem neustále vybíjí, kondenzátory degradují atd.
—
Ono je to jako s automobilovými veterány. Pokud si je chceš skladovat jako investici, musíš tomu buď rozumnět a mít na to čas, nebo za to někomu budeš muset platit… jinak se to dlouho nedožije.
6. Kamil2 24.11.2019 15:30:34
Potenciál téhle staré techniky byl ve své době využívaný relativně víc než u nynější techniky.
V mém oboru (justice) jde o práci s textem, a to ve „zdeúřední“ podobě, bez náročného formátování a grafiky, a o informační databáze.
Zpracování textu zdaleka nedosahuje možností Word 6. Napsat, vytisknout. Na to stačil 486 a W 3.11. Případně nějaké pentium a NT. Nynější výkonné počítače slouží převážně jako náhrada psacího stroje. Pamatuji dobu, kdy, a ne, že by to do dnes nebylo, že počítač byl statusotvorným fetišem. S monitorem sloužícím jako podstavec pro dečku a vázičku. Nebyly takové případy časté, ale byly. Využívání počítače se stalo nutnou gramotností, třebaže jsou i výjimečné případy i po dvaceti letech využívající „babosed“, tedy diktování písařce.
Erární počítač jsem dostal asi v roce 2005, do té doby pro práci používal vlastní, s vlastní tiskárnou. Notebook, abych si mohl pořizovat si zápisy při jednání a pro práci i doma. U notebooku jsem tak zůstal. Ne protože tehdy byl výjimečný, ale proto že svojí přenositelností byl a je pro mě užitečný. Pro mě je standardním nástrojem. Jistěže, také proto, že jsem hračička.
Počítače zprvu byly nasazeny jako náhrada psacích strojů a později pro informační databázi nahrazující papírové knihy. Klíčová je kapacita a rychlost úložišť a rychlost sítě. Možnost snadného zpracování dokumentů a jejich tisku postupně vedla k nárůstu vnitřní neproduktivní agendy, k větší spotřebě zdrojů, která dále narůstá. Vnitřní komunikace stále převážně probíhá papírovým způsobem jako před desítkami let. Roste množství neproduktivních dat, informací jen pro informace. Současně se zkracuje délka cyklu pro obnovu technologie, od pracovních stanic po servery a datová úložiště. Tím stoupají náklady na jeden zpracovaný případ.
Usnadnění zpracování a přenosu dat se projevuje v usnadnění normotvorby ve všech oblastech a tím k jejímu růstu. IT se stává mocným byrokratickým nástrojem a důvodem normotvorby v oblasti IT a administrativy. Norem regulačních, bezpečnostních. S odpovídajícími standardy vyžadujících novou tecnologii. Pro její používání další normy. A tak dále. S tím spojené zasložiťování řídících a normotvorných procesů. S vyššími nároky na IT. A tak dále. Bohužel s důsledky spočívajícími v komplikacích všednodenního života, které by v době psacích strojů nebyly možné. Tvorba dokumentů byla náročná. To samo o sobě bylo omezujícím filtrem.
7. Kamil2 24.11.2019 15:46:18
Kam jsme se posunuli od éry „starých krásných strojů“? Tak jak se posouváme od doby knihtisku. Akorát, že posun se zrychlil.
Blbec nepřestane být blbcem, jestliže dostane počítač a Internet. Jen se zvýší jeho akční rádius.
S neblahými důsledky toho se setkáváme každý den. Co všechno z toho čím jsme trápeni, co ztěžuje náš všední život, by nebylo možné v době „předpočítačové“. Vzpomínám na své nadšení v roce 1997 když se mi podařilo poprvé napsat na ixtéčku v T602. Když jsem se naučil nastavit config.sys a autoexec.bat, nastavit tiskárnu. Vytisknout. Na potěšení z každé novinky usnadňující práci. I další užitek. Fotografie, hudbu, informace z Internetu. Inspirující setkávání s príma lidmi. Děkuju za tenhle kouzelný šroubovák. Který, bohužel, se dostává do rukou i těch, kteří místo aby s ním dělali něco užitečného, snaží se jiným vypíchnout oči.
Při pohledu na ony staré krásné stroje na mě padá splín. Staré užitečné stroje.
8. swarm 24.11.2019 17:13:55
[6] Ohledně využívání potenciálu hardware: přijde mi, že ten poměr hrubých možností a reálného využití je pořád dost podobný. Když jsme dělali pokusy s našimi benchmarky, tak kvalitně napsaný kód v assembleru (případně vygenerovaný špičkovým kompilátorem) běžel asi 70x rychleji v porovnání s nejrychlejšími interpretovanými BASICy. Když jsme něco podobného zopakovali s webovými technologiemi na moderní úloze, dostali jsme se někam na podobnou hodnotu.
Samozřejmě funkce Wordu 6 v mnohém stačí i dnes a převyšují potřeby většiny. Na druhou stranu, moderní Word může využít větší výkon počítače k real-time kontrole gramatiky, která není úplně nenáročná. Stejně tak dokáže sázet v okně fonty podstatně přesněji, než to dělaly staré Wordy. Je to něco za něco. Každopádně Word není ten důvod, proč jsou dneska „klientské“ počítače rychlejší. Celé je to jen o tom, že díky vyššímu výkonu můžeme všechno prasit ve webových technologiích, což třeba mně se moc nelíbí… ale zároveň občas naplno využívám výhod, že firma využívá exchange server, sharepointy, teams, yammer a office 365, díky kterým můžu doma pokračovat tam, kde jsem v práci přestal, prakticky z libovolného zařízení, které má připojení k internetu a moderní webový prohlížeč.
—
V začátcích měly počítače sotva výkon i na jednoduché kancelářské činnosti. Dneska už to tak sice není, ale nemění to nic na faktu, že někde jinde jsou pořád odvětví, kde je výkon počítače zoufale nedostatečný, a pro taková nasazení výrobci stále hledají způsoby, jak svůj hardware optimalizovat a zrychlit.
Můj vlastní notebook už je pět let starý a pořád si nemohu stěžovat na jeho výkon. V práci nicméně funguju se zařízeními, kde jsou stovky procesorových jader v jediném počítači, grafické karty spolu komunikují napřímo mimo PCIe, porty na síťových kartách podporují 100, nebo i 200Gb/s (takový port potřebuje pro plnou rychlost 32 linek PCIe 3.0, nebo teď nově „jen“ 16 linek PCIe 4.0) a disková pole připojená optickými kabely jsou narvána SSDčkama, kdy každé jedno stojí jako docela dobrý notebook. V tomhle odvětví je pořád zájem o výkonnější a výkonnější stroje a je jedno, jestli na tom běží simulace proudění vzduchu, nebo se na tom trénuje neuronová síť.
Klientské počítače jsou dnes dávno vyřešená věc a mění se jen pozvolna. Ta radost, co byla v jejich začátcích, už asi nepřijde. Nové generace je berou jako samozřejmost a jejich ochota jim porozumět už jenom klesá. Na druhou stranu tu jsou s počítači stále spjaty i mnohé obory, které se teprve rozjíždějí a tam je té „radosti“ tolik, co bylo u počítačů v jejich začátcích.
Kdo chce ten pocit znovu zažít, musí se sám posunout někam jinam…
9. Kamil2 24.11.2019 20:34:49
[9] „Kdo chce ten pocit znovu zažít, musí se sám posunout někam jinam.“
Ano. Dokud se posouvá, žije.