Nedávno jsem srovnával nabídku na trhu tenkých mobilních pracovních stanic. DELL Precision M3800 jsem testoval v první generaci a od ZBooku 15u jsem zas testoval menší variantu, ale ThinkPad W550s je úplná novinka, která nemá žádného přímého předchůdce. V zápisku prolétnu, co lze od něj čekat, protože tento stroj si rozhodně pozornost zaslouží.

Klasické výkonné workstation varianty notebooků mají v ThinkPadech dlouhou historii, která sahá téměř k počátkům značky. Většinou se vzal ten nejnabušenější dostupný notebook a ještě se něčím vylepšil – tu se přidala jiná grafika, tu zas speciální displej, případně se objevovaly různé speciality jako grabovací karty s video vstupy, kalibrační sondy či výsuvný druhý displej. Všechny tyhle stroje ovšem spojovalo jedno – byly vždy velké a těžké v rámci doby, kdy vyšly.

Jenže teď je móda všechno ztenčovat a zlehčovat. Není to vyloženě rozmar výrobců, kteří hledají, čím zaujmout. Touha po větší mobilitě má kořeny v potřebách zákazníků a byla tu vždy. Skoro každý by chtěl lehčí počítač a je jen otázka, co je ochoten pro to obětovat.

Zatímco klasické workstation varianty budou dál na trhu, protože v rámci prodejů jsou stále tím hlavním proudem, tenké varianty se postupně objevují u všech výrobců. První byl DELL, pak HP a teď už i Lenovo uznalo, že tento segment není možné ignorovat. Nový ThinkPad W550s jde silně proti ZBooku 15u, což se dá snadno odtušit už z hardwarových konfigurací a z faktu, že oba stroje mají podporu nativního dokování v univerzální stanici pro celou řadu.

(Většina toho, co zde píšu, platí i pro business model T550, který se liší kromě nabídky konfigurací snad jen absencí dedikované grafiky NVIDIA Quadro.)

Vzhled, konstrukce, ergonomie

ThinkPady se mi líbí. Vždycky se mi líbily, protože měly jasně odlišný vzhled od konkurence a i ta hranatá krabice vždy měla šmrnc. W550s je podobně jako několik posledních generací světlejší než původní (černé) ThinkPady. Na druhou stranu mám pocit, že oproti loňskému T440s je zas o něco tmavší.

Na povrchu má notebook všude plasty a ty mají příjemně hrubý vzorek, na kterém nejsou vidět otisky. Pouze vnější strana víka má soft-touch povrch, který působí jako pogumovaný (ale proti původnímu pogumování, které mám třeba na T400, už nemá tu typickou velkou přilnavost). Výhradu mám snad jenom k úplně hladkému povrchu kláves, na kterém je vidět okamžitě každá mastnota, a to celkem dost. Nechápu, proč podsvícené klávesnice ThinkPadů musí mít tento hladký a vlastně docela nepříjemný (klouzavý) povrch.

Tvary jsou ostře řezané, ale na správných místech lehce zaoblené. Konkrétně přední hrana má mírné zaoblení, aby při psaní moc netlačila do rukou. Vizuálně z mé strany spokojenost. Vizuální změny, kterými ThinkPady prošly od těch původních, nevnímám tak špatně jako někteří tradiční uživatelé. Řekl bych, že odpovídají změnám vizuálních trendů doby i preferencím uživatelů a nemám s tím problém. W550s je podle mě pěkný notebook.

Po delší době mám konečně pocit, že i konstrukce počítače je na dobré úrovni. ThinkPady prošly určitými obdobími, kdy se zkoumalo, co se dá udělat lehčí a tenčí a všechno to bylo na úkor odolnosti. W550s ovšem zase působí celá solidně a odolně. Základna, ani víko se nekroutí. Můžete notebook zvednout za roh a nemáte pocit, že se bude chtít rozpadnout. Víko snese celkem velký tlak z vnější strany a neprojevuje se to vlněním barev na displeji. Takhle nějak jsem si to představoval. Dlužno dodat, že ZBook 15u působí podobně kvalitně, takže v této třídě není možné jen tak nabídnout méně.

Proti ZBooku 14 a 15u je tu však jedna velká ergonomická výhoda – displej jde vyklopit až do úhlu 180° místo těch značně podprůměrných 130° (podle mě hlavní nevýhoda ZBooku 14/15u).

Rozměry v číslech – 380 x 258 x 24 mm. Hmotnost je 2,26 kg, tedy o 200 gramů více, než mají oba konkurenti. Na poměry Wčkových ThinkPadů potěší nečekaně malý napájecí zdroj – jde o standardní 65W cihličku, která potřeby použitého hardware s přehledem pokryje.

Displej, zvuk

Už v minulém článku jsem rozebíral, že W550s (a business variantu T550) lze konfigurovat s dvěma typy displejů. Základní konfigurace mají TN panel s rozlišením 1920×1080. Jde ovšem o lepší z TN panelů, který má aspoň přiměřeně rozumné barvy (na poměry TN) a nejde o ten full-HD TN odpad, který se teď často montuje do levnějších business notebooků. Přesto je velká škoda, že stejné rozlišení není možné dostat s IPS maticí (ale kdo ví, třeba se časem objeví – u IdeaPadu Y50 se uživatelé dočkali nové revize, kde tento displej je).

Testovaná konfigurace má vyšší variantu z nabízených displejů – je zde IPS panel s rozlišením 2880×1620. Tento displej se ke mně dostal poprvé a musím říct, že jsem velmi mile překvapen jeho obrazovými parametry – má velmi dobrý kontrast i barevný rozsah a k tomu má navíc nadstandardní maximální jas. Rozhodně všechno lepší, než bývá třeba u základních full-HD IPS panelů, které najdete v multimediálních noteboocích. Je pak vyloženě radost pracovat s programy, které korektně podporují vyšší DPI (například Lightroom). Displej rozlišuje 8 bitů na jeden barevný kanál, takže zvládne zobrazit 16 miliónů barev.

Pokud jde o vyšší DPI, je potřeba počítat s tradičními nástrahami Windows. W550s má předinstalovaný Windows 7, ve kterém je z továrny nastavené zvětšení 125 %, což dává efektivní pracovní plochu 2304×1296. Je to na úhlopříčku 15,6“ poměrně hodně, takže jsem změnil zvětšení na 150 % (efektivní plocha 1920×1080), což je maximum, které Windows 7 korektně podporuje. K mