HP 200lx (1994)

Zatím jsem měl v muzeu jen klasické notebooky a jeden „luggable“. Rozhodl jsem se to trochu ozvláštnit a podívám se občas také na kategorii handheldů. Nenapadá mě lepší kousek pro tematický přesun od notebooků než právě HP 200lx – zařízení do kapsy, které je kompatibilní se standardem IBM PC a mohou na něm beze změny běžet i programy pro klasické velké počítače.

Pokud máte pocit, že je v dnešní době na trhu hromada různých typů a formátů zařízení, asi by vás udivilo, co všechno bylo možné zakoupit už v osmdesátých a devadesátých letech. Na trhu bylo všechno od chytrých hodinek, přes „databankové“ počítače velikosti kreditní karty, až po deseti a více kilové krabice ve tvaru kufru s výkonem klidně vyšším než průměrný stolní počítač.

Na rozdíl od dnešní doby, kdy na většině zařízení může běžet akorát Windows nebo Android, tehdy bylo vše různorodější. Čím menší zařízení bylo, tím jednodušší na něm obvykle byl i systém a programy. Takže ano, mohli jste mít malý počítač schovaný v peněžence, ale ten třeba zvládl jen udržet poznámky, kontakty a kalendář, měl trochu lepší kalkulačku s jednoduchým programováním, ale neměl už žádné rozhraní pro komunikaci s okolím. S menšími rozměry bylo nutné obětovat víc než jen velikost obrazovky a klávesnice, a tak bylo mnohem důležitější zvážit potřeby a vybrat ten nejlepší kompromis.

Počátky DOS-compatible handheldů

Kapesní počítač nebyl ani na přelomu 80. a 90. let něčím objevným. Bylo jich na trhu vícero a lišily se jak velikostí, tak schopnostmi. V roce 1989 přišlo na trh tak trochu ojedinělé zařízení a tím byl Poqet PC. Šlo o poměrně drahý handheld ($2000) s relativně velkým displejem schopným zobrazit CGA grafiku s rozlišením 640×200, zmenšeninou klasické „notebookové“ klávesnice a jednočipovým řadičem kompatibilním s platformou PC XT. Byl to malý plnohodnotný počítač, který měl v paměti operační systém MS-DOS.

Hlavní limitací byla absence pevného disku (v té době se ještě používaly 3.5″ disky i v noteboocích, takže sem by se nic nevešlo), ale i disketové mechaniky. Oboje se dá pochopit. S nimi by muselo být zařízení mnohem větší a těžší. Problém se řešil tak jako jinde v té době, kdy flash paměť byla strašně drahá – osadila se větší operační paměť, kterou systém dělil mezi programovou a diskovou (část se prostě chovala jako malý disk, podobně jako u pozdějších PDA). Slabší byl fakt, že kapacita této paměti byla jen 512, resp. 640 kB. Když si z toho odečtete prostor programové paměti, je jasné, že na disk jste si toho moc neuložili, a spíš než pro nové programy byla paměť užitečná pro data vytvořená ve vestavěných aplikacích (těch v ROM).

Vestavěné aplikace bohužel byly velmi primitivní, takže kdo to myslel s tímto zařízením vážně, ten musel investovat do drahých flash pamětí ve formě PCMCIA karet rané specifikace. Byl to prostě zmenšený počítač x86/PC s omezeným softwarem a miniaturním úložným prostorem, což se pro trh nakonec neukázalo jako zas tak zajímavá cesta.

HP 95lx

To HP šlo na věc jinak. Dnes už asi málo kdo ví, že právě HP bylo výrobcem prvních kapesních vědeckých kalkulaček a s výrobou handheld zařízení mělo spoustu zkušeností (divizi měřáků a kalkulaček už bohužel dlouho nemá). Když inženýři v HP tvořili malý počítač HP 95lx, mnohem více se řešilo, k čemu ho lidé budou moci využívat, než jak zmenšit klasické PCčko. Od začátku tedy mělo jít o organizér, jednoduchý zápisník a velmi pokročilý kalkulátor, který zvládne vědecké výpočty, statistiku i ekonomické funkce.

Že bude postavený na procesoru od NECu, který bude kompatibilní s x86, a bude mít vestavěný MS-DOS, to byl spíše příjemný bonus pro zjednodušení vývoje dalších aplikací. Oproti Poqet PC vypadal jednodušší po hardwarové stránce, přestože byl o dva roky novější (jenže levnější). Jeho procesor měl takt 5 MHz, klávesnice byla kalkulačkového typu a displej zvládal zobrazit text 40×16 znaků (mimo DOS byl v některých aplikacích i speciální grafický režim).

Silnou stránkou byly ovšem poměrně pokročilé programy v ROM a možnost dobré synchronizace s velkým počítačem. U některých nebylo vůbec nutné data konvertovat. Například jako tabulkový kalkulátor byl licencován plnohodnotný Lotus 1-2-3, což dnes už mnohým nic neřekne, ale kdysi měl tento program stejnou pozici jako MS Excel dnes. Pro práci na cestách šlo o velmi zajímavý nástroj.

Plně se možnosti počítače rozvinuly až s další verzí, když v roce 1993 přichází model 100lx, který napravuje největší nedostatky svého předchůdce. Má větší displej s rozlišením 640×200, podporu grafického standardu CGA a plné zobrazení textového režimu 80×25 znaků jako na PC. Navíc je jeho procesor Intel Hornet nejen díky vyššímu taktu skoro o polovinu rychlejší a paměť je dle modelu 1-2 MB. Jen o rok později (1994) vychází verze 200lx, která je hardwarové stejná, ale má ještě vymakanější software. Právě tu jsem si před pár měsíci zapůjčil pro zkoumání od Sledge z High-Voltage.cz

HP 200lx

HP 200lx je doslova kouzelný kousek hardware. Zatímco s notebooky jste se v roce 1994 obvykle nedostali pod hranici 1,5 kila, tento malý handheld s rozměry 160 x 85 x 26 mm váží pouhých 349 g. Uvnitř tepe 7MHz procesor kompatibilní s Intel 80186, což není nic jiného než vylepšený procesor 8086 s efektivnějším mikrokódem (vyšší rychlost při stejném taktu), který v sobě navíc integruje řadu funkcí okolních obvodů, aby celé řešení zabíralo minimum místa.

