HP OmniBook XE3-GC (2001)

Stále v muzeu zmiňuji hi-end business stroje a dostupné multimediální modely opomíjím. Nyní to napravím, OmniBook XE3 byl jeden z notebooků pro masy a snažil se zaujmout jak menší firmy, tak i obyčejné uživatele, hledající dobrý multimediální výkon za málo peněz. Ostatně stál jen 40 000,- Kč bez DPH.

Název OmniBook už dnes moc lidí nezná. Ještě před tím, než HP koupilo společnost Compaq, v níž mají kořeny i současné řady ProBook, EliteBook a ZBook, mělo svoje vlastní pracovní notebooky nazvané OmniBook. Začalo s nimi v první polovině 90. let a první byly spíše sub-notebooky, kde systém (Windows 3.0) a základní kancelářské programy měly místo v ROM paměti a uvnitř nemusel být žádný disk. Později se OmniBooky staly většími a klasičtějšími notebooky a řada zahrnovala různé modely od cenově dostupných, až po výkonový i mobilní hi-end.

OmniBook XE3 byl ze všech modelů tím nejlevnějším (pod ním byl už jen identicky vyhlížející Pavilion s procesorem od AMD a integrovanou grafikou od Tridentu). Byl to nástupce úspěšného modelu XE2. Ten byl v podstatě odpovědí na příchod prvních iBooků od Apple, což výrazně ovlivnilo jeho vzhled (víko v bledě modré barvě, všechno maximálně zaoblené). Model XE3 vychází ze stejného konceptu, pouze úhlopříčka se zvedla ze 13,3“ na 15“ (důsledek zlevnění velkých displejů), rozlišení stouplo z 800×600 na 1024×768 a dovnitř se dostal výkonnější procesor (Pentium-III) s použitelným 3D akcelerátorem.

S cenou okolo čtyřiceti tisíc korun bez DPH byl OmniBook XE3 jedním z nejdostupnějších počítačů (pokud pominu OEM skládačky). V podstatě taková vstupní brána pro ty, kterým se zachtělo být mobilní. Na rozdíl od vyšších modelů nemá dokovací konektor (na jeho místě je plastová záslepka), chybí mu některá nadstandardní rozhraní (modem i síťová karta byly volitelné do mini-PCI slotu a můj kus má pouze modem) a v nabídce neexistují žádné konfigurace s vyšším rozlišením displeje (1400×1050, 1600×1200).

Přesto jsou i levné konfigurace k sehnání s aktivním TFT displejem, jsou zde dva výkonné reproduktory (některé levné notebooky měly pouze jeden), mikrofon a výkon, který za lepšími modely příliš nezaostával.

Můj XE3 je vybaven 850MHz procesorem Intel Celeron (Coppermine-128-M, odvozený od Pentia-III), 256 MB RAM (rozšířená o rok později ze 128 MB), základním 10 GB diskem Hitachi (výška 9,5mm, 4200 rpm), CD-ROM mechanikou a 15“ TFT displejem s rozlišením XGA (1024×768). Největší rozdíl ve výkonu proti vyšším modelům způsoboval líný disk, ale například výkon 850MHz Celeronu byl při většině činností pro běžného člověka k nerozeznání od 1,06GHz Pentia-III.

Poslední z grafických čipů od S3

Jeden z důvodů, proč jsem si kdysi do muzea chtěl sehnat tento notebook, je jeho dedikovaný grafický čip S3 Savage/MX (resp. Savage/IX+MV) s vlastními osmi megabajty paměti. V čem je tento čip zajímavý? Tím, že je to poslední mobilní počin od S3 před odkoupením výrobcem čipových sad VIA (a omezením mobilního segmentu pouze na integrované grafiky), a také tím, že to byl jistou dobu skoro tři čtvrtě roku výkonový král v mobilním segmentu.

Mobilní verzi Savage4 vydala S3 jen pár měsíců po základní variantě pro desktopy, což bylo kdysi nestandardní. V S3 si to mohli dovolit, protože vytvořili již v základu velmi úsporný čip, který nevyžadoval velké úpravy. Když se dostal do notebooků na přelomu 1999 a 2000, o velký kus překonal jediný do té doby použitelný akcelerátor, ATI Rage LT Pro, jenž už by byl ve stolních počítačích pouze pro smích.

