Acer Swift 5: Největší notebook pro časté nošení

Na cesty jsem odjakživa preferoval nějaké malé notebooky, protože nikoho nebaví tahat celé dny na zádech těžký stroj. Tedy někoho určitě ano, ale mezi takové nepatřím. Jenže odjakživa to bylo dilema – lehký notebook, nebo notebook, na kterém se dobře pracuje. Současný Swift 5 je dle mého názoru taková malá revoluce, která prošla relativně bez povšimnutí. A to je chyba.

acer-swift5-1

15,6“ Acer Swift 5 jsem měl už vlastně dvakrát. Poprvé tomu bylo snad celý prosinec, kdy sice neměl zas tak moc příležitostí, abych ho někam tahal, ale stejně jsem byl fascinován, že je možné vyrobit 15,6“ notebook, který váží necelý kilogram. Tedy takto – tím samotným bych možná ještě nebyl fascinován. Fascinace vycházela z toho, že navzdory hmotnosti je stále velmi dobře zpracovaný, tichý a ergonomicky vychytanější než daleko těžší stroje. Už tehdy v recenzi ode mě dostal tip redakce, ke kterému se zas tak často neuchyluju.

Věděl jsem, že si jej musím půjčit znovu, až budu mít naplánovanou nějakou větší cestu, což se stalo poměrně nedávno, když jsem věděl, že budu muset odletět na týden do Paříže na konferenci. Napsal jsem tedy do Aceru a jeden kus jsem měl do týdne na stole, aniž bych musel sáhodlouze vysvětlovat, k čemu že ho vlastně chci a co mám v plánu o něm napsat.

Levnější, nebo dražší?

První konfiguraci jsem měl s čtyřjádrovým Core i5, 8GB RAM a 512GB SSD – všechno samozřejmě připájené na desce. Zatímco úložiště je možné rozšířit, protože na desce je v 512GB konfiguracích ještě volný standardní slot M.2 plné velikosti, v případě rozšíření operační paměti má uživatel smůlu. Pro čistě cestovní zápisník je to pochopitelně jedno, ale jakmile je součástí vašeho workflow taky třeba provoz alespoň jednoho virtuálního stroje s moderním operačním systémem, beru 16 GB jako minimální paměť pro pracovní notebook (sám už v pracovním jedu delší dobu raději na 32 GB, v nepřenosném rovnou 192 GB).

Další konfiguraci jsem proto vyzkoušel vyšší, aby zapůjčený notebook byl zajímavý i pro standardní recenze – s Core i7, 16GB RAM a dvojicí 512GB NVMe SSD. Na dostupných konfiguracích mě nejvíc mrzí, že neexistuje kombinace i5 a 16GB RAM. Kdo chce víc paměti, ten si musí připlatit i za Core i7, což je o to smutnější, že v tomto notebooku i7 prakticky nedokáže dodat více výkonu.

acer-swift5-2

Nahoře 15,6″ Swift 5, dole 14,0″ HP EliteBook G5

Acer odvedl perfektní práci s provedením i nastavením chlazení. Oproti téměř všem současným 14“ business notebookům je 15,6“ Swift 5 tichý – není tady žádné pískání, vrčení, hlasité rozjezdy. Když už ventilátor běží, je to jen takový tichý neutrální šum. Aby toho bylo možné dosáhnout, notebook nemá tendenci vymáčknout z procesoru maximální TurboBoost (což teda popravdě nedělají často i hlučné notebooky). Byť pořád pracuje nad základním taktem, v případě i5 i i7 běží turbo přibližně stejně silně. U i7 se krátkodobě sice vynasnaží dát vyšší frekvenci, ale o to rychleji ji pak musí srazit, když se procesor zahřeje. Jakýkoli benchmark, který běží aspoň 20 sekund tedy s končí s podobným výsledkem u obou konfigurací – někdy klidně s i5 jako mírně výkonnějším. Po nějakých deseti minutách intenzivní zátěže skončíte na ~3,4 GHz pro jedno jádro a ~2,0 GHz pro všechna jádra. Není to úplně špatný výsledek v porovnání s 14“ business modely, ale tyto procesory umí jinde samozřejmě i víc. Nebýt té větší paměti, neviděl bych jediný důvod utrácet za konfigurace s i7.

