Klávesnice s mechanickými spínači získaly v posledních letech zpět svou popularitu a nyní už se dají najít i v několika obřích herních noteboocích. S jedinou výjimkou, kterou je ThinkPad UltraNAV USB, mám všechny své externí klávesnice spínačové a jsem s nimi spokojený. Dají se však sehnat i docela zbytečné kousky, kde za své peníze rozhodně nedostanete to, co očekáváte. Tímto zápiskem bych chtěl sdílet své zkušenosti.

Vybrat dobrý notebook není nic jednoduchého. Čím více jste toho vyzkoušeli a čím více o problematice víte, tím menší je množina ideálních kandidátů (u mě teď pravděpodobně prázdná). Notebooky jsou samozřejmě specifické tím, že mají hodně parametrů, což znamená i hodně míst, kde je může výrobce snadno posrat. Klávesnice a myši jsou sice mnohem jednodušší, ale vybrat si něco slušného také není jen tak.

Já se k mechanickým klávesnicím uchýlil poté, co jsem začal kromě večerního psaní článků také hodně psát přes den v práci. Tam jsem nafasoval nějakou standardní kancelářskou membránovou klávesnici, která si už zažila pár lidí přede mnou. Zatuhlé klávesy a špatný tvar způsobily, že mě po čtvrt roce začaly bolet ruce. Dávat peníze za vybavení do práce je pro některé sice tabu, ale já to beru jako investici do svého zdraví. Navíc, až tam jednou skončím, klávesnici tam nechávat nebudu…

IBM Model M

V domácím prostředí jsou pro mě spínačové klávesnice ztělesněny výhradně modelem M od IBM. Jde o starou klasiku s mechanismem buckling spring vyráběnou v 80. a 90. letech. Je speciální svou robustností – setkal jsem se s kousky, které jsou intenzivně využívány každý den od 80. let a stejně fungují stále jak nové (navíc jim ani nežloutnou plasty).

Pokud máte rádi zvuk psaní v hodně starých filmech s počítači, budete tuto klávesnici zbožňovat. Rozhodně není z nejtišších a určitě bych si ji nepořídil třeba do ložnice, když při práci vedle vás někdo bude chtít usnout. Mohlo by se stát, že vám ta osoba klávesnici sebere a následně vás s ní umlátí… což neberte na lehkou váhu, protože šance na přežití budou podobné, jako kdyby vás chtěla umlátit násadou od krumpáče.

Produkovaný zvuk je kombinací dunění a cvakání. Samotné cvakání není tak „ostré“ jako u moderních spínačových klávesnic s klikem. Já ji proto považuji za méně otravnou při používání v úplném tichu.

Pokud jde o stisk, ten je perfektní. Záleží jen na kusu klávesnice, který se vám podaří sehnat. Ne snad, že by degradovala s časem. Záleží, z jaké je série – nejkvalitnější jsou ty nejstarší. Ke konci IBM předala výrobu Lexmarku a kromě rozpadající se izolace kabelu zakončeného PS/2 konektorem, kterou novější modely trpí, je znát také o něco tužší stisk. Problém to je pouze v případě, že máte rádi lehké psaní s použitím co nejmenšího množství síly (otázka preferencí). I ty novější jsou však pořád dobré klávesnice pro ty, kteří potřebují hodně psát.

V případě rozložení musíte počítat s tím, že klávesnice ještě nemá klávesy Windows a kontextovou nabídku. Ty přišly až později s Windows 95. Vzhledem k tomu, že na svých počítačích používám ještě jinou klávesnici se stejným problémem, přemapoval jsem si klávesu Windows na Scroll Lock (kontextová nabídka má standardně zástupnou zkratku Shift+F10). Taktéž může zamrzet, že chybí klávesy pro regulaci hlasitosti.

Model M je jinak z mého pohledu nesmrtelná klasika. Nejlepší je asi model Space Saver, který je užší o numerický blok, což je ve výsledku ergonomičtější při práci kombinující myš a klávesnici. Ta se však objevuje na aukcích málo a za hodně peněz. Alternativou mohou být také moderní klávesnice se stejnými spínači, které nyní vyrábí Unicomp.