128bit čip S3 Savage/MX má jednu grafickou pipeline s pouze jedinou texturovací jednotkou (TMU), avšak s možností tuto jednotku použít opakovaně s menší ztrátou výkonu (diagnostické programy proto obvykle přisoudily čipu dvě texturovací jednotky). Mobilní verze se od stolní liší o čtvrtinu nižším taktem (pouze 100 MHz pro jádro a paměť) a omezením na pouze 8 MB (64bit) paměti (do stolních počítačů se dávalo až 32 MB). Menší paměť však vyvažovala nová funkce nazvaná S3TC, která nabízela kompresi textur v paměti až na čtvrtinu. Díky tomu jste si s S3 mohli dopřát detailnější textury než třeba na zmíněném ATI Rage LT Pro, vybaveném taktéž 8 MB RAM.

Než Savage/MX dostala do OmniBooku XE3, uplynul celý rok a za tu dobu se hodně změnilo. V ATI (dominantnímu hráči v noteboocích) se nelíbila převaha S3, a tak v druhé polovině roku 2000 přichází na trh notebooky vybavené mobilními variantami čipu ATI Rage 128, který se svými dvěma grafickými pipeline byl pochopitelně rychlejší (dokáže kreslit dva pixely v jednom cyklu). Pak se do notebooků dala i NVIDIA se svou prvotinou GeForce 2 Go a grafické možnosti díky silné konkurenci poskočily o další velký kus.

A do toho přichází „levný“ OmniBook XE3, kde je Savage/MX použita jako energeticky nenáročný dedikovaný čip nižší třídy (jeden z nejlepších, protože touto dobou jste mohli v notebooku chytnout i čipy, kde 3D prakticky nemělo cenu zapínat). Tedy něco, co stačí na hraní moderních her alespoň v rozlišení 640×480 (těch nenáročných i v 800×600) a na plynulé přehrávání filmů v DVD kvalitě.

Mezi náročné hry počítám třeba Unreal Tournament a Quake III, případně hry založené na jejich enginech. To všechno zde šlo hrát, což na notebook nebylo vůbec špatné (navíc levný). Vzhledem k tomu, že notebook již byl vybaven 15“ XGA displejem (1024×768), bylo nejvhodnější hrát náročné hry v rozlišení 512×384, kdy byl každý pixel zdvojen v obou rozměrech. Vzhledem k absenci filtru pro roztažení obrazu na nativní rozlišení totiž 640×480 a 800×600 působily místy kostrbatě.

Displej a zvuk pro multimédia

Osazený displej byl v nižší třídě tím lepším a jasně odkazoval na snahu zaujmout multimediálně zaměřené uživatele. 15“ XGA bylo to nejlepší, co se do OmniBooku XE3 montovalo. Další možností bylo tehdy oblíbené osazení menšího 14“ displeje (za cenu tlustějších okrajů), případně 14“ pasivního displeje (DSTN) – to kvůli němu jsou ještě na klávesnici funkce pro nastavení kontrastu, které se u aktivních (TFT) panelů nepoužívají.

V době, kdy notebook vyšel (a ještě dlouho potom), jsem byl velkým fandou notebooků od Toshiby a jedním z důvodů byla možnost regulace hlasitosti potenciometrem. HP nic takového nemělo, což v kombinaci s velmi silnými repráčky znamená hlučná hlášení pípáním a také nepříjemně hlasitý zvuk ve hrách pod DOSem. Musel jsem si v nastavení zvuku dát všechno na nízkou úroveň, abych byl zvuk hlasitý tak akorát (některé hry mají bohužel tendenci nastavení měnit).

Silné reproduktory v čelní hraně mají i své nesporné výhody. Ve své době byly nadprůměrné a dnes by šly označit za vysoce nadprůměrné nejen hlasitostí, ale i kvalitou zvuku. Šlo o ideální mobilní řešení na přehrávání DivX filmů na cestách.

Moderní vícedotykový touchpad?

Vedle výborné sedmiřadé klávesnice se všemi tehdy běžnými vymoženostmi (jako například psaní čísel na zástupné numerice pouhým držením Fn) stojí za pozornost také touchpad. Jednak je na rok 2001 poměrně velký a jednak má funkce, které se začaly marketingově protěžovat o skoro deset let později. O čem mluvím?

Jde o touchpad Synaptics (V5.1) s plynulým pohybem kurzoru bez znatelného zpoždění. Tento touchpad už uměl výdobytky jako posun stránek tahem prstu po krajích dotykové plochy (navíc tu je pro posun také dvojice tlačítek uprostřed). Pokud ovšem nahrajete aktuální ovladač (pro Windows XP), můžete aktivovat i různá gesta jako posun stránek dvěma prsty nebo přechod mezi stránkami tahem třech prstů. V Linuxu je dokonce podobná funkcionalita zapnutá již v základu.

Vzpomínám si, jak se o dost později začalo mluvit o multidotykových touchpadech jako něčem novém a převratném. Hardware to evidentně uměl už dávno.

Tři a půl hodiny na baterku a ticho

Levnější procesory Celeron se od vlajkové lodi v dané době lišily absencí technologie SpeedStep, tedy dynamické změny svého taktu. Zatímco Pentium-III na 900 MHz v té době umělo snížit takt (a napětí) při nečinnosti na 700 MHz, Celeron zůstává vždy na svém maximu (zde 850 MHz). Na druhou stranu jádra Pentií-III byla velmi úsporná sama o sobě, takže to tolik nevadilo. Odvozený Celeron má TDP pouze 18,8 W.

Při kancelářské práci si celý počítač řekne asi o 12 W, což s 40Wh baterií stačí asi na tři hodiny provozu. S Pentiem je možné jít ještě o půl hodiny výš.

Nízká spotřeba jde ruku v ruce s nízkou hlučností. Tedy aspoň dříve to platilo, když ještě uvnitř notebooku bylo vždy dostatečně místa pro pořádný chladič. OmniBook XE3 se dokáže při kancelářské práci a procházení webových stránek (bez Flashe, pochopitelně) chladit pasivně a ventilátor vůbec nespouští (klidně celé hodiny). Ventilátor se roztáčí až ve chvílích zátěže – například při hraní 3D her. Nakonec ani po dvanácti letech s větším množstvím prachu uvnitř, není ventilátor hlučný a počítač se zbytečně moc nezahřívá.

Srovnání výkonu s novějšími notebooky

Pro lepší představu o výkonu tohoto stroje jsem provedl několik benchmarků. Moc jsem to neprožíval, ale můžete se podívat, jak si v renderingu stojí 850MHz Celeron vedle Pentia-M, PowerPC G4 v iBooku a dvoujádra Core2 Duo T9900, které mám ve svém současném notebooku. (Dodatek pro srovnání: Moderní úsporné dvoujádro Core i7-4500U generace Haswell má výkon CPU 897/1679 bodů a v OpenGL má skóre 6278)

Při vykreslování OpenGL viewportů (bez pixel shaderů) v modelovacím nástroji je znát, že Savage/IX byla stále ještě na začátku éry 3D akcelerátorů, neboť mobilní Radeon 9000 (zde v low-end verzi) byl jen o pár let novější a výkon měl několikanásobný (mimochodem Radeon 9550 v iBooku má nižší skóre kvůli kompozitnímu desktopu MacOS X, ve skutečnosti má výkon podobný).

Poslední benchmark se týkal pevného disku. Průměrná rychlost čtení 14 MB/s už dnes nikoho neoslní. Jen pro informaci – na dvojnásobnou rychlost se průměrné notebookové disky dostaly až o čtyři roky později (2005).

Windows 2000 jako moderní systém

Windows 2000 byl první operační systém, který se snažil udělat řadu NT obecně použitelnější i na uživatelských stanicích včetně notebooků. K výhodám řady NT v podobě přístupových práv, stability a daleko lepšího multitaskingu se přidaly funkce do té doby charakteristické pro domácí řadu Windows 9x. Tedy plná podpora PCMCIA, USB, DirectX, správy napájení a připojování/odpojování zařízení za chodu systému.

Na druhou stranu, Windows 2000 měl pro nasazení v noteboocích své nevýhody. Byl totiž poměrně náročný na operační paměť. Dlouho se proto jako výchozí systém pro levné notebooky dodával starší Windows 98 SE a Windows 2000 byl jako volitelná komponenta pro ty, kteří si připlatili za více než 64 MB RAM. Tak tomu bylo i zde u XE3, než se v novější revizi (s integrovanou grafikou od Intel a rychlejším procesorem) změnila kombinace na Windows Millenium a Windows XP.

Původní majitel notebook zakoupil rovnou v konfiguraci se 128 MB RAM a později jej rozšířil přidáním druhého modulu na luxusních 256 MB. 10GB disk jsem rozdělil na poloviny a na každou nainstaloval jeden ze systémů. První na hry a věci pod DOSem, druhý na všechno ostatní.