Téměř všechna tlačítka

Z pohledu ergonomie jsem již nakousnul, že je počítač velmi tichý. Pro mě je to velmi důležitý parametr, ale ne jediný. Stejně tak je potřeba i použitelná klávesnice, přesný touchpad a obrazovka, z jejíž reprodukce barev mi nebude nevolno.

Klávesnice jsou u ultra-mobilních notebooků vždycky trochu průšvih. Ne snad, že by se nedaly udělat použitelné i v tenkém a lehkém stroji, ale výrobci mají tendenci přesně do takových strojů vymyslet nějakou specialitku, která může vypadat chytře… tedy jen do doby, než takový notebook začnete používat. Acer se tady nesnažil vymýšlet nějaké extra blbosti, takže má klávesnice dokonce i zástupnou numeriku okolo kláves I a K. Jsou tu klávesy jako PageUp, Home a podobně a není nutné kvůli nim vyvolávat nějaké kombinace s Fn. Termináloví uživatelé Remote Deskopu ocení i přítomnost klávesy Pause/Break, kterou (nevím proč) Microsoft pořád drží v klávesové zkratce pro přepínání do celoobrazovkového režimu.

Mrzutý je nakonec jen ten hlavní vypínač v rohu, kvůli kterému je Delete posunuté o sloupec doleva a ještě se spojilo s Insertem (dostupným jen přes Fn). Zbytek je více méně standardní.

Poněkud zbytečným prvkem je jakási žlutá/zlatá barva použitá na popiscích kláves. Každou chvíli s barvou kláves nějaký výrobce experimentuje a vždycky je to k horšímu, protože na tmavých klávesách bude bílá vždy nejlépe čitelná. Žlutá barva vypadá lépe v noci, když se zapne podsvícení kláves, ale pak zas přijde na řadu druhý problém – pod úhlem diody podsvícení hodně prosvítají v mezerách mezi klávesami. Raději jsem tak podsvícení nezapínal, pokud to nebylo opravdu nutné.

acer-swift5-3

Porovnání s Acer Aspire V15 Nitro Black: displeje mají sice stejnou úhlopříčku, ale Swift 5 je viditelně menší ve všech rozměrech.

Touchpad je velký a prst se o jeho povrch nezadrhává. Jeho tlačítko se dá mačkat ještě přiměřenou silou, ale kdyby u toho tak hlasitě neklapalo, asi by jeho autora taky neubylo. Reakce jsou navzdory elektronice ELAN rychlé. Ne tak, jako na nejlepších touchpadech Synaptics běžících v precision módu, ale pořád je to nadprůměr.

Odolnost

S klávesnicí jsem měl u druhého zapůjčeného kusu problém. Elektronická deska s tlačítky totiž byla nalomená, což se projevovalo tak, že když se na notebook vhodně zatlačilo, přestaly fungovat klávesy Fn a Z (resp. Y, pokud máte Německé kořeny…). Fakticky to bylo spíš naopak – pokud jste po otevření notebooku nezatlačili na jiné konkrétní místo, tyto klávesy obvykle nefungovaly.

Byl to holt novinářský kus a takové si něco vytrpí. Taky umím notebookům při testování dávat docela slušnou bídu, ale v některých redakcích prostě netuší, kde je ta hranice. Občas jsem viděl i na tiskovkách, jak se někdo snaží pomalu lámat přes koleno nějaký tenký notebook po vzoru z cizího krev neteče.

Za mě by neměl být problém s každodenním nošením takového stroje, sám bych se určitě nebál. Dokud se ho člověk nesnaží cíleně kroutit, odolává různým nástrahám při manipulaci velmi dobře (vnější tlak na víko, tlak na klávesnici). Od Toshiby si pamatuju na různé Portégé, které byly pružnější, a našli se lidi, kteří s nimi dokázali vyrazit i do velmi nehostinných podmínek (třeba jako Dan na svých expedicích se žlutými Trabanty). Pořád je ovšem rozdíl mezi drsným zacházením a cíleným ničením.

