V nedávném článku o vyklízení starého smetí jsem se zmínil také o Ericssonu MC218, což je přebarvený Psion Series 5MX. Nyní již má nového majitele, a tak by bylo pěkné věnovat pár řádků tomuto výbornému, deset let starému zařízení s 36MHz ARM procesorem (ARM 710T), 10MB ROM, 16MB RAM, dotykovým, monochromatickým 5,6″ displejem (640×240) a hmotností pouhých 350 g.

V malé nenápadné krabičce se dodával u Ericssonu „Psion“ i s IR modemem, který se připojoval k datovému konektoru vybraných mobilních telefonů.

Tištěná dokumentace se skládala z několika letáčků, tří jazykových provedení příručky „rychlého startu“ a dvou uživatelských manuálů. Jako správný IT uživatel jsem manuál nikdy neotevřel.

K Psionu jsem dostal i kožené pouzdro se sponou na opasek. Při delším cestování po vlastní ose to je poměrně praktická věc, ale pokud si chce člověk s takovou obludou sednout, tak už to není ono. Přece jen větší displej udělá s rozměry zařízení své.

Každý správný handheld tehdejší doby byl vybaven tlačítky pro ovládání funkcí diktafonu. Tato praktická vlastnost už z dnešních zařízení dokonale vymizela. Ještě na PocketPC z roku 2003 mám tlačítko nahrávání. Teď na HTC Touch 3G, kde by se to hodilo ještě víc, není vůbec nic.

Kde jsou ty časy, kdy šlo ještě vzadu najít infra port. Na tuhle technologii mám krásné vzpomínky. Kdysi s tím šlo ve Windows relativně rychle udělat nesíťování dvou notebooků. Umístění vzadu bylo hodně šikovné. Stačilo si jen sednout s notebooky/handheldy proti sobě a už se mohla přenášet data (v případě FIR rychlostí až 4 Mb/s). Pokud nebylo možné sedět proti sobě, postačilo jedno malé zrcátko.

Proti infra portu mi připadá složitost dnešního Bluetooth vyloženě smutná.

Pod krytkou se schovává plnohodnotný sériový port RS232. Konektor má sice jiný tvar, ale to řeší dodávaný kabel. Sériový port neslouží jen pro synchronizaci s počítačem. Lze ho využít úplně na vše. Velmi praktické využití se skrývalo například v možnosti připojení k UNIXovým terminálům v serverovně.

Způsob napájení pomocí dvou tužkových baterií byl tehdy pro některé tou hlavní předností. Zejména cestovatelé v místech s omezeným výskytem civilizace si libovali. Výdrž Psionu je totiž kolem 40 hodin se slušnějšími bateriemi. Při několikaměsíčním výletu tak na psaní elektronických poznámek stačil Psion a hrst tužkovek. AAA baterie mají ještě tu výhodu, že se dají koupit prakticky kdekoli na světě – i v tom největším zapadákově.

Před lety ještě nebyla NAND flash technologie na takové úrovni, takže každý MB úložného prostoru znamenal velké zvýšení výrobních nákladů. Hlavní paměť je tak provedena (stejně jako u všech handeldů tak do roku 2004) formou RAM, která musí být stále napájena nějakou baterií.

Flash paměť se přidávala pomocí CF karet. Tenkrát byl člověk rád, když tam měl nějakou s kapacitou 16 MB. Dnes není problém vložit dovnitř 2GB kartu za pár korun (z důvodu kompatibility se však musí naformátovat systémem FAT16).

Vestavěný systém EPOC32 značil disky podobně jako DOS, takže C: byla interní paměť a D: vložená karta. Na kartě mohl být adresář System a nainstalované aplikace. Šlo tak celkem efektivně obejít situaci, kdy se paměť vymazala.

Záložní baterie. Její účel byl zachování dat v případě výměny hlavních baterií. Udržení paměti však pravděpodobně stálo mnoho energie, takže týden bez hlavních baterií znamenal vybití i této záložní.

Start systému doprovázený krátkým, hlasitým pípnutím. Tuto obrazovku měl uživatel možnost vidět jen v případě, že se baterie úplně vybily a systém se musel znovu celý natáhnout z ROM.