Při práci ve Windows 2000 jsem si připomněl, jak skvělý systém to vlastně byl. Uměl všechno, co se od moderního systému čeká ještě dnes, ale všechno bylo jednodušší. Zatímco Windows XP má už miliardy průvodců na každou pitomost, zde na všechno stačilo pár kliknutí myší – v nastaveních se nic neschovávalo, takže se všechny volby zobrazovaly tak nějak pohromadě.

Systém má i další výhodu – má jednoduché ikony, které možná nevypadají tak hyper-cool jako ty dnešní, ale jsou kontrastní a lze z každé dobře poznat, co symbolizuje (s tím souvisí snazší zapamatování).

Z pohledu rychlosti při 256 MB nemám výhrady. Systém startuje rychle, rychle se spouští i jednotlivé programy jako webový prohlížeč, přehrávač videa, Office a podobně. Nic již nebrání ponechávání více otevřených programů současně a systém samotný po startu odebere z operační paměti pouze čtvrtinu.

Pokud jde o video, hardwarová akcelerace přímo v grafické kartě si poradí jak s MPEG 1 i 2, tak s urychlením vykreslování libovolného videa s vyhlazeným roztažením (tj. roztažené video není „kostrbaté“). DivX v rozlišení 1024×480 ještě běží plynule, ale u HD videa již dojde dech a rychlost vykreslování se skokově dostane na jeden snímek za sekundu.

Prohlížení moderních webových stránek může být v dnešní době problém, pokud lezete na weby, kde je hromada složitých skriptů. Ty způsobují zpoždění reakcí počítače a vytížení procesoru na maximum. Já si tedy vypnul JavaScript a Flash a teď se všechno načítá stejně rychle jako na moderních noteboocích. Když už jsem během používání potřeboval něco složitějšího (ať už na webu, nebo jinde) využil jsem možností vzdálené plochy – s rozlišením 1024×768 už je dobře použitelná a není to takový rozdíl proti tomu, když se připojuji s moderními notebooky v rozlišením 1366×768.

Bezdrátově s obtížemi

Při používání Windows 2000 se vám stáří systému připomene absencí podpory pro bezdrátové sítě. Tento systém (stejně jako Windows XP před SP2) ještě není připraven na Wifi, takže chybí dialogy pro vyhledávání a konfiguraci sítí. Tuto funkcionalitu musí řešit samostatné programy od výrobců Wifi příslušenství a některé jsou docela prasácky napsané (a po čase si sami sežerou všechnu operační paměť).

Použil jsem starou PCMCIA kartu Orinoco Gold, která by měla umět i moderní šifrování, ale prý to dobře funguje právě až pod Windows XP. Nakonec jsem na routeru raději vytvořil nezabezpečenou virtuální síť se skrytým SSID a povolením na MAC adresy. Nyní vše funguje skvěle a jednou aspoň nemusím tahat ethernetový kabel. I tak je to pro mě závan nostalgie, neboť PCMCIA Wifi karty jsem do notebooků přestal strkat někdy kolem roku 2005.

Technická specifikace

  • Procesor: 850MHz Intel Celeron (1 jádro Coppermine-128-M, 128kB L2 cache, 100MHz FSB)
  • RAM: 256MB (SO-DIMM SDR, 100 MHz)
  • Grafický adaptér: S3 Savage/IX 86C294 (8MB 64bit SDR, AGP 2x)
  • Sběrnice: AGP 2x, PCI, ISA
  • Displej: 15,0“ aktivní TFT s rozlišením 1024×768 (6bit TN)
  • Pevný disk: 2,5“ 10GB IBM-DJSA-210, 4200 rpm, 384kB čachr, výška 9,5 mm)
  • Rozhraní: 2x USB 1.1, 56kb/s modem, zvukový výstup, zvukový vstup, CardBus/CMCIA Type II, VGA, kompozitní TV výstup, PS/2, paralelní a sériový port
  • Bezdrátové možnosti: (žádné)
  • Výměnné jednotky: 3,5“ disketová mechanika (1,44MB), CD-ROM
  • Baterie: 40 Wh Li-Ion (11,1 V / 3600 mAh), 3 hodiny provozu