Na konferenci jen z baterie

Celých pět dní přednášek a workshopů jsem měl počítač s sebou, aby mi sloužil jako zápisník, přístup k poště, případně VPN a webu – procesor se většinu času úplně flákal. V sálech bylo navíc vždy potemnělo, takže jsem měl displej ztlumený téměř na minimum (naopak kdekoli jinde jsem ho dal na maximální jas). V takovém režimu není problém překročit 10 hodin výdrže na jedno nabití. Já ten počítač sice měl zapnutý každou chvíli, ale v přestávkách a přesunech jsem jej pochopitelně uspával. Když jsem se vrátil večer na hotel, zjistil jsem, že stav baterie obvykle klesl z plného nabití třeba na 60 %.

Teoreticky jsem tedy mohl nabíjet i jednou za dva dny, aniž bych se extra omezoval. To jsem samozřejmě nedělal, protože k tomu nebyl důvod. Pro mě bylo podstatné, že mám velkou rezervu, která zajišťuje, že s sebou nemusím nikde nosit napájecí adaptér (45 W) a hledat zásuvky.

Právě baterka přitom jindy bývá průšvih, protože výrobci v rámci honby za co nejnižší hmotností neodolají použití menšího akumulátoru. Jenže k čemu je tenký a lehký notebook, když ho pořád někde musím mít připojený?

Pominu-li činnosti, kde je procesor pořád vytížený na maximum, lze se pohybovat s výdrží mezi pěti a deseti hodinami. Pokud se ztlumí displej a nic moc nedělá, dá se dostat maximálně tak na třináct hodin. V případě pěti hodin jde o maximální jas (350 cd/m^2) a neustálé přehrávání full-HD videa v prohlížeči. V případě deseti hodin a běžnou kancelářskou práci s Wi-Fi a jasen někde u dvou třetin.

acer-swift5-4

Až při každodenním používání na místech, kde není prostor ani pro připojení myši, jsem skutečně naplno ocenil, jaké je to cestovat s 15,6“ notebookem. Číst a odpovídat na e-maily se dá prakticky na libovolně velkém počítači – jiné je to, když je potřeba něco složitějšího, co vyžaduje mnoho otevřených oken. V takových situacích jsem byl z 15,6“ displeje nadšený. Rozlišení full-HD je samozřejmě dostupné i na 11-12“ displejích, ale tam si obvykle musím nastavit větší zvětšení (DPI) v operačním systému. Zde si vystačím s 100-125% a mám jak velká písmena, tak dostatek pracovního místa na ploše. Na to se zvyká až příliš snadno.

Dříve jsem bral myšlenku 15,6“ notebooku na neustálé nošení jako pomýlenou, protože tahat 2+ kg mě odrazuje, když existují i menší alternativy. Jenže ve chvíli, kdy se z velkého notebooku odstraní to hlavní negativum v podobě velké hmotnosti, je to hned o něčem jiném. 990 g je tak nízká hmotnost, že při nošení v batohu jsem si občas ani nebyl jistý, jestli tam počítač skutečně je. Je to tak málo, že v případě notebookové konstrukce bych ani nebral jako výhodu, pokud by bylo něco ještě lehčího. To radši ať do stejné hmotnosti někdo natlačí více výkonu nebo lepší výbavu.

Závěrem

Po všech těch týdnech používání Swift 5 na všechno místo mého primárního notebooku musím říct, že nejde o bezchybný notebook. Vadí mi prosvítání podsvícení klávesnice v mezerách mezi klávesami, reproduktory by mohly být lepší a v ideálním případě bych ocenil kabelové připojení do Ethernetu, abych nemusel vytahovat svou univerzální USB-C redukci (DELL DA300). Pokud bych si ovšem měl vybrat počítač, se kterým budu často cestovat a budu ho dlouhodobě používat na všech možných místech bez možnosti připojit externí monitor, myš a klávesnici, tohle by byla moje první a možná i jediná volba.

Je lehčí než kdejaký 13“ notebook, je tišší než drtivá většina tenkých a lehkých notebooků a vydrží dlouho na jedno nabití. Především se ale na něm tak dobře pracuje. Proto jsem se rozhodl, že ho musím zmínit i zde na blogu. Za poslední roky je tohle pro mě asi největší překvapení a vybočení z průměru v rámci testování notebooků.

Komentáře k článku

  1. 1. Zivan  28.4.2019  9:53:03

    Koukam, ze existuje i 14″ verze, tu jsi v ruce nemel? Kdyz koukam na popis, tak to vypada na to same, jen jeste v trosku mensim tele (a samozrejme jen 14″ displej).