K procesoru je připojena paměť o velikosti 2 MB, která se dělí mezi operační (maximálně 640 kB) a úložnou (zbytek), a dva sériové porty pro komunikaci – jeden pro kabelové spojení (speciální konektor s redukcí na 9pin) a jeden pro infra-přenos (šlo s ním přenášet data do notebooků a tisknout bez kabelů na vybraných HP tiskárnách). Aby tu byla také nějaká rozšiřitelnost, je na levém boku ještě slot PCMCIA, který je na rozdíl od mnohých starších handheldů konečně standardizovaný (16bit PCMCIA 2.0 Type II).

Jde z hlediska funkčnosti o (skoro) klasické x86/PC, v jehož paměti je (mimo jiné) plnohodnotný operační systém MS-DOS 5.0, což dává velké možnosti při výběru kompatibilních programů. Miniaturní PC sice neoplývá brutálním výkonem ani z pohledu roku 1994, ale nabízí možnost provozovat řadu programů z velkých počítačů v identických verzích a vyniká nekompromisní výdrží na baterie v desítkách hodin, kterou by mohly závidět i dnešní úsporné notebooky.

Napájení

V zadní části se vkládají dvě tužkové baterie a počítač si automaticky pozná, zda jsou jednorázové, nebo nabíjecí. V případě druhé možnosti může (při správném typu) sloužit i jako jejich nabíječka, pokud je připojen napájecí adaptér (pro info – lze použít stejné adaptéry jako na pozdějších handheldech Jornada).

Na jedno nabití lze dosáhnout až 40 hodin nepřetržitého provozu. Vysoká výdrž má tři důvody – velmi úsporný procesor, nepodsvícený displej a absenci pevného disku (tj. mechanické komponenty). Výdrž v reálném provozu je klidně celý měsíc, neboť hlavní vypínač slouží pouze k uspávání a probouzení (vše je okamžité) a v uspaném stavu je spotřeba prakticky nulová.

Úložný prostor vyhrazený v operační paměti je udržován na úrovni firmware, takže ani úplný reset systému data nesmaže (tedy abych byl přesný, při úplném resetu budete dotázáni, zda se má smazání provést). Při výměně tužkových baterií, nebo jejich úplném vybití je poslední záchranou malá knoflíková baterie, která slouží výhradně k udržování datové paměti.

HP 200lx si umí sledovat stavy obou baterií a zobrazuje je v nastavení. Pokud některá dochází do kritického stavu, bude opakovaně upozorňovat. V praxi tedy nehrozí, že byste při nepozornosti o data ze dne na den přišli. S měřením baterie je mimochodem spojena jedna nekompatibilita proti PC.

Obvody, které jsou obvykle používány při vzorkovaném přehrávání zvuku přes PC Speaker (interní repráček), zde slouží právě pro zjišťování stavu baterií (a nabíjení). Programy (tedy především některé hry), které tento speciální způsob přehrávání používají, tedy končí zaseknutím.

Obraz

Oproti Poqet PC si u HP 200lx budete muset vystačit s o dost menším displejem. Má úhlopříčku 5,1“, přestože rozlišení je stejné – 640×200. Toto konkrétní rozlišení není bezdůvodné, neboť jde o maximum, se kterým umí pracovat adaptéry CGA, a tedy i minimum pro handheld, pokud chce mít plnou podporu alespoň základního grafického standardu z PC. CGA je emulováno z velké části a vedle B&W 640×200 (1bit barevná hloubka) je podporovaný také režim 320×200 se čtyřmi odstíny (2bit barevná hloubka). Režim s nižším rozlišením je na displej automaticky roztažen zdvojením pixelů na šířku a lze si zvolit kombinací kláves (ON+*) zda se mají vykreslovat skutečné odstíny, nebo mají být interpretovány různými vzorky B&W režimu převzorkováním na 640×200.

Vzhledem k tomu, že první generace LCD displejů v mobilních zařízeních pracovala s jasem obráceně, jsou ve výchozím nastavení světlé věci vykreslovány tmavě a naopak. V programech je to ku prospěchu, ale ve hrách to dobře nevypadá. Naštěstí lze jas kombinací kláves (ON+/) kdykoli invertovat.

Displej zobrazuje černo-modré znaky na zeleno-žlutém pozadí, a vzhledem k tomu, že nemá podsvícení, spoléhá výhradně na reflexní vrstvu. Z toho plyne, že na slunci je velmi dobře čitelný, ale čím méně je světla, tím více je potřeba si vůči němu displej dobře natočit. V noci za tlumeného osvětlení je práce s takovým displejem spíše utrpení. Displej v Poqet PC má stejnou technologii, ale je mnohem lesklejší, takže navzdory menší úhlopříčce se mi HP 200lx používalo lépe.

V interních aplikacích a v textovém režimu DOSu lze přepínat velikost písmen ve formě tří úrovní zoomu (Fn+Mezerník):

Klávesnice a lokalizace

Na rozdíl od displeje byla klávesnice u Poqet PC o dost lepší. Zatímco u něj byla klasická notebooková mechanika a ne moc kompromisní rozložení kláves, HP 200lx primárně orientovaný jako organizér a kalkulátor nabízí „kalkulačkovou“ klávesnici s malými tlačítky. Pro lepší práci s čísly je zde pro jistotu rovnou dedikovaný numerický blok po pravé straně(a všechno je kvůli němu menší). Dostupné jsou v podstatě všechny funkce klasické klávesnice PC, jen to chce prokouknout logiku, podle které jsou přesunuté, a naučit se je vyvolávat různými přepínači podle barvy popisku.