Schopnosti grafické karty

  • Maximální rozlišení: 1600×1200 (hi-color), s ovladačem v Linuxu až 1920×1200
  • Dual-view: rozšířená plocha přes dva nezávislé výstupy (musí se pouze vejít do 8MB video paměti)
  • Architektura: Pipeline/TMU: 1/1, schopnost zpracovat dvě textury jednou TMU
  • Podporované 3D API: DirectX 6, OpenGL, S3 MeTAL

Pod čarou

HP OmniBook XE3 se už dá z mnoha úhlů pohledu považovat za moderní notebook. Má aktivní displej, touchpad (s podporou více prstů) a jeho grafická karta umí akcelerovat jak 3D zobrazení, tak i přehrávání videa. Navíc už patří do doby, kdy se začaly mezi běžné lidi více prosazovat systémy Windows založené na řadě NT – konečně se počítalo s tím, že má uživatel spuštěné větší množství programů, a když jeden spadne, systém to ustojí. To, co přicházelo od této doby, už lze brát spíše jako evoluci.

Pro mě OmniBook zajímavý tím, že navzdory stáří se mi na něm pracuje lépe než na mnoha moderních noteboocích. Dnes se blbne se supertenkými stroji, ale zapomíná se na kvalitní klávesnice a tiché chlazení.

Časem byl model XE3 nahrazen modelem XE4 (resp. XE4500). Ten byl o malinko tenčí, měl světlejší víko a trochu modernější design (hmotnost jen o 200 g nižší). Především se dočkal procesorů Pentium 4 (a odvozených Celeronů), DDR pamětí a dedikovaného čipu ATI Radeon M6C/p. Kdo byl ochoten utratit přes šedesát tisíc, ten si mohl dopřát hi-end konfiguraci s SXGA+ displejem (1400×1050).

Další generace již byly upozaděny ve prospěch strojů Compaq, které se po odkoupení přejmenovaly na HP Compaq a tvořily jádro firemní nabídky.

Fotky ve vyšším rozlišení najdete v albu na FB stránce NotebookBlogu.

Komentáře k článku

  1. 1. LuFi  8.10.2013  17:47:56

    To je nostalgie, měl jsem ze stejné doby, ale více „business“ HP OmniBook 6100 v konfiguraci: Pentium IIIm 933Mhz ULV, 256MB SD RAM, 20GB HDD IBM, DVD-ROM, mini PCI 802.11b (11Mbps Actiontec)Wi-Fi,LCD 14.1“ 1024×768, licence W98, používal jsem XP sp2. Koupil jsem jej repasovaný na podzim 2005, v té době nešlo koupit nový notebook pod 20k a za 20k byl nejlevnější acer v legendárním rozpadajícím se designu Folio 1,4 Ghz celeron, 256MB RAM, 40GB HDD, intel grafika, wi-fi. Proto jsem se rozhodl pro starší repas stroj.

    https://skydrive.live.com/?cid=C838BBCA47B6D01B&id=C838BBCA47B6D01B%2120

    https://skydrive.live.com/?cid=C838BBCA47B6D01B&id=C838BBCA47B6D01B%2120

    Notebook jsem vybíral na Brněnské pobočce firmy device.cz(OmniBook XE3 tam byl vystavený taky, ale kvůli tomu zaoblení působil dost „out“), spousta obdobně starých notebooků compaq, dell a jiných mělo problémy s otlačením klávesnice na displej, omnibook6100 nikoliv. Klávesnici jsem měl s velkým enterem, ale opravdu se hodně prohýbala, v oblasti šipek byla dokonce trochu „odlepená“ Popisky klávesnice byly francouzské AZERTY (můj 6100 byl dovezen z Francie) v té době jsem se učil psát všemi deseti a tak jsem nemohl podvádět díváním se na klávesnici :D

    Displej kvalitami moc neoplýval, barvy byly hodně vybledlé, celkem hrubý rastr(jen trochu horší než na dnešních 15,6“ s 1366*768) a slabé pozorovací úhly. Ovládací „prvek“ zvuku na straně jsem si velice rychle oblíbil, kolébkový spínač měl jemnou odezvu, takže se dal mačkat velice rychle po sobě, po zmáčknutí tlačítka na ztlumení všech zvuků se rozsvítila žlutá LED, perfektní! Hned pod kolébkovým přepínačem byl průhledný plast integrovaného infraportu. U 6100 byl na druhé straně naproti ovládání zvuku spínač interní wi-fi, kolem tlačítka byl kousek průhledného tmavého plastu a při aktivaci wi-fi se okolí tlačítka podsvítilo modrou LED, vypadalo to dobře a světlo bylo tlumené, takže nerušilo.

