Pracovní stanice s IPS displejem, barevná přesnost a chybějící přepínání grafických karet

Jestli je kolem nějakého typu notebooků informací pomálu, jsou to rozhodně mobilní pracovní stanice. Tímto zápiskem bych se chtěl pozastavit nad některými specifickými možnostmi a omezeními notebooků vybavených IPS displejem s velkým barevným rozsahem, aby to tu nebylo jen o velkém testu business notebooků (ne snad, že bychom odbočili moc daleko).

O tom, že displeje většiny notebooků jsou ta největší bída, asi ani nemá cenu mluvit a nemá nejspíš cenu vytahovat ani fakt, že leckterý mobil má displej s lepším barevným podáním. Prostě to tak je a asi se to hned tak nezmění. Takové tvrzení ovšem nejde zobecnit na všechny notebooky. Jsou i takové, které nabídnou použitelnou kvalitu zobrazení a pak jsou tu takové, které je možné použít také tam, kde je klíčová barevná přesnost. Tou poslední kategorií jsou IPS panely v pracovních stanicích.

Barevný rozsah není vše

Průměrný displej notebooku dokáže pokrýt asi 40% barvového prostoru NTSC, s trochou štěstí 60%. Mezi velmi nadstandardní panely pak patří ty, které jej pokryjí celý. Ty se vyskytují až v dražších noteboocích a s levnějšími panely sdílí technologii TN (podmnožina TFT) – mají často trochu lepší pozorovací úhly (i když zejména vertikální není stále nic moc) a občas také lepší podsvícení pomocí barevných diod (RGB LED). Myslíte si, že máte s takovým displejem vyhráno? Vůbec ne, celá situace je trochu složitější.

Poslední dvě generace pracovních stanic od HP nabízí v nejvyšších konfiguracích kvalitnější displeje IPS (často označované jako DreamColor) a nově teď s tím samým přišel i DELL v poslední generaci (zde označováno jako PremierColor). Pomineme-li daleko lepší pozorovací úhly, rozsah barev bývá podobný, a přesto je takový displej podstatně vhodnější pro práci s barvami. Výrobci totiž ve svých propagačních materiálech (a novináři v recenzích) zapomínají na další podstatný parametr – přesnost barev.

Všechny běžné (TN) panely propojené s grafickou kartou rozhraním LVDS totiž mají 6bit přesnost na jednu složku. Pro tři složky (RGB) to tedy dělá 18bit, což je v přepočtu 262 tisíc zobrazitelných barev. Fakticky tedy displeje s širokým gamutem mají mezi jednotlivými barvami větší kroky, které kvůli omezení rozhraní nelze zmenšit ani kalibrací (jedinou možností je dithering v časové oblasti, ale ten není nejšťastnější cestou). Naskýtá se proto otázka – k čemu možnost zobrazit tak velký rozsah barev, když jsou stejně „všechny špatně“.

Tam, kde se v notebooku počítá s lepší přesností, se nasazují zmíněné IPS panely. Zásluhu zde ale nemá vlastní technologie IPS (mimochodem opět podmnožina TFT). Jde o jiný způsob připojení displeje ke grafické kartě, se kterým se dnes může použít 10 bitů na jednu složku – dohromady tedy 30 bitů pro dosažení 1 miliardy barev. Z poměru čísel 262 tisíc a 1 miliarda si asi každý udělá obrázek o tom, jak moc se přesnost obou řešení liší.

Vnitřní DisplayPort a vybrané grafické karty

Pro vyšší barevné režimy se místo připojení LVDS používá interní DisplayPort, který zvládne přenést větší množství dat. DisplayPort dnes podporují úplně všechny grafické čipy (možná vyjma nějakých úchylností v procesorech Atom), ale „nakrmit“ podobný displej zvládnou jen některé. Co je asi nejpodstatnější, v praxi neumí ani nejnovější integrovaný čip od Intelu – GMA HD3000 – zobrazovat s lepší než 8bit barevnou přesností.

Jakmile tedy chcete osadit do notebooku 10bit IPS displej, je vám integrovaná grafika k ničemu. Z tohoto důvodu nenajdete notebook s tímto typem displeje a zároveň možností přepínání grafik (například NVIDIA Optimus). Pracovní stanice se osazují bez výjimky vždy nějakým dedikovaným čipem, ale pokud zrovna na notebooku neděláte nic náročného, přepínatelná grafika by se hodila. Že vám výrobce přepínání neumožní, není marketing, ale technické omezení.

Ze současné nabídky notebooků najdete 10bit IPS displej ve vybraných konfiguracích HP EliteBook 8560w/8760w a DELL Precision M4600/M6600. Zástupci od HP nenabízí přepínatelnou grafiku v žádné konfiguraci. U DELLu je situace odlišná – při konfiguraci si volíte typ základní desky pro 10bit IPS, nebo pro ostatní displeje. Pokud zvolíte cestu TN panelů, můžete využívat NVIDIA Optimus a tím, že jsou připojené obě grafiky ke všem výstupům, můžete připojit až 4 nezávislé zobrazovací jednotky.

IPS panely v malých noteboocích a tabletech

Všechno, co jsem výše napsal, se týká 10bit IPS panelů z pracovních stanic. IPS panely jsou také v Tablet PC a některých malých noteboocích. Ty však mají menší barevný rozsah a připojují se pomocí LVDS (s 6bit omezením). Jejich hlavní výhoda směřuje k výborným pozorovacím úhlům (a v dané kategorii také obecně lepší kvalitou zobrazení) a barevná přesnost není prioritou.

Komentáře k článku

  1. 1. NOTEBOOKBLOG.SK – recenzie a postrehy zo sveta notebookov « IPS vs. neIPS panel  23.10.2011  17:05:25

    […] Swarm sa na svojom blogu NOTEBOOKBLOG.cz venoval technológií IPS panelov v notebooku a ich napojeniu na základné dosky cez Displayport. Ja som sa pre zmenu skúsil pozrieť na […]

  2. 2. NOTEBOOKBLOG.SK – recenzie a postrehy zo sveta notebookov « HP Elitebook 8560w Mobile Workstation – 15,6″ kvalitného výkonu  10.11.2011  21:12:57

    […] sa HP rozhodlo vôbec nepoužiť technológiu Optimus z dôvodov, ktoré nádherne opísal Swarm na svojom blogu. Interný displej je pripojený tak vždy cez interné DisplayPort rozhranie a integrovaná […]

  3. 3. Tom  23.11.2014  18:47:17

    Změnila se nějak podpora 10bit hloubky u integrovaných grafik na integrovaném displeji? A umí integrovaná grafika 10bit hloubku u externího displeje?

  4. 4. swarm  23.11.2014  19:00:04

    [3] Změnila. Aktuální integrované grafiky již podporují 10bit barevnou hloubku přes DP i eDP.


Napsat komentář