  2. 2. Puppy  28.4.2019  9:55:30

    Rozměrem/váhou pěkné, ale jen FHD rozlišení na 15.6″ notebookovém displeji bych opravdu nesnesl, jedině 4K.

    Po letech marného čekání, zda dá Lenovo do T/s ThinkPadů alespoň trochu slušný displej (opět bez šance https://www.notebookcheck.net/ThinkPad-T490s-and-X390-Brighter-more-accurate-and-better-contrast.417277.0.html a za zbytečné HDR dávat 75000 Kč opravdu nehodlám) jsem nakonec zkusil Huawei MateBook 13 (i5, 8 GB RAM, 256 GB SSD) a jsem velmi příjemně překvapen :-) Mám to jako druhý přenosný počítač k PC, takže slabší konfigurace tolik nevadí. Konstrukce pevná, displej úžasný a bez flekatého podsvícení. Poměr stran 3:2 ukazuje, jak nesmyslné jsou 16:9 displeje na práci, hlavně tedy v menších velikostech pod 15″. 2K rozlišení se zvětšením na 125% je ideální. Klávesnice nakonec ujde a má alespoň Home/End/PgUp/PgDn na jednom místě přes Fn (narozdíl od ThinkPadu), chybějící trackpoint nahradila Bluetooth myš. Za cenu 20690 Kč (velikonoční sleva 10% v Datartu) si nelze stěžovat, takový displej Lenovo do notebooku nikdy nedá.

  3. 3. swarm  28.4.2019  11:27:25

    [1] Ten jsem netestoval. Popravdě mě ta 14″ verze moc nezajímala, protože mi nepřijde skoro o nic lehčí a ani není o moc menší. Když už mám dva téměř identicky těžké notebooky, raději si zvolím ten větší. Navíc 14″ verze už nemá samostatné klávesy pro pohyb v dokumentech.

    [2] MateBook 13 má bohužel moc malou obrazovku, na které bych musel mít větší zvětšení než 125% (tj. už bych musel řešit rozmazaný obraz v některých programech), a ještě je těžší. Chápu, že tys to chtěl čistě jako malé mobilní zařízení k desktopu, což je odlišný požadavek.

    Jinak v případě 15,6″ jsem za 16:9 rád. Swift 5 lze ještě pořád rozumně používat třeba v letadle, což by s touto úhlopříčkou při méně širokoúhlých displejích moc dobře nešlo.

  4. 4. Binto  28.4.2019  14:21:00

    A jaký to má zvuk?

  5. 5. Puppy  28.4.2019  19:25:49

    [3] No malou, rozměr displeje je 275x185mm (200 PPI), 14″ FHD je 310×175 (157 PPI) a 15.6″ FHD je 345x195mm (140 PPI). Takže výškou je mezi 14″ a 15.6″ 16:9 displejem. S rozmazaným obrazem jsem problém neměl, už se to myslím v posledním buildu Windows 10 dost zlepšilo.

    Samostatné navigační klávesy má docela dobře vyřešené HP ENVY x360 (13″ model), čtyři v řadě nad sebou úplně vpravo. To byl ostatně jeden z kandidátů, klávesnice je mechanicky docela dobrá, narozdíl od příšerně „houbovité“ Dell XPS. Většina 15.6″ modelů má ale numerický blok, kde stačí vypnout NumLock.

    MateBook 13 má velmi dobře vyřešený fingerprint reader. Je intergrován v (samostatném, ne přímo na klávesnici) tlačítku zapínání. Přečte otisk hned při zapnutí zatímco se notebook obnovuje z hibernace, takže když se objeví login obrazovka, není třeba přikládat prst podruhé. Jednoduché, divím se, že s tím nepřišel už někdo jiný :-)

  6. 6. swarm  28.4.2019  21:30:50

    [4] Nic extra, takový slabý průměr. V rámci tenkých notebooků asi čistý průměr. Není problém najít spoustu notebooků, které hrají výrazně hůř, ale sám jsem zvyklý spíše na to, jak umí hrát herně-multimediální stroje, což je jiná liga.