    Optická mechanika vysunující se směrem dopředu byla dost nešikovná, zejména při práci na klíně nebo v autobuse. Nutno dodat, že šachta na optickou mechaniku byla univerzální jako ultrabay na dnešních thinkpadech. Mechanika se dala snadno vysunout (dokonce myslím že to šlo i za chodu) a nahradit FDD mechanikou, nebo sekundární baterií. FDD mechanika šla připojit i do zadního LPT portu kabelem. I když v roce 2005 už to bylo celkem k ničemu. 6100 měl v zadu 2 USB porty i když stále v pomalé verzi 1.1 a na levé straně bylo navíc S-video.

    HW, měl jsem ULV Pentium III 933Mhz takže se sníženou spotřebou, bez zátěže se podtaktovával na 733Mhz v kombinaci s 256MB RAM na něm krásně běhaly XP sp2, notebook brzil jen pomalý disk (v té době mi v desktopu blbl jeden z prvních S-ATA HDD WD1600JD, tajně jsem snil o SSD :D). Grafika ATI RAGE měla 16MB vlastní paměti a bezproblému jsem hrál CS 1.6, jen když někdo hodil kouřový granát šly FPS dolů a také tam byl problém s průhledností takže jsem skoro nic neviděl, a to občas vědomě zneužívali protihráči :D

    Co jsem na tomto notebooku měl opravdu rád bylo to ticho, při kancelářské činnosti se ventilátor prostě nezapínal notebook pracoval pasivně a byl slyšet jen tichý šum disku. Ventilátor se spustil až po dlouhodobé zátěži CPU a GPU. Ze spodní strany notebook brutálně topil, ale až tak po hodině a půl činnosti (díky ULV procesoru) a to tak že i spodní strana desky stolu byla rozpálená :D

    Baterie obsahovala kvalitní články Panasonic a měla LED ukazatel nabití, podobně jako mají některé dnešní DELLy.

    Plasty a zpracování, asi jsem měl štěstí na zachovalý kus, ani nějaké vrzaní mi neutkvělo v paměti. Ani u pantů si nevzpomínám na žádný problém. Notebook jsem přenášel v normálním batohu mezi A4 sešity, žádná extra kapsa na notebook. Jen se odlamovaly drobné výstupky držící pružinky na dvířkách PCMCIA karet a dokovacího portu, takže se ty dvířka automaticky nezavíraly.

    Nostalgicky vzpomínám jak při cestě do školy v pondělí 4:30 ráno v -22°C venku sněžilo a burácela vichřice, v nádrži autobusu zamrzla nafta a já v tom promrzlém autobusu (Karosa řady 700) čekal skoro 3h na náhradní dopravu, hřál se o notebook a do uší mi hrála tehdejší pecka http://www.youtube.com/watch?v=6yP4Nm86yk0 Nakonec jsem byl stejně tak promrzlý, že jsem po pár dnech dostal horečky a dva týdny marodil.

    Zlaté časy, když jsem surfoval přes integrovaný 56k modem, připojoval 82cm CRT SONY televizi přes S-VIDEO výstup, přeposílal obrázky a hudbu přes integrovaný IrDa port do sony-ericssonu K700i a K750i(že to ale trvalo), na intru po večerce potají sledoval film Pád třetí říše v DVD kvalitě a programoval v pascalu. Na podzim 2006 jsem HP OmniBook6100 bohužel prodal a koupil příšernost jménem Asus A6Km, ale to už je jiný příběh….

  2. 2. r4in  8.10.2013  19:22:08

    12 let starý notebook a má na výšku stejný počet pixelů, jako většina současných patnáctek… kam jsme to (ne)došli. :-/

  3. 3. swarm  8.10.2013  23:27:55

    [2] Teď už by se to postupně mělo začít měnit. Někteří výrobci ještě otálí, ale třeba u Aceru teď najdeš full-HD IPS v noťasech od 19 tisíc nahoru.

  4. 4. Nox  9.10.2013  18:14:42

    r4in: A to se ted zacinaji prosazovat monitory s pomerem stran 21:9, to bude teprve peklo. Snad se nedockame 1400×600.

  5. 5. r4in  10.10.2013  9:38:46

    [4] O tom mi ani nemluv. Zrovna včera jsem anotoval nějaká A4 PDF na svém notebooku (1660×900, 14 palců 16:9) a celkem děs. Musel hopsat mezi fullscreenem a normálním zobrazením, abych viděl více jak půl stránky. Vypadá to, že se budu muset poohlédnout po nějakém PDF vieweru co umí reflow.