Výchozí stav po zapnutí a pohled na celou klávesnici. Klávesnice se sice lišila od toho, co známe z PC, ale redukované množství kláves umožnilo jejich větší velikost do rozměrů. Jestli mi něco doopravdy vadilo, tak to byla posunutá řada čísel o klávesu doprava. Na to jsem si nikdy nezvykl a bylo to důvodem mnoha přehmatů při psaní s diakritikou.

Okolo displeje je nakresleno několik ikon, které po stisknutí spustily nějaký program (dolní řada), nebo provedli některou z často užívaných funkcí (vlevo). Proti Windows CE bylo velmi šikovné schovávání menu. To se dalo zobrazit klávesou Menu, nebo ikonou v levém horním rohu a neubíralo tak zbytečně řádky, který na výšku zas moc taky nebylo.

Když nejsou baterky, tak se nabízí možnost připojit napájecí adaptér (5 V). Kupodivu byl použit stejný konektor, jako je na USB kablíkách pro připojení odděleného napájení (například externí 2,5″ disky). Bohužel se tímto způsobem nedají nabíjet vložené baterky (samozřejmě mluvím o případu, kdy jsou uvnitř akumulátory), takže bylo využití napájecího adaptéru z mého pohledu jen velmi malé.

Ukázka zapnutého podsvícení. Mohl jsem to lépe ukázat, kdybych došel zhasnout, ale nechtělo se mi zvedat a dojít k vypínači. V podstatě by se dalo říct, že takové podsvícení lze využít jen za opravdu špatného osvětlení, ale pak zas není vidět na klávesnici. Ve výsledku jsem podsvícení použil za celou dobu snad jen 5x. Psion byl holt daleko vhodnější na práci v dobře osvětleném prostředí (zejména venku).

Na fotkách to bohužel zaniká, ale displej je při správném podsvícení až nečekaně kontrastní a velmi dobře se s ním pracuje. Bohužel to vždy chtělo hledat ten správný úhel natočení. Práce s Psionem po večerech už zas tak skvělá nebyla.

Ukázkový soubor v aplikaci Word. Na fotce je krásná ukázka toho, co mobilní MS Office neumí snad ani dnes, a to vkládání objektů (grafy, tabulky, obrázky, kresby) z jiných aplikací. Kancelářský software v EPOCu byl něco úžasného. Vlastně bych řekl, že ani dnes by nijak nezaostával.

Propojení programů bylo propracované do posledního detailu a výsledné dokumenty vypadaly výborně. Ve Steetu (obdoba Excelu) se vytvořila tabulka, z ní graf a ten se ve výsledku dal několika kliknutími dostat do Wordu. Podobně to bylo i s kresbami – stačilo ve Wordu kliknout, že chcete kreslit a už se otevřel jednoduchý grafický editor. Po ukončení se zaplněná plocha označila a vložila do textu.

Za naprosto úžasnou funkci považuji lupu. Pomocí dvou ikon u kraje obrazovky lze měnit velikost textu ve všech programech přímo za chodu. Tedy něco, co ve Windows (Mobile) nelze hledat ani dnes.

Na závěr ještě jeden pohled na aplikaci Sheet. Ten rozdíl proti mobilnímu Excelu ve Windows CE (Mobile) je stále tak propastný, že tomu nemůžu snad ani uvěřit. Jeden by si mohl myslet, že Office od MS by měl být ten nejlepší (když u Officu pro PC to v rámci možností platí), ale v mobilním segmentu je MS s kancelářskými programy stále tak 10 let pozadu.

Chtěl jsem natočit video, kde bych ukázal, jak se všechno krásně ovládalo a jak rychle systém uměl reagovat, ale kamera si se mnou nějak nerozumí. Technicky šlo vůbec o velmi povedený systém, který byl kompletně 32bit a dokonce s nativní podporou multitaskingu. Přestože byly všechny programy na tehdejší dobu velmi propracované (vlastně i na tu dnešní), reakce na použitém procesoru byly téměř okamžité.

Je smutné, že Psion skončil a tato kdysi velmi úspěšná zařízení se nikdy nedočkala nástupce. Ještě dnes znám pár lidí, kteří na ně nedají dopustit a stále je při své práci používají.