    [5] Na výšku asi dobré, ale já potřebuju i plohu na šířku, protože pracuju obvykle s více okny současně. S Windows 10 zatím nejsem spokojený, pokud jde o nastavení DPI. Když už se to nastaví, aby to nebylo rozmazané tak moc, tak se zase stane, že v některých programech překreslování docela dost vytěžuje procesor. Pořád mi to ale neřeší, co se stane, když pak připojím externí monitor – to se všechny trochu starší aplikace rozmažou úplně vždy. Externí monitory mám 2.5K při 125% zvětšení, takže je pro mě hodně výhodné udržovat to samé i na notebooku.

    Až to jednou bude ve Windows skutečně vyřešeno tak, že nebudu o podobných problémech vůbec vědět, tak pak s radostí přejdu klidně na vyšší obrazovky s větším DPI. Faktem ale je, že mě 140 PPI přijde jako dostatečně a po větší hodnotě neprahnu.

    Jinak s tou čtečkou… to zkopírovali z DELL XPS, kde už to nějakou dobu je a je to skutečně velmi pohodlné – to souhlasím.

  7. 7. cenebris  29.4.2019  8:32:12

    17 palcova verze by taky byla fajn, kdyz uz je tady 17 palcovy lg gram s rozlisenim 2560×1600… :)

  8. 8. Puppy  29.4.2019  22:17:11

    [7] Což je netradičně 16:10 poměr stran (178 PPI). Při té váze je opravdu zajímavý, v ČR se ale neprodává.

  9. 9. swarm  4.5.2019  9:27:20

    [7] 17″ má obecně malou cílovku … je to velký a všude to překáží, takže na časté tahání si to pořídí jen výjimky. Zbytek, co přemýšlí o 17″ notebooku, jsou v podstatě jen hráči, kteří z nějakého důvodu nechtějí připojovat externí monitor.

  10. 10. Kamil2  4.5.2019  14:17:01

    Před designovými zeštíhleními samoúčelně navozujícími dojem menší tloušťky než je největší, bych dal přednost hranolu s lehce zaoblenými hranami. S lepším využitím vnitřního prostoru například pro reproduktory a pro konektory. Leč chápu, že optický dojem je prodejním faktorem, a že boj o každou desetinu milimetru a každý gram je obchodně významný. Nemůžu si pomoci, ale mně takové samoúčelnosti popuzují. Taková extrémní snaha vede k na první pohled neviditelným technickým kompromisům. Na úkor funkčnosti, odolnosti, výdrže. Naopak příklady dobrého řešení jsou profesionální například ThinkPad, který vypadá dobře i ve verzi staré několik generací modelové řady.

    Od jakého výrobce ná displej, s jakými vlastnostmi?
    Některé displeje od AUO s větším barevným prostorem (72% CIE) trpí dočasným přetrváváním obrazu.

    Formát mi více vyhovuje 16:10.

  11. 11. MCA  10.5.2019  21:19:37

    [5] K nicemu, protoze nefunguje s TPM (TXT) cili o integraci a automatizaci nemuze byt ani rec.

    Z bidy, ktere nazyvaji notebooky se vybrat prakticky neda. Musel jsem z EU dotahnout Lifebook U749 a poridit si za nelidovou cenu cestovni servis (nastesti je v Montreal, coz neni z Quebec tak daleko). Dell, Lenovo … totalni sracka, nyni se pridal i HP. Takove zoufalstvi nepamatuji a nezalezi, jesli $3000 nebo $6000, nic pouzitelneho se ve 13 – 14″ koupit neda.

  12. 12. Puppy  13.5.2019  17:30:26

    Lenovo ThinkPad X1 Extreme is about to get even more extreme with the 2019 Gen 2 refresh https://www.notebookcheck.net/Lenovo-ThinkPad-X1-Extreme-is-about-to-get-even-more-extreme-with-the-2019-Gen-2-refresh.420457.0.html

    Kromě 4K OLED displeje (jsem zvědav co Lenovo na displeji opět zvorá, to už je jejich trademark) je tam zajímavá informace: Weight – starting at 1.07 kg

  13. 13. Kamil2  14.5.2019  21:28:35

    Thinkpad T460. Klávesnice se otiskuje do displeje. Navzdor šetrnému zacházení. Ještěže jsem si všiml včas než došlo k poškození.