    Jak ale budu fungovat do budoucna, to je otázka. Zatímco 16:10 14 palců bylo pro mě akorát (jeden by neřekl, že 1,5 cm místa na výšku udělá takový rozdíl), tak s 16:9 budu asi muset (zbytečně) jít do 15 palců, případně do komba iPad + stolní PC. No a jestli fakt začnou tlačit 21:9, tak je čas šetřit na Macbooky, ty si snad svých 16:10 ještě udrží (byť 11palcové modely už taky přešly na 16:9, fuck).

  6. 6. Ladis  10.10.2013  14:24:13

    [5] 11″ MBA nepřešly na 16:9 – vždycky byly 16:9. Jinak pro mě není problém se přepínat do fullscreenu, aspoň člověk zavzpomíná na doby DOSu ;-)

  7. 7. MCA  10.10.2013  14:59:24

    [3] To mas pravdu, ze se snazi davat vic pixelu, ale jemna ikonka z nudle zazrak neudela. Osobne nesnasim numeriku u ntb, protoze to cloveka nuti cpat pravou ruku do leva, coz maji vsechny 15″

  8. 8. r4in  10.10.2013  19:12:48

    [5] Zrovna na tyhle doby bych rád zapomněl. Bohužel, u řady Modern UI/Metro aplikací tu podobnost nelze přehlédnout.

    [7] Všechny 15? Mi se zdá, že jsem nějaké zahlédl bez ní.

  9. 9. Kamil  11.10.2013  13:22:00

    1999, Acer 513T. 12 palců TFT 800×600, celeron 400, ram 64mb postupně upgrade na 256, HDD 4,9GB postupně upgrade na 60. Praskající víko v místě uchycení pantů. PCMCIA, CD, FDD, USB, sériový, paralelní a infraport. W98 second edition.Dobrý zvuk. Cena dvaasedmdesát. Když si na ni vzpomenu, opotí se mi záda. Ale nelituju, sloužil dobře. Ještě ho mám někde zahrabaný, funkční, jen odešla baterka. Nevím jestli by stálo za to ho rozpohybovat. Doma od roku 2006 FS Amilo, core2 duo T5500. Zatím stačí na všechno co potřebuju, smířen se všemi nedostatky. Na trhu nic nad čím bych zajásal KONEČNĚ, TO JE ONO! Jestli v dohledné době budu kupovat nový, leda z nutnosti. A co nejpozději, pokud možno až s tím co přijde po W8. Mohlo by to být dobré, protože v řadě W98 dobré a W2000 výborné, ME mizerné, XP dobré, Vista mizerné, W7 dobré, W8 mizerné(plocha)…Prodej PC a notebooků se propadá, protože není co nového nabídnout. Mobilní pařani nejsou tak velkou zákaznickou skupinou. Nejen dnešní, ale i včerejší výkon je na běžné potřeby dostatečný, ostatní vlastnosti pro většinu uživatelů také. Maily, texty, hudba, filmy. Stačí i na zpracování fotek. Výjimkou je zpracování videa, CAD a speciální aplikace. Jenže to je jen malou částí trhu. Co se týče formátu, hlasuju pro 16:10.

  10. 10. r4in  11.10.2013  17:48:02

    [9] Tak nejsi zdaleka jediný, někteří klidně pořád jedou na čtyřicítkových Thinkpadech a děsí se, kam budou upgradovat.

  11. 11. MV_cz  28.10.2013  11:32:09

    Problem S3 byl tehdy v tom, ze ovladace pro NT5.x totalne zabila. Osobne jsem tehdy kupoval hned po vydani desktopovou Savage4, coz ve sve levnejsi verzi byla karta, ktera za 50% ceny minimalne dorovnala vykon mainstreamove TNT2 m64. No a treba v unrealu,jak pises, se dalo plynule hrat dily kompresi textur s takovou kvalitou, jako tehdy nikde. Jenze jen ve w9x/ME a to jeste s dukladnym vyberem driveru a upravami v registrech (diky za ne, aspon jsem se priucil). Po prichodu w2000 sice par verzi driveru vzniklo, ale s horsi kompatibilitou, pomalejsim opengl icd a bez podpory S3 MeTaL. To uz byl jen krok k tomu aby divize presla pod s3. Podporu mobilnich chipu i integrovanych reseni sice jeste cas drzeli, ale vykonovy potencial chipu zustal pod win2k/xp nevyuzit.

