Píšu tu o kdejaké značce notebooků, ale na jednu trochu neprávem zapomínám. Je to Panasonic. Nedávno jsem byl na tiskové konferenci a bavil jsem se tam s představiteli evropské části divize ToughBooků, kteří mi odpověděli na otázky, proč Panasonic nedělá klasické spotřební notebooky a jak zvládá přežívat na dnešním trhu.

ToughBooky jsou zvláštní stroje. Jdou totiž proti všemu, co dnes ve světě notebooků můžeme vidět. Obvyklý způsob je, že si nějaká značka navrhne nový notebook a uzavře kontrakt s některou z čínských nebo tchajwanským továren. Implementace návrhu je pak podle dohody zajištěna větší, či menší kooperací (jsou i tací, kteří nechají celý návrh na továrně, nebo jen přenálepkují hotovou OEM šasi). Výhoda je jasná – v Číně se montuje levně a ve velkém. Když se dostatečně hlídá, lze dosáhnout i dostatečné kvality.

Panasonic jde na to s výrobou svých notebooků jinak. Všechno si zajišťuje sám ve svých továrnách v Japonsku. Jeden by se mohl ptát, čím to je, že takový koncept ještě může fungovat dnes, když se tak tlačí na cenu. ToughBooky jsou drahé – je to dáno nejen výrobou v Japonsku, ale také menším objemem výroby a především silnou specializací.

ToughBooky nepotkáte ve vysokoškolském kampusu a nejsou běžné ani u lidí ve vlaku nebo ve fastfoodu mezi iPady. Plní svou roli tam, kde se vyžaduje nejvyšší kvalita, spolehlivost, odolnost, zabezpečení nebo speciální funkce. Můžete je vidět u vojáků a policistů různě po celém světě. Nezřídka se objevují také ve zdravotnických zařízeních, průmyslových podnicích a firmách, kde je potřeba používat počítače v terénu (stavebnictví, logistika,…).

A právě zde se ukazuje síla použitého konceptu. ToughBooky se běžně neprodávají jako kusovky. Panasonic má své velké odběratele, komunikuje s nimi a dokáže se přizpůsobit jejich požadavkům. Celý proces je mnohem více založen na obousměrné komunikaci, která umožňuje vyrábět přesně takový hardware, jaký zákazníci potřebují.

Funkční design

ToughBooky patří k mým oblíbeným řadám, protože mají stejnou filosofii, jakou u počítačů vedu i já. Notebook je pro mě nástroj. Něco jako kladivo nebo šroubovák. Od nástroje očekávám, že bude svou práci odvádět dobře a nebude mě omezovat.

Vzhledem ke svým činorodým aktivitám dokonale chápu, co všechno se řeší u techniky, která pracuje v terénu, a je jedno, jestli jde o využití notebooku coby diagnostické stanice k hexakoptéře v teplotách deset stupňů pod nulou, nebo třeba řízení světelné techniky na koncertech. Vyzkoušel jsem si v minulosti, jaké to je, když potřebujete něco udělat na notebooku za deště a nemáte se kam schovat, takže vidíte, jak vám odtokovými kanálky tečou proudy vody. Stejně tak jsem již po akci musel doma očistit notebook od bahna.

Není to o tom, že bych se vyžíval v „ničení“ počítačů a záměrně je takovým situacím vystavoval. Pokud se vyskytujete v podobných situacích z povahy vaší práce a počítač potřebujete, jde pak pouze o to, jestli takové podmínky zvládne, nebo se kvůli němu musíte omezit a hledat jiné řešení… ale jak jsem psal, nerad se omezuju.

Panasonic nechce konkurovat konvenčním výrobcům notebooků/tabletů, a kdyby chtěl, se současným přístupem by neměl šanci. Spíše se zaměřil na segment trhu, kde jsou zákazníci ochotni zaplatit za bezvýhradné splnění svých požadavků.

Fakt, že ToughBooky mají displeje s reflexní vrstvou a silnějším podsvícením, není náhoda. Zkuste si pracovat s běžným notebookem pod přímým sluncem. Někdy to jde, ale většinou je to utrpení. Představte si, jakou frustraci by zažíval pracovník, který potřebuje notebook pod přímým sluncem celý den a dostal by něco obyčejného z hypermarketu. Jsou prostě parametry, přes které nejede vlak. Podobné je to s odolností vůči vodě, vůči otřesům, případně prašnému prostředí. Tento zápisek píšu na ToughBooku CF-C2, který nemá ventilátor (přestože je uvnitř Core i5). Není to z rozmaru, že by někomu přišlo vtipné udělat počítač bez větráku. Jen jsou místa, kde není žádoucí, aby notebook nasával nečistoty z okolí a pak se muselo řešit čištění chlazení, aby se nepřehříval. Věřte, že jsou místa, kde se chlazení dokáže zanést nečekaně rychle.