Cherry MX Blue

Většina dnes vyráběných kvalitních mechanických klávesnic používá spínače Cherry MX. Těch existuje několik typů s barevným značením a uživatel si může vybrat, zda chce tichý lineární stisk, nebo „klik“. Další rozdíly jsou pak především ve zdvihu a nutné síle ke stisku. Výhodou je, že když znáte konkrétní spínač a víte, že vám vyhovuje, můžete se dívat po klávesnicích a řešit u nich už jen rozložení kláves, provedení, tvar a případné vestavěné porty – mechanika spínače bude u všech stejná.

Já si zkoušel různé spínače a hledal, co vzít do práce. Nakonec vyhrál Cherry MX Blue, což je klikavý spínač s vysokým zdvihem, perfektní odezvou a velmi malou silou potřebnou ke stisku (znatelně menší než u IBM Model M). Hlučnost je na decibely nižší než u IBM a chybí dunivý zvuk, ale cvakání je „ostřejší“. Chtěl jsem původně sice verzi Brown, která má nízký zdvih, ale v českém provedení se v obchodech nic použitelného nevyskytovalo.

I když jsem si u kolegy v práci spínač vyzkoušel a věděl jsem, že mi bude vyhovovat, stejně nebylo snadné vhodnou klávesnici najít. Mechanické klávesnice se totiž zpět do povědomí běžných lidí dostaly jen díky hráčům. Vznikla totiž mezi výrobci domněnka, že nikdo jiný než hráči si za kvalitní příslušenství a vybavení připlácet nechce (tohle platí i u myší a začíná už i u notebooků). Možná to tak je – kdo ví – já si ovšem kvůli tomu musel vybírat mezi herními klávesnicemi, i když na nich pravděpodobně nikdy žádnou hru hrát nebudu.

Problém hráčských klávesnic je v tom, že se většinou snaží odlišit od konkurentů nějakým nevkusem. Případně musí mít hromadu programovatelných tlačítek okolo a nestandardní rozložení. Když jsem tedy potřeboval klávesnici, kde budou klávesy Windows i klávesa kontextové nabídky, ukázalo se to jako nepřekonatelný problém. Nakonec jsem musel oželet jednu pravou klávesu Windows, kterou mám nahrazenu klávesou Fn (pro programovatelné klávesy a multimediální funkce), ale dostal jsem se k relativně normálně vyhlížející klávesnici se standardním rozložením. Výrobce je Func, což mi nic neříká a v obchodě už to teď po letech ani není k dostání.

Mechanické klávesnice bývají celkově vyšší, což může být zátěž pro ruce. Doporučuju vzít nějakou, ke které je nasazovací opěrka. Při dlouhodobé práci vám vaše zápěstí poděkují.

Zkušenosti se psaním jsou výborné. Zprvu každý do tohoto typu klávesnice zbytečně mlátí a dělá ji ještě hlučnější, než by musela být. Jakmile ale najdete tu správnou sílu s jakou klávesy mačkat, můžete psát rychle a s neuvěřitelnou lehkostí.

Cherry MX Red

Další z klávesnic v mém okolí, kterou jsem měl možnost déle používat, je Cherry MX-BOARD 3.0. Spínače Red mají lineární stisk, minimální hlučnost bez kliku a proti Black mají také nízký zdvih. Kupovat si mechanickou klávesnici bez kliku určitě není pro každého. Stačí, když si před psaním položíte ruce na klávesnici, a najednou zjistíte, že už něco mačkáte, protože nějaký prst zatlačil až příliš. Pro nezkušeného je také velmi snadné dělat překlepy. Nicméně ze všech typů lineárních spínačů mi Red vyhovoval nejvíc. Vlastně jde o docela dobré řešení, když bych chtěl pracovat v prostředí, kde nemůžu dělat moc hluku.

Pokud jde o samotnou klávesnici, ta potěší úplně obyčejným rozložením doplněným pouze o klávesy na ovládání hlasitosti. Zda bych si ale koupil zrovna tuto? Asi ne, protože se mi nelíbí způsob připojení jejího kabelu. V zadní části je konektor mini-USB, což je snad nejméně spolehlivý konektor ze všech USB, která kdy vznikla. Do něj se zapojuje kabel, který způsobí, že za klávesnicí nemůžete mít nic blíže než pět centimetrů. Bál bych se, že se ten konektor časem musí zničit.