Samotnou mechaniku bych úplně neodsuzoval. Pokud je handheld na rovném podkladu, lze psát ideálním případě „všema čtyřma“, a to ne úplně pomalu. Velmi dobré je také psaní palci, když celý přístroj držíte v ruce. Zásadní nedostatek se skrývá ve způsobu rozpoznávání stisku. Mimo přepínačů a šipek lze vždy stisknout maximálně jednu klávesu, a pokud tedy další mačkáte dřív, než je rozpoznáno puštění předchozí, bude druhé písmeno nahrazeno dvojicí prvního. Z pohledu mechaniky bych tedy neměl problém psát mnohem rychleji s velkou jistotou, ale kvůli tomuto jsem musel při psaní značně zpomalit a zopatrnět.

Pro našince je dalším zpomalením psaní diakritiky. Řada kláves, kde by obvykle byla písmena z diakritikou, totiž slouží jako zástupci pro rychlé přepínání mezi vestavěnými aplikacemi a tyto funkce nejde standardně přemapovat. Při nastavení češtiny jsou znaky s diakritikou dostupné kombinací nějakého písmene a přepínače Fn. Takové Ř je Fn+R, Í zas Fn+I. Tam, kde je více možností, se využívá nějaké blízké klávesy, která alternativu s diakritikou nepotřebuje. Ě se píše jako Fn+E, zatímco É je pod Fn+W. Funguje to tedy celkem logicky, ale stále platí, že dedikovanou klávesu to v rychlosti nenahradí.

Fascinující je, že HP 200lx vůbec podporuje češtinu pro čtení i psaní (CP-852, Latin-2), aniž by se musel nahrávat nějaký další program. To je u podobných dobových zařízení velká výjimka. Vývojáři si však s vestavěným softwarem hodně vyhráli a stačí doplnit dávkový soubor zavaděče (autoexec.bat) o příkaz programu měnícího rozložení kláves a znakovou sadu (keybez) s vhodným přepínačem pro češtinu. Potřebná úprava je pěkně popsána přímo v manuálu k zařízení. Čeština je zde tímto způsobem skrytě navíc – přepínání mezi hlavními jazyky je dostupné přímo v aplikaci nastavení.

Vykreslování českých znaků funguje i v textovém režimu DOSu, čímž se grafický čip liší od původního CGA (a mnoha notebooků s jeho klony), kde byla pouze jedna znaková sada vypálená v paměti ROM. Zde je sada podle lokalizace programem keybez, přímá změna z DOSu standardní cestou nefunguje. Na druhou stranu, když je zde ve spoustě možností i čeština, tak to nelze brát jako problém.

Operační systém a vestavěné aplikace

Po vložení baterií a první stisku vypínače startuje firmware zařízení, který vypíše pár copyrightů na vestavěný software, načte DOS do paměti a během sekundy už spouští příkazy uvedené v autoexec.bat. V základu jde o načtení rutin pro přenos dat po sériové lince (resp. IR portu) a obsluhu paměťových zařízení ve slotu PCMCIA. Pokud však chcete, můžete si přihodit i vlastní programy (sám jsem upravoval zavaděč jen kvůli podpoře češtiny). I s češtinou trvá čistý start pod deset sekund a končí zobrazením úvodní grafické obrazovky s informacemi o vlastníkovi a aktuálním časem.

Odteď už tlačítko vypínače slouží pouze k uspávání a probouzení. Obě činnosti jsou samozřejmě okamžité a tím nemyslím takovou tu dnešní sekundu, „co se nepočítá“. Prostě okamžité.

Jde o zařízení určené pro obyčejné lidi a ne technické nadšence. To znamená, že ačkoli je uvnitř DOS, nejste otravováni příkazovou řádkou a textovým režimem. Z úvodní grafické obrazovky se do aplikací přepíná stiskem příslušné klávesy s ikonou (řada na místě čísel u klasické klávesnice). Podobně se dá přepínat kdykoli mezi předinstalovanými aplikacemi. První spuštění je obvykle záležitostí 2-3 sekund, přepínání mezi zapnutými už počítač zvládá pod půl sekundy. Poslední ikona slouží ke spuštění správce aplikací, který nabízí klasický ikonový pohled tak, jak to znáte z moderních zařízení (pokud zrovna neujíždíte na dlaždicích).

Uživatelské rozhraní všech aplikací (s výjimkou Lotus 1-2-3) má jednotné prvky, takže to není ve stylu každý pes, jiná ves. Všude se lze pohybovat kurzorovými šipkami a klávesou tabulátor. Speciální funkce jsou vypsané na spodku obrazovky u natištěných F1-F10 a vyvolávají se stejnojmennými klávesami. Když chcete něco pokročilejšího, stačí zmáčknout klávesu Menu a v horní části se zobrazí horizontální lišta s roletovými nabídkami. Provázanost aplikací jde dál než jen ke stejnému uživatelskému rozhraní. Mezi programy je možné kopírovat text pomocí schránky

V sadě předinstalovaných aplikací je všechno možné, co byste v přenosném zařízení tehdy mohli očekávat. Databanková klasika v podobě graficky pěkně a přehledně zpracovaného kalendáře, adresáře kontaktů a rychlých poznámek pochopitelně nemůže chybět. Dále tu však najdete také schopnější textový editor s možností základního formátování, plnohodnotný tabulkový kalkulátor (Lotus 1-2-3) s podporou maker a databáze. K HP 200lx sice dostanete tlustý uživatelský manuál (mimochodem velmi kvalitně zpracovaný), kde je popsaný hardware i programy, ale výrobce pochopil, že ten si nebudete nosit všude s sebou, takže programy mají nápovědu a ty složitější také stručnější tutoriál.