  14. 14. Fotograf  4.6.2019  11:07:15

    Asi nejste fotografové / video „lidi“, takže nesledujete parametr u monitoru,který je pro nás profíky nebo i náročné amatéry zásadní = BAREVNÝ PROSTOR MONITORU.Budˇ ADOBE RGB = větší a lepší, nebo RGBs ,který je menší, ale je to požadované minimum. Tento 15.6′ je obstojně kvalitní =Coverage: 99% sRGB, 73% NTSC, 77% AdobeRGB, zatímco starší 14′ je pro nás nepoužitelný. Takže tento doporučuji pro všechny fotografy ,jako LEVNOU přenosnou alternativu ke špičkovým / drahým např. řada HP Z-BOOK WORK STATION, ale ten POUZE s monitorem DREAM COLOR = 100 % ADOBE RGB a více/ cca od 65 000 do 180 000 Kč dle konfigurace /.
    Výborný web na testy notebooků, kde testují i barevný prostor monitorů : https://www.ultrabookreview.com/23681-acer-swift-5-review/#a1
    https://www.ultrabookreview.com/20326-acer-swift-5-15/

  15. 15. Kamil2  7.6.2019  20:48:27

    14 někteří jsme a také nás to netěší. Před časem to tu bylo velké téma, swarm vysvětloval. Nabídka lepších displejů, IPS, se rozrůstá, jenže kvalita je různá. Při návštěvě showroomu se divím jaké barevné odstíny může mít „bílá“.

    Kvalita zobrazení jako u lecčeho je záležitost ceny. Notebook pro grafiku je prostě drahý. To už se vyplatí obyčejný a k němu 24 palců Eizo. Málokdo potřebuje upravovat fotky na cestách.

    Měnil jsem panel LG za AUO B156 han01.2 Sytější barvy, jenže má dočasný paměťový efekt.
    Uvažuju o výměně i u 14 palcového Thinkpadu. Jenže sice má vyblité barvy, ale bílou má pěknou. Například AUO B140 han01.3 má sice větší barevný prostor, ale bílá táhne do žluta.
    Na Acer kouknu ze zájmu. Aktuálně jsem až přenotebookovaný. Když, tak jen vyměním displej, najdu-li nějaký dobrý.

  16. 16. Kamil2  7.6.2019  20:56:49

    Je mi záhadou, proč v nabídce jsou od jednoho výrobce prakticky za stejnou cenu dobré i různě hnusné ddispleje. Ledaže by pro výrobce notebooku v masové produkci bylo významných i pár dolarů rozdílu. Jenže na druhou stranu, kdo by řešil několik dolarů v porovnání s velkým rozdílem v kvalitě. Že by korporátní sektor? Nějaký pragmatický důvod to musí mít.

    Ten Acer vypadá dobře. Až na módní zeštíhlení základny aby vypadala tenčí než je.

  17. 17. swarm  9.6.2019  20:30:26

    [14] Ale samozřejmě, že se to tu řeší poměrně často. Zde jsem to nezmínil – článek jsem psal na cestách a nebyla to plnohodnotná recenze. Jen návrat k jiným povídáním o tomto stroji.

    Jinak stačí trochu projet články, a když jsem kupoval nový pracovní notebook, specificky jsem si u HP EliteBook 840 G5 nakonfiguroval displej s 99% sRGB a 400 nits místo základního 60% sRGB a 250 nits.

    [16] Kdysi mi vysoce postavený člověk z Lenova (US) říkal, že prý situace je nastavena tak, že pokud je možné vyrobit displej do business notebooku o dolar levněji, tak má smysl po něm skočit. Tolik k tomu, proč vůbec horší displeje existují. Ten zbytek je pak spíš výsledkem neznalosti a nezájmu dalších lidí v řetězci výroby (třeba jako jak je možné, že stejný notebook může dostat v identické konfiguraci blbý i dobrý displej).

  18. 18. Puppy  13.6.2019  18:31:07

    Vypadá to, že od velkých značek se spolehlivě kvalitního displeje nedočkáme už nikdy, protože je tu vždy loterie různých dodavatelů údajně stejného displeje. Ostatně i proto jsem zkusil Huawei MateBook 13, protože je tam evidentně jen jeden dodavatel. Tak pěkný displej nedá Lenovo ani do dvakrát dražšího notebooku.

    Snad jedině OLED přinese zlepšení, ale tam si časem také najdou cestu, jak technologii ošidit a tím zlevnit a budou nabízet různé hrůzostrašné displeje, jako to dělají teď.


Napsat komentář