Odstrašující příklad: Lenovo Y Gaming Keyboard

Potřeboval jsem klávesnici a v redakci byla jedna nadbytečná herní od Lenova. Vzal jsem si ji tedy před měsíce domů. Říkal jsem si, že když je mechanická, tak to určitě nemůže být nic špatného. Po vybalení se mi ovšem naskytl pohled snad na všechny typy hráčského nevkusu na jednom kousku hardware.

Klávesnice je kvůli futuristickému vzhledu neskutečně rozlezlá do stran a je to snad nejširší klávesnice, co jsem kdy měl. Od pravého sloupce kláves je rozšířená o více než čtyři centimetry a od levého sloupce zas o více než pět centimetrů. Každý centimetr, o který si musíte odsunout myš dále od středu psací části klávesnice, je znát a snižuje ergonomii. Čím dále je totiž myš, tím více budete vytáčet rameno a kroutit zápěstí. Vzhledem k tomu, že hráči dnes obvykle v ruce nějakou myš drží, připadá mi pro ně tato klávesnice nevhodná.

Mechanika by mohla být ok pro hraní, ale určitě si takovou klávesnici nepořizujte na psaní. Cherry totiž vypršely patenty na jeho spínače, takže se vyrojila spousta levnější konkurence z Číny. Nějakého takového konkurenta používá i tato klávesnice a jde o obdobu spínače Black. Oproti němu však nemá tak kultivovaný chod (jak kdyby v mechanice něco drhlo) a pocit při psaní byl trošku jako zamačkávání prstů do bahna. Dohromady s velkou šířkou a vysokou přední hranou bez dodatečné opěrky nejde o klávesnici, která by rukám nějak ulevila. Doma ji stále používám, ale kdykoli potřebuju víc psát (jako třeba teď), vždy si vezmu IBM Model M, který mám na vedlejším stole standardně připojený k UNIXové pracovní stanici (SGI O2). UPDATE: Už ji nepoužívám. Přinesl jsem si domů ještě jeden Model M.

Problém vnímám také v řešení kabeláže. Z klávesnice totiž nevede jedno USB, jak bych očekával. Vede z ní tlustý svazek kabelů, který se na konci rozděluje na dvojici USB (jedno pro klávesnici a jedno pro integrovaný USB port na jejím boku) a dva audio kabely pro připojení do zvukové karty počítače. Pochybuju, že získám nějak kvalitní zvuk, když ho potáhnu vedle datových kabelů na několik metrů. Pro většinu lidí, kteří nutně potřebují mít audio připojené rovnou do klávesnice, by bylo lepší, kdyby uvnitř klávesnice byl USB hub a na něm integrovaná USB zvukovka s vlastními výstupy. Kdo chce maximum kvality zvuku, ten nejspíš propojí sluchátka/repro se zvukovou rovnou a klávesnici z toho vynechá.

Aby to nebylo všechno, USB i audio konektory zabudované v klávesnici najdete všechny na pravém boku. Tam, kam si většina lidí odkládá myš, takže si k už tak nadměrné šířce můžete rovnou přičíst ještě pár centimetrů.

Závěrem

Spínačové klávesnice dříve bývaly naprosto běžnou součástí profesionálních počítačů. Během devadesátých let je převálcovaly levné membránové typy. Nyní si můžete po letech zas relativně snadno koupit českou klávesnici se spínači a podle mě to má smysl, pokud hodně píšete. Sám si do práce určitě nic jiného dávat nebudu a investice skoro tří tisíc nelituju. Výběr není ideální, ale vždy se něco vybrat dá, byť to není zadarmo (dva až tři tisíce jsou běžná cena).

Dal bych si určitě pozor na kopie Cherry MX spínačů. Některé nejsou dle mého názoru příliš povedené a stejně tak není jisté, že budou mít dobrou životnost (což nicméně kompenzují nižší cenou). Chtít spínačovou klávesnici za každou cenu je podle mě nesmysl. Než si pořizovat nekvalitní kopie, to už raději sáhněte po kvalitní membránové klávesnici. Rozhodně totiž neplatí, že by byla membrána nutně horší. Všechno je o konstrukci a materiálech. Některé ze starých notebooků v mé sbírce ukazují, že kvalitně udělaná membránová klávesnice může působit jako nová i po dvaceti letech používání. Najít ovšem kvalitní „membránovku“, která odpovídá mým potřebám, se kdysi ukázalo jako ještě větší problém.

UPDATE v komentářích