Výčet programů tímto samozřejmě nekončí. S HP měla tehdy spousta uživatelů spojené vědecké kalkulačky. Zde je jedna vestavěná s vědeckými funkcemi, řešitelem rovnic, grafickým výstupem a napojením na tabulkový kalkulátor. Další libůstkou je e-mailový klient (modem bylo možné připojit přes IR, sériový port, nebo PCMCIA), software pro přenášení souborů se stolním počítačem, možnost automatizace některých úkonů pomocí maker a poměrně schopný terminálový klient s podporou různých standardů a přenášením souborů po sériové lince do v podstatě čehokoli. Do zbytku paměti se ještě vtěsnaly stopky, světové hodiny a dvě hry (jedna z nich variace 3D bludiště).

Zkoušel jsem skoro všechno, co HP 200lx nabízí a jsem doslova fascinován, jak propracovaný software bylo možné tehdy do malého zařízení dostat. O to smutnější je pohled jak na jeho nástupce s Windows CE, tak na dnešní telefony a tablety, kde je situace z hlediska produktivních aplikací doslova tristní. Aby to nebylo všechno, tady všechno reaguje velmi rychle (rychleji, než byste čekali od PC XT). Sem tam si možná všimnete pomalejšího překreslování oken v určitých situacích, ale vyloženě na výkonové limity narazíte snad jen při složitých výpočtech v tabulkovém kalkulátoru a vykreslování grafů. Jinak jsou reakce rychlé, programy se spouští během chvilky a přepínání mezi nimi nezdržuje. Možná i proto na toto zařízení tolik lidí nedalo ještě poměrně nedávno dopustit.

DOS

Když už je to uvnitř PCčko, má to procesor s instrukční sadou x86 a základem systému je MS-DOS, byla by škoda omezovat se pouze na vestavěné aplikace. HP naštěstí možnosti spouštět libovolné DOSovské programy nijak nebrání. K jejich spouštění vedou tři možnosti. Můžete si zapnout příkazovou řádku zástupcem DOS, spustit program přímo ze správce souborů, anebo ukončit celé integrované prostředí, což vás hodí také do příkazové řádky (ale paměť už nebude zaplněná ničím jiným).

Kompatibilita s PC není stoprocentní a jsou zde nějaké nástrahy. Firmware nemá kompletní emulaci rutin BIOSu pro práci s pevným diskem, neporadí si s některými speciálními grafickými módy pro CGA (160×100 16 barev, což zde stejně nemá příliš smysl), a jak již bylo zmíněno, speciální přehrávání vzorkovaného zvuku nejde, neboť je potřebný obvod používaný pro něco jiného. Pak samozřejmě platí, že nelze spustit programy, které jdou svými nároky za možnosti osazených komponent – musí si tedy vystačit s 16bit instrukční sadou bez chráněného módu, maximálně 640kB RAM a grafickými režimy MDA a CGA.

V době, kdy tento počítač vyšel, bylo programů, které tyto požadavky splňovaly, stále mnoho. Ostatně tady v ČR měl v první půlce devadesátek klon PC XT kde kdo jako jediný počítač (jen mnohdy s monochromatickou grafikou Hercules). Podpora grafiky CGA je i u spousty her, které vznikly kolem roku 1990/1991. Takové ty klasiky jako Princ z Persie, Flight Simulator 3.0, formule od Accolade, to tu všechno běží. Když to vyhrotíte až do krajnosti, na nejnižší detaily jsou tak tak hratelné i plně 3D závody Stunts. Výkon procesoru je vyšší než u původního XTčka s 8088 (4,7 MHz). Jednak takt je vyšší o polovinu a jednak má zvolený procesor optimalizovaný mikrokód, takže některé instrukce provádí znatelně rychleji. Kdo má zkušenost s prvními procesory 286 na 6 MHz, tohle je pocitově velmi podobné (tedy ve výsledku rychlejší, protože pomalý disk je nahrazen operační a flash pamětí).

Při provozu DOSovských programů mi vadily jen dvě věci. Jednak nemožnost použít horní řadu pro psaní čísel místo spouštění vestavěných aplikací a jednak fakt, že složitější programy, které intenzivně využívají hardware, mohou při přepnutí do nějaké z vestavěných aplikací zaseknout celý počítač (tvrdý reset v podobě Ctrl+Shift+ON naštěstí funguje vždy; o data v paměti nepřijdete, protože na začátku tvrdého restartu se vždy systém ptá, zda má provést inicializaci úložiště).

Závěrem

HP 200lx je neuvěřitelné zařízení, které ve své době dokázalo oslovit řadu profesionálních uživatelů. Takových, kteří potřebovali něco vysoce mobilního, ale současně také schopného v kancelářských aplikacích. S tímto handheldem dostali sofistikovanou sadu vestavěných programů a k tomu navíc možnost spouštět nepřeberné množství programů pro velké stolní počítače s DOSem.

Když HP 200lx vyšel, prodávala se 1MB RAM verze za $549 a 2MB RAM verze za $699. V obou případech jde o cenu, za kterou jste si nový notebook ještě nepořídili. Maximálně nějaký bazarový s výkonem ne o moc vyšším a pevným diskem do 40 MB. U takového notebooku však byla velká pravděpodobnost, že výdrž nebude vyšší než tři hodiny a hmotnost nebude nižší než tři kila. Kdo chtěl skutečně mobilní malý notebook, ten se musel dívat po zařízeních začínajících v nejnižších konfiguracích na $2000.