  12. 12. swarm  28.10.2013  23:48:29

    [11] Plně souhlasím. Ono to bylo znát i zde. Na W98 všechno běží skvěle, ale na W2000 s dobovými ovladači k notebooku téměř nejde 3D používat. Takový Aliens vs Predator má jen asi 20% fps proti W98, spousta her má artefaktky a něco sem tam vůbec nešlo spustit (nebo spadlo).

    Musel jsem nahodit poslední NT5x generické ovladače, abych to rozběhal. Výkon už je teď ok, ale třeba zrovna v tom UT jsou nějaké problémy s průhledností střel ve stěnách.

    Btw nebylo to jen o 3D. Pod Windows 2000/XP například na Savage4 nefungovala rozšířená plocha přes více monitorů, která ve Windows 98 jela suprově.

  13. 13. Sabina Zelená.  2.2.2022  22:51:30

    [00]:
    Na čo je to tlačidlo nad TouchPadom(medzi touchpadom a klávesnicou)?
    Čo za typ laptopu je ten moderný vedľa na fotke na porovnanie?
    Vzadu vidím záslepku v tvare,v akom mám na Dell Latitude C510 infraport,bol infraport vo voliteľnej výbave?
    Alebo je to pozostatok zo starších modelov v rovnakom casi?
    [05]:
    Tak v pomere strán som ešte omnoho viac retro a som na 4:3,prípadne 5:4 a dnes už sa to v laptopoch nezoženie,ale aspoň externé LCD sa zoženú v 4:3 použité za pár stoviek,no a posledný laptop,s ktorého displejom som bola spokojná,bol Dell Latitude C510 s 4:3 15″,potom dlho,dlho nič a rovno môj prevádzkový Fujitsu Lifebook P772 s 12.1″ displejom,ktorý je niekde medzi 4:3 a 16:10,natívne rozlíšenie je 16:10,ale displej je v skutočnosti fyzicky niekde napolceste medzi 16:10 a 4:3,v 16:10 je obraz trochu natiahnutý do výšky a v 4:3 do šírky,takže je to kompromis,ale stále to najbližšie,čo sa dalo zohnať k 4:3 a mám všade nastavené 1024×768 alebo 800×600 a v 3.1čke a FreeDOSe 640×480 a skoro deformáciu nevnímam…skoro…Mám skoro 4:3 obraz…za cenu zníženej ostrosti oproti natívnemu rozlíšeniu…Ešte keby tak boli 80cm televízory aj v 4:3…nemala by som okolo Star Treku čierne zvislé pruhy,ani okolo hier v 4:3…a vlastne nehrám iné hry,najnovšie,čo hrám,je SimCity 4 DeLuxe,a to má tiež len 4:3 rozlíšenia…
    Nie je nad 4:3,mrzí ma,že sa reálne v 4:3 nedostanem nad 19″ a ak rátam aj fakt drahé monitory,tak sa aj tak nedostanem nad 21″ v 4:3. :( …
    Ale na BlackBerry Passport s pomerom strán 1:1 sa píše fakt super…
    [09]:
    Tak to ste sa prepočítali,W7 bola definitívne posledná dobrá a vlastne ono by to bývalo vyšlo na W9,že by bola dobrá,ale jej vynechaním dali jasne najavo,že s dobrými OS končia a už budú len mizerné a ešte mizernejšie.

  14. 14. swarm  26.2.2022  19:37:46

    [13] Sice to vypadá jak něco mezi trackballem a trackpointem, ale je to jen velké tlačítko na vypnutí touchpadu. Ten moderní notebook vedle byl jen nějaký překlopný Acer, co jsem tou dobou zrovna měl na recenzi. V hlavě mi nezůstal, protože si na něj od pohledu už ani nepamatuju.

    Ohledně poměru stran – za mě je nejlepší 16:10 a 3:2. Naopak k 4:3, anebo přímo 5:4 bych se vracet nechtěl.

    Mimochodem, Windows 9 nevzniknul i z toho důvodu, že řada programů hledala „Windows 9″, aby detekovala Windows 95/98 a odmítla se dále spustit. Microsoft zjistil, že se to stále vyskytuje v tolika programech, že bude lepší toto číslo přeskočit.


Napsat komentář