O výdrži ani mluvit nemusím. Jestliže v podniku potřebujete mít jednotku aktivní 10 hodin, nejde řešit, zda stačí notebook s výdrží 3-5 hodin. Prostě potřebujete výdrž 10 hodin a hotovo. V rámci řady navíc Panasonic nemá snad nic, kde by nebyla vyměnitelná baterie, a jeho nové notebooky někdy mají integrované malé sekundární baterie, díky kterým nemusíte počítač uspávat ani během výměny.

Je mi jasné, že tohle nejsou vlastnosti, které dokáže plně ocenit běžný spotřebitel, který si koupil notebook domů na stůl jen z toho důvodu, že zabírá méně prostoru než jeho starý desktop, a navíc se dá odnést na sedačku k televizi. V terénním provozu je situace jiná – ToughBook je v podstatě po generace vylepšovaným zhmotněním požadavků firem, kde se nehraje na marketingové srágory jako lesklé displeje, kapacitní senzory místo tlačítek a beztlačítkové touchpady, protože se někomu dostatečně nelíbil vzhled počítače s tlačítky u touchpadu.

Variabilita

Když chcete uzavírat kontrakty s velkými společnostmi, musíte se umět přizpůsobit jejich požadavkům. Tyto požadavky jsou ovšem firma od firmy jiné. Tady těží Panasonic z výroby ve vlastních továrnách, a tak i krátkého reakčního času. Když jsem se bavil s představitelem firmy, bylo mi vysvětleno, že některé modely mají řadu různých návrhů desek, aby se dalo vyjít požadavkům firem vstříc.

Výsledkem je pak třeba 10“ tablet se supersvítívým matným WUXGA displejem a vyměnitelnou baterií, který si můžete nakonfigurovat s klasickým sériovým portem, LAN, nebo třeba USB. Záleží na tom, co firma potřebuje. Možnosti úprav však jsou ještě větší a někdy je prý každá série originál. Rozhoduje počet kusů k odebrání.

Závěrem

Těší mě, že trh funguje a figurují v něm různě zaměřené firmy na jednotlivé segmenty. To, co pro jedny nemusí být kvůli jejich struktuře výroby zajímavé, může být středem businessu jiných. Pokud jde o nasazení spolehlivých notebooků v náročných podmínkách, patří Panasonic v rozšířenosti ke špici.

Jeho notebooky se dobře používají a rád je recenzuju. Nejde ovšem nevidět, že to, co dříve bylo tím hlavním segmentem, je dnes z pohledu mainstreamu spíše okrajovou záležitostí. Možná, že si časem budeme muset dobře zaplatit i za kvalitní klasický business notebook – třeba se jich bude dělat málo a v obchodech budou samé efektní, ale neefektivní hračky. Trochu už k tomu máme nakročeno.

Drby z tiskovky: móda bezrámových displejů

Asi jste si všimli, že s příchodem dotykových obrazovek do spousty nových notebooků, se jen obtížně hledají modely, které nemají lesklou překryvnou plochu přes displej. Na tiskovce jsem náhodou dostal odpověď, co za to může. Microsoft má totiž bezrámové řešení jako součást specifikace pro dotyková zařízení s Windows 8, což by následně mělo souviset s nějakou certifikací. Důvodem tedy není vyšší užitná hodnota… ne, že bych se divil.

Panasonic s tímto trochu bojuje, protože bezrámové řešení snižuje odolnost proti nárazům. Vystouplý rám okolo displeje se hodí v případě pádu a jde o ochranný prvek.

Mimoděk jsem se dozvěděl o jednom z typicky Microsoftích omylů, na jaké jsme všichni zvyklí. Asi víte, že nové dotykové rozhraní ve Windows 8 je nezávislé na rozlišení displeje, takže je jedno, jestli máte HD (1366×768) nebo full-HD (1920×1080), na obrazovku se vám vejde stejně informací – pouze budou prokreslenější. Pokud si myslíte, že je konečně vše nezávislé na rozlišení, jste na omylu. Nebyl by to Microsoft, kdyby nenastavil, že nabídky charm se vyvolávají tahem z kraje obrazovky, kdy prst musí začít do 20 pixelů od kraje. Žádný přepočet podle fyzických rozměrů obrazovky. Prostě 20 pixelů je akorát pro všechny. Zkuste si pak prstem vytáhnout takovou nabídku na 10“ obrazovce s rozlišením 1920×1200. Vyzkoušel jsem a skoro to nejde.