Cestu si tento handheld našel jak k různým manažerům, kteří jej používali v základní verzi tak, jak byl navržený, tak k různým terénním pracovníkům velkých korporací. Ti jej fasovali ve verzi bez vestavěných aplikací, pouze s DOSem. Do něj byla vždy nahraná nějaká speciální aplikace (často různé evidence) a k interakci s prostředím pak sloužil buď sériový port, nebo speciální čtečky do PCMCIA.

Původní řada DOSovských handheldů měla u HP poměrně dlouhý život. Ještě v únoru roku 1997 se objevila nová verze HP 200lx s 4MB pamětí. Stála $599 a levnější 2MB verze stála $499. Od uvedení tedy cena příliš neklesala, neboť o zařízení byl stále zájem.

Nutno dodat, že v té době se na trhu začaly objevovat (i přímo od HP) nástupci postavení na různých jiných procesorových platformách (zprvu Hitachi, později ARM), u kterých byl původní DOS s kvalitní sadu vestavěných aplikací vyměněn za nový počin Microsoftu – Windows CE. Tedy ořezanou verzi Windows s podobným grafickým rozhraním, avšak bez programové kompatibility. Cílem bylo nabídnout levnou alternativu k notebookům pro ty, kteří potřebují pouze přístup k e-mailům, tabulkám a vytváření jednoduchých textových dokumentů. První vlaštovkou u HP byl 300lx/320lx s 44MHz Hitachi SH3 a 2MB, resp. 4MB RAM, měl větší obrazovku a pohodlnější klávesnici (nyní již bez numerického bloku). Cena však byla stejná jako u 200lx se stejným množstvím paměti.

HP (podobně jako ostatní výrobci zařízení) spoléhalo na aplikace dodávané Microsoftem, což se spolu s prvotní pomalostí těchto zařízení ukázalo jako hlavní kámen úrazu. Ale o tom zase někdy příště…

Technická specifikace

  • Procesor: 7,91MHz Intel Hornet (80C186 kompatibilní)
  • RAM: 2 MB (až 640kB jako operační paměť, zbytek použit jako disková)
  • Grafický adaptér: integrovaná CGA (16kB RAM, 640×200 černá-bílá, 320×200 4 stupně šedi)
  • Interní sběrnice: ISA
  • Displej: 5,1“ pasivní/nepodsvícený (640×200, 4 stupně „šedi“)
  • Pevný disk: -
  • Rozhraní: 1x sériové (115kb/s), 1x PCMCIA II (16bit)
  • Rozhraní v doku: 2x PS/2 (klávesnice, myš), 1x sériové, paralelní, dokovací konektor, externí disketová jednotka
  • Bezdrátové možnosti: Infra-port (115kb/s)
  • Výměnné jednotky: -

Obrazovky programů

Komentáře k článku

  1. 1. Nox  24.12.2014  21:34:48

    Skoda, ze se neco podobneho nevyrabi dnes. Bohuzel masy tohle nezajima a pracovni stroje snad uz nikdo nevyrabi. Diky za krasny vanocni darek v podobe tohoto clanku.

  2. 2. Kamik  25.12.2014  13:36:59

    Ano. Úžasný stroj. Bez zbytečností. Odpovídající účelu. Nostalgicky vzpomínám na Olivetti Quaderno. Můj první počítač. Bohužel, napodruhé odešel disk, ten bych snad ještě znovu opravil, asi stejná závada ve vystavování ramínka, jenže odešel displej. Měl jsem to v dílničce ve sklepě a někomu na to něco upadlo…

    Právě píšu na notebooku, procesor Intel T5500, 2 GB RAM, který ačkoli nedělám nic jiného než že píšu a mám ho připojený na net, vydatně topí a co chvíli intenzívně funí. Jaký relativně ohromný výkon spotřebuje jen na běh operačního systému, aniž by dělal cokoli jiného. Aby to utáhlo samo sebe. A třebaže je jen tak jen spuštěný, Windows neustále hrabou na disk.
    A pro zítra abych si koupil více než desetkrát výkonnější počítač aby na na něm fungovaly zítřejší programy, které v podstatě nebudou dělat nic jiného než včerejší programy.
    Obdivuju konstrukci a účelný vzhled starých strojů. Bez samoúčelných rádobyluxusních“ ozdobiček, lesklých rámečků, pokovených a nastříkaných plastů, které se brzy ošoupají a jiných ozvláštnění,která mají dát punc výjimečnosti. Je příznačné, že s profesionálním určením a se stoupající cenou ubývá nefunkčních zrcátek a korálků. Ano, profesionální technika není laciná. Nikdy nebyla laciná.

  3. 3. Sledge  25.12.2014  16:11:50

    Nedostal ses k testu nějakých roguelike her v textovém módu? Z mnou testovaných vlastně nic neběželo a nepodařilo se mi zjistit, proč (pravda, moc jsem tomu nedal :) Jinak parádní a podrobný test!

  4. 4. swarm  26.12.2014  12:03:59

    [1] To je holt problém. Profesionální stroj má úzkou cílovku. Naopak naleštěná levná blbina se bude vždy prodávat víc, i kdyby nebyla zas moc použitelná. Dnešní doba se liší tím, že máme prostředky na maximální optimalizaci procesů a sledování/měření úspěšnosti čehokoli. Vsadit na tu naleštěnou blbinu je větší jistota a dneska už to všichni dobře vědí i v segmentu počítačů.

    Moderní nástupce HP 200lx by narážel na spoustu problémů. Tenkrát ještě nebyly procesory tak žravou komponentou, takže nebyl problém nasadit x86 procesor na dvě tužkovky, který měl výkon, jaký byl pár let předtím i ve velkých noteboocích. S jinými platformami se profi handheldy příliš neuchytily (protože by někdo musel napsat aplikace pro novou platformu) a x86 se vrací k úsporným procesorům v podstatě až teď.

