Dnes asi většina starších uživatelů považuje za klasické rozložení šestice kláves pro pohyb v dokumentech to, čeho se ještě nedávno držela řada ThinkPad – tedy blok 2×3 klávesy „vpravo nahoře“. Pravda je ovšem taková, že popsané rozložení zdaleka není tím, co by tu bylo od prvopočátků notebooků.

Ještě dnes lze na některých noteboocích najít Insert a Delete vpravo od mezerníku, kde kvůli jejich přítomnosti chybí pravé Ctrl. Dnes už je to spíše výjimka, ale ještě tři roky dozadu jednou za čas v redakci přistál notebook, který takové uspořádání používal, a deset let zpět bylo naprosto běžné.

Současnými uživateli je něco podobného přijímáno jako nevítaná kuriozita. Málokdo ovšem ví, že za jejím vznikem stojí stejná snaha jako u rozložení ze starých Compaqů, DELLů a ThinkPadů.

Klávesnice PC a PC XT

Standardní rozložení šestice zmíněných kláves najdete ve více, či méně zmršené variantě na většině stolních klávesnic. Objevilo se v polovině 80. let, když na trh přišlo IBM PC AT s 6MHz procesorem 286. Před ním však tyto klávesy ve vyhrazené podobě neexistovaly (stejně tak neexistovaly vyhrazené kurzorové šipky).

Klávesnice původního 5150 PC a pozdějšího PC XT je měla dostupné pouze přes numerický blok, pokud byl vypnutý přepínač NumLock. To je ostatně důvod, proč jejich popisky na numerickém bloku najdete ještě dnes (a fungují), i když už si ve svém okolí nevybavuji nikoho, kdo by to tak používal.

Omezený prostor

„Roztahaná“ klávesnice IBM PC příliš neulehčovala práci výrobcům notebooků. Na plné rozložení s numerickým blokem nebylo místo, neboť snaha byla rozměry spíše minimalizovat. Muselo se přijít s kompromisem.

Dobře si s tím poradila Toshiba, která svého času patřila ke špici mezi výrobci notebooků. Navrhla minimalistické rozložení, jehož odkaz můžete v klávesnicích najít ještě dnes. Kurzorové šipky se v rohu udělaly samostatné (tak jako to mělo PC AT) a klávesy pro pohyb v dokumentech se přesunuly k pravému okraji (tedy tam, kde uživatelé hledali numerický blok). Jelikož byly na numerickém bloku Insert a Delete ve spodní části u sebe, umístily se stejným způsobem vpravo od mezerníku, takže si lidé nemuseli přivykat něčemu úplně novému.

Toshiba T1000

Podobné rozložení používá spousta notebooků z 90. let a důvod je jednoduchý. Toshiba byla dlouhou dobu jednička, a když je někdo nejlepší, ostatní od něj kopírují. Jedním z prvních modelů používajícím toto rozložení byla Toshiba T1000. Tento notebook si určitě zaslouží trochu pozornosti, neboť se právě on stal svého času prodejním hitem.

V době vydání (1987) šlo o nejlehčí (2,9 kg místo běžnějších 6-10 kg) a nejmenší v USA běžně prodávaný notebook kompatibilní s PC. Byl to velmi jednoduchý a zároveň precizně navržený počítač. Obsahoval pouze jednu 3,5“ 720kB disketovou mechaniku (disků v té době pochopitelně nula), úsporný (CMOS) procesor 80C88 s frekvencí 4,77 MHz, 512kB RAM, grafický displej s rastrem 640×200 a podporou CGA a celou řadu běžných konektorů (včetně připojení k externímu monitoru a televizoru).

Procesory typu 8088 jsou sice uvnitř 16bit, ale jejich datová sběrnice má pouze 8 bitů. Kromě toho, že jsou levnější a levnější je také návrh jejich základní desky, Toshibě pomohly snížit v USA cenu, protože se na počítače s nimi nevztahovalo zvýšené clo. USA mělo vyšší dovozní clo pouze pro ty počítače z Japonska, které byly plně 16bit. Cenou $1200 v době uvedení šla Toshiba T1000 přirovnat k dnešním notebookům za 10 000,- Kč. Nízká cena měla samozřejmě velký podíl na jejím úspěchu.

Pro snazší používání měl model T1000 několik velmi zajímavých prvků. Absenci druhé disketové mechaniky řešila větší paměť ROM, ze které se zaváděl operační systém (MS-DOS 2.11), a závislost na té první se snižovala možností využít část operační paměti jako RAM disk („HardRAM“), jehož obsah zůstával i po restartu díky samostatnému bateriovému napájení.

Není divu, že se těchto malých pomocníků prodalo opravdu hodně a vzniklo tolik následovníků.

Závěrem

To, co se dnes může zdát nepochopitelné, dřív bylo vymýšleno s úmyslem co nejjednoduššího přechodu mezi klávesnici notebooku a stolního počítače. Na popsané rozložení jsem sám byl zvyklý z různých notebooků jiných značek a v dávných časech jsem také vystřídal několik notebooků od Toshiby, které se ho držely (poslední byl Satellite 1410).

Není divu, že hledat Delete ve spodní řadě kláves pro mě bylo přirozené a praktické (je to blízko písmen). Až v roce 2006 jsem přešel na klávesnici, která cpala Delete vpravo nahoru.

Chtěl bych tím jenom ukázat, že ta klasická šestice 3×2, která je pro některé uživatele modlou, je pro jiné nezajímavá a netradiční, protože jsou třeba zvyklí na něco ještě úplně odlišného. Nemůžeme se proto divit, že od něj například HP nebo DELL přešly k něčemu jinému a že je Lenovo letos pravděpodobně bude následovat. Jestli je jejich nové rozložení lepší, to je zas na jiné povídání.