    Také rozhraní na tom bylo jinak – s 640×200 (maximem CGA) bylo jasné, že na obrazovce nebude zas moc textu a grafiky, aby se to nedalo beze změny převést na malou 5″ obrazovku. Dneska umíme vyrobit 5″ obrazovku bez problémů s rozlišením 1920×1080, jenže když 1:1 vezmu obraz z klasického monitoru a vykreslím ho zde, bude to mít většina lidí problém přečíst, takže už je nutné hledat kompromisy. Logicky dneska už umíme z velké úhlopříčky vytěžit hodně informací a ty se nám na 5″ neposkládají. Tady vidím asi největší omezení.

    Kromě toho HP 200lx se ovládalo čistě z klávesnice – stejně jako tehdejší počítače, resp. většina programů. Klávesnice byla menší, ale více méně navigace šipkama, TAB, Enter, ESC atd… to fungovalo identicky s tím, jak to fungovalo na počítači. Dneska je to ovšem o tom, že touchpad na tak malém zařízení nemá smysl, v klasickém UI se s prstem pořádně na 5″ nikam netrefím. Dají se hledat cesty, ale vždy je to teď trochu kompromis, který vyžaduje úpravu zařízení, systému i aplikací.

    Moderní nástupce by tedy pravděpodobně nemohl mít takovou výdrž (už jen proto, že dneska málokterý program je dělaný tak, aby snesl černobílé zobrazení, takže to chce nějaký barevný podsvícený panel) a nemohl by bez omezení spouštět cokoli kvůli limitacím ergonomie (nutnost vtěsnat informace na malou obrazovku). Dneska je navíc ekosystém PC mnohem roztříštěnější. Je toho mnohem víc, co by se muselo pokrýt úpravami a navíc už zde není nějaký starý jednotný standard, ke kterému by se dalo upnout (něco jako bylo tehdy XT/CGA, které ještě reálně opravdu fungovalo na řadě velkých počítačů po světě).

    Doba tomu prostě nepřeje. Nejspíš se musíme smířit s tím, že ta doba je pryč. Velká firma se do toho už nevrhne, malá firma by mohla, ale pravděpodobně si na tom vyláme zuby, protože to buď bude nedotažené a drahé, nebo téměř dotažené a hodně drahé. Ono je těžký bojovat s aktuální levnou konkurencí, když pod pět tisíc můžu mít androidí mobil s velkou výdrží a pěkným 4,8″ HD displejem. To už bych si i já rozmyslel, zda dám o deset tisíc víc, abych měl zařízení s větší funkcionalitou. Je to hnusný, ale tak to ve světě funguje.

    [2] Minimálně se lze uklidnit tím, že T5500 a 2GB RAM bude na delší dobu stačit, neboť podobné výkonové a kapacitní parametry má i aktuální low-end. I nové právě přicházející low-end stroje budou mít nějaký dvoujádrový Celeron-N a k tomu pouhých 2GB RAM.

    [3] To jsem nezkoušel. Říkal jsem si, že bych si nahodil ADOM, jenže ten, stejně jako spousta dalších, už bude všude jen ve verzích, které potřebují víc operační paměti. Přece jen se tady musíme vejít pod 640kB RAM. Spousta těch „modernějších“ alternativ sice pořád má textový režim, ale uvnitř to jsou celkem nenažrané molochy (vzhledem k vizuálnímu provedení).

    Někdy může být problém také v tom, že ty programy chybně detekují grafický adaptér a použijou nějaký textový mód, který to nepodporuje (a že i takové text-módy existují). Vím, že některé hry zprvu neběžely kvůli tomu, že zapnuly EGA/VGA grafiku místo CGA. Nakonec jsem to řešil přepínačem u spouštěcího souboru. Třeba Prince bylo nutné spouštět jako „prince.exe cga“, přitom na skutečné CGA kartě si to umí detekovat sám.

  5. 5. Nox  26.12.2014  13:29:16

    [4] Je mi to jasny ale porad si rikam, ze kdyz bylo v tehdejsim praveku misto pro profesionalni produkty, tak by okrajove mohly byt i dnes ne? Lide, co potrebuji pracovni nastroj porad existuji. A co se ceny tyce treba ja jsem ted zrovna v situaci, kdy si muzu koupit mobil treba za 20 000. Jenze prece si nekoupim iPhone kdyz vim, ze ho prekona i archaicky Palm. Preci ne vsechno musi byt vyrobky pro masy ne? A navic me nebavi zit ve svete, kde vetsina produkce je odpad, co by mel spravne zamirit z fabriky rovnou do spalovny. Bouzel tolik penez, abych si neco nechal vyrobit na zakazku, nemam.

  6. 6. Kamil  26.12.2014  13:39:31

    Swarme (4) spousta těch problémů spočívá v komunikačním rozhraní počítač – člověk. Jako by superpočítače byly propojeny linkou s modemem s propustností 36 kbit/s. Kromě toho, k čemu ten brutální výkon, k čemu mnoho jader, pominu-li speciální aplikace a úlohy? V noteboocích a mobilech. Na co jiného je třeba výkon osmijádrového mobilu než na hry? Prakticky všechny programy, které mám, využívají jedno jádro. Proč se zpomalil nárůst výkonu notebooků? Protože pro všechny ostatní aplikace, pro většinu běžných činností je dostačující. Stačí se podívat na parametry profesionálních modelů, rozhodující jsou jiné vlastnosti. Výkonný androidí mobil s 4,5 displejem. Chápu, že pro speciální činnosti, například pro obchodní účely nebo pro IT je užitečný. Ale když pominu hry, 24/7 na fejsbůku a podobně, k čemu? Na základní funkce mobilu je velký a špatně nositelný, na druhou stranu nenahradí tablet ani notebook. Přitom výdrž nic moc. Limitující je rozhraní. Ale má to každý, je to trendy. „Ty ještě máš starý mobil? Proč si nekoupíš nový jako mají všichni?“
    Většina lidí, které znám, používá své placky většinou k volání, sms, občas na internet, na přehrávání hudby a fejsbůk, mají-li ho.
    A to mám všude se sebou tahat velkou placku? Někdo to řeší tak, že kromě „chytrého“ má ještě „hloupý“ mobil, malý, nositelný, s velkou výdrží. A nezavirovatelný. To je zajímavé řešení, jenže na dvou číslech. Nevím, že by byla možnost mít dvě sim totožného čísla. Malé šikovné základní mobily s dlouhou výdrží prakticky nejsou. Jen ne až tak malý low – end. Dobře vybavené „chytré“ mobily jsou velké. Malé jako například Samsung S III mini a podobně, patří mezi low-end pro „chudé“. Na trhu není malý mobil s kvalitním foťákem. Přitom to není technologický problém. V dřevních dobách se platilo za miniaturizaci, nyní se platí za maximalizaci.

    Připomíná mi to vtip o úžasných sovětských hodinkách, které umějí všechno…“Voloďo, to je úžasné, a kde to má baterky?“ „No v těch dvou kufrech.“
    Dělávali jsme si legraci, jenže nějak nás toho dohnalo druhým směrem.

  7. 7. Puppy  26.12.2014  15:50:26

    [5] „Preci ne vsechno musi byt vyrobky pro masy ne?“

    Asi to tak dopadne :-/ Zbozne prani o konci PC (a castecne i pracovnich notebooku) nahrazenych tablety nebo 2in1 se podle prodeju sice (zatim) neplni, ale trend je jasny. Podivej se kolik je dnes na trhu treba profesionalnich monitoru (cti NEC a Eizo) s pomerem stran 4:3 nebo 16:10.

    Prijde mi ze posledni kategorie ktera odolava jsou digitalni fotoaparaty. I kdyz uz i tam se zacina ukazovat, ze bezna APS-C zrcadlovka je pomalu na ubyte a bude nahrazovana CSC (kompakty s vymennym objektivem). Zrcadlovka zustane uz jen jako fullframe (no narozdil od notebooku a jinych mobilnich pristroju, alespon ze tak).

    Ted jsem si poridil 8″ tablet. Na konzumaci obsahu z (mobilniho) Internetu ok, ale predstava na tom neco (bez klavesnice) delat ? Ono i jen odpoved na email je pomerne utrpeni :-) Da se sice pripojit BT klavesnice, ale to jsou zase dalsi baterie a dalsi kram a dalsi problemy. Pritom vydrz baterie je strasna, proste pokrok …

  8. 8. swarm  6.1.2015  21:33:56

    [5] Myslim, že tenkrát to měly profesionální produkty jednodušší, neboť kolem nebylo tolik levné šmejdské konkurence. Část lidí by třeba i chtěla ten profi, ale kvůli rozdílu ceny se radši uskromní a sáhne po tom šmejdu, což v konečném důsledku zas pouze zvětší ten cenový rozdíl. Výrobcům se pak do téhle cílovky jít tolik nechce, protože je jednak menší a jednak náročnější.

    V případě notebooků a mobilních zařízení cítím i další problém. Když někdo udělá něco profi, tak to pak stejně dostanou na recenze po světě lidé, kteří to nedocení, protože jsou spíš orientovaný na consumer segment, zábavu atd. To vidim neustále, když si čtu nějaké testy – takových těch hard-core recenzentů, co se na zařízení umí dívat víc z pohledu pracovního užitku už moc neni (neni divu, když jsou v tom povolání tak mizerné platy). Nakonec pak zákazník ani nemůže najít informaci, co je vhodné a ztotožnit se s názorem recenzenta.

    Jinak já bych 20 tisíc za mobil nedal tak jako tak, ale je pravda, že si nepůjdu koupit drahý dotykáč za 10+ tisíc, když za 5 tisíc mám něco, co umí v podstatě to samé z hlediska ovládání, jen to nemá tolik paměti a jader. Potřebuju prostě cítit tu skutečnou přidanou hodnotu a ta tam není.

    [6] Mám 4,7″ mobil a vlastně mi ta velikost nakonec vyhovuje. U jiných lidí (klasických BFU) výběr podobných telefonů vidim kvůli možnosti někde zevlovat na wifi a připojit se ze zařízení, které mají vlastně všude s sebou (což u tabletu a notebooku nehrozí, protože se nevejdou do kapsy). Pro mě je to dobrý čistě kvůli tomu, že tam mám v PDF materiály na školení a certifikace a můžu si to v hluchých chvílích číst. Na menším mobilu to už moc dobře nešlo. Na tabletu je to mnohem lepší, ale vždycky, když byl čas, tak jsem ho zrovna neměl při sobě.

    Nicméně u velkého mobilu jsem vlastně taky skončil jen proto, že když jsem hledal malý, všichni výrobci mají jen pár modelů, které jsou primárně jako lowend, takže mizerný foťák, nic moc displej a slabá výdrž baterky.

    [5] Nebál bych se, že by z klasických zrcadlovek zůstaly jen fullframe. To by tam byla pořád moc velká díra na trhu a u foťáků je výhoda, že spousta lidí to má jako hlavní pracovní nástroj a uvědomuje si to. Notebook je sice pro spoustu lidí taky hlavní pracovní nástroj, ale nějak se špatně pro výrobce identifikuje, co to v každém konkrétním případě znamená. Ten foťák je přece jen jednoúčelovější (což je pro něj spása). Kompaktům s výměnnými objektivy se nedivim – myslim si, že to byl logický krok a pro spoustu lidí vítaný.

    Neviděl bych nic tak zle, pokud jde o počítače a jejich „konec“. Prodeje jsou jasné a zákazníci rozhodují svými dolary. Já už slyšel o tolika nástupcích klasických notebooků (handheldy, PDA, UMPC, netbooky, tablety, 2-in-1) a výsledkem je, že klasické notebooky tu jsou pořád a pořád je lidi upřednostňujou.

  9. 9. Michal  7.1.2015  17:59:17

    Vývoj nezastavíš. To já bych se nedivil, kdyby postupně zůstaly jen FullFrame a mirrorless. Prodeje APS-C zrcadlovek klesají na úkor Mirror less ( které jsou dnes také již i jako Fullframe) a Fullframu a je to logické. Kolem roku 2002/2003 stála nejlevnější digitální APS-C DSLR kolem 70-80 tis. Revoluce byl v roce 20014 Canon EOS 300D za 40 tis. Dnes jsou Fullframe DSLR už od cca 35-37tis s dph. Pokud chci top kvalitu, je FF nutnost a celý set FF není o moc těžší než APS-C, pokud mi jde o rozměry a hmotnost, je mirrorless logický krok, přitom netrpí kvalita výstupu ( jen ergonomie).

  10. 10. Kamil  10.1.2015  23:02:06

    Když už přišla řeč na foťáky, za cenu komplet do dvaceti, Sony A58 nebo Pentax K50?

  11. 11. AG  11.1.2015  19:02:39

    Dnes si ludia nekupuju taketo gadgety preto, ze ich potrebuju, ale preto ze su aktualne cool. BlackBerry s klavesnicou boli nejaku dobu maximalne popularne a vsetci si emailovali a chvalili vstavanu klavesnicku. Potom prisiel iPhone a odrazu nikto klavesnicu nepotrebuje.

    Aj tak ma ale prekvapuju dve veci:

    1) ze naozaj nikto nevyraba telefony s klavesnicou – teda v style Nokie Communicator resp. S80, alebo SE P910/P1i atd. Posledna seria bola SE Xperia (Mini) Pro. Mini Pro mam a je to celkom paradna vecicka (hoci ti predchodcovia s UIQ boli vo vsetkom lepsi). Dnes uz nic. Cakal by som, ze aspom nejaky cinsky vyrobca sa takej prilezitosti chyti.

    2) softver a hlavne OS su dnes katastrofalne. Android je najhorsi OS co som ja osobne kedy pouzival, Win 8 podobne, iOS ma svoje problemy. Chcel som nedavno niecim nahradit Eee 901 a pozeral som na nejake tablety, ale W8 ani droid neberiem a nainstalovat rozumny Linux na standardne masiny je casto problem.

    [10] Kamil z tychto dvoch K50, ale ja by som dnes bral skor Oly M10 ak nefotis sport lebo je to ovela skladnejsie. (EVF asi nebude problem ak zvazujes A58.)

  12. 12. Kybergreg  13.1.2015  12:08:45

    Měl jsem od kamaráda cca na rok půjčený HP 100LX. Naprosto luxusní zařízení, skvěle jsem ho využil. Měl jsem postavený i převodník úrovní seriovýho portu, takže jsem si k hápéčku připojoval kablíkem svůj mobil a pomocí terminálu a AT příkazů si stahoval z mobilu SMSky a v hápéčku si je archivoval. Když jsem kamarádovi hápečko vrátil, tak mi pak docela chybělo, tak jsem začal shánět (doufal jsem, že objevím 200LX se 4MB RAM :-)),až jsem jednou narazil na inzerát, že někdo prodával HP OmniGo 700LX, což je to samý jako 200LX, akorát má větší housing, uvnitř má druhý pcmcia řadič a na něm připojenou Nokia Data Card. Housing je na vrchu upraven tak, že do něj lze vložit a připojit mobil Nokia 2110, která se propojí s Nokia Data Card a slouží jako mobilní modem (nejen modem, jestli mě paměť neklame, šly pak z hápéčka i psát a číst SMSky). 700LX je kvůli úpravám housingu o poznání větší než 100/200LX, takže už není tak pohodlně přenositelné, ale kdo ho nenosí v (větší) kapse, ale v tašce nebo batohu, tak to tak hrozné není. Pravda je, že mezitím se technologie posunuly, takže už hápéčko vlastně nepoužívám, ale i tak si ho ponechám, je to prostě unikátní kus hardwaru.

  13. 13. Kamil  21.1.2015  11:27:19

    AG díky, prošel mnoho recenzí, testů a diskusních fór, tak podrobnou rešerši už dlouho nedělal, porovnával vše možné a zatím to poměrem cena/výkon dopadá pro Sony A58 k mání pořád ještě za devět a půl. A když se vyjme (jde to snadno tak i vrátit) polopropustné zrcátko za cenu jen manuálního ostření, výsledek je ještě lepší. Jestli u některých prodejců vydrží cena, ještě počkám do prezentační akce u FotoŠkoda (mám to po ruce) na začátek února, jestli bude v akci i něco podobného zajímavého třeba A5000 – 5100 – 6000. Pak rozhodnu. Alternativou je zajímavý výborně vybavený Samsung NX30 za šestnáct. U Pentaxu K50 jsou obrazové výsledky rozporné, na vyšších ISO dost mydlí (viz testovací snímky na dpreview), tak to není objektivem. Z malých ještě koukal na Olympus PL5 se dvěma objektivy za necelých dvanáct. Jenže nemá systémový blesk, ten se časem dá přikoupit, jenže výdrž na baterku je malá a potřebuju něco většího než tuhle „společenský instrument“ třebaže obrazové výsledky nejsou špatné.


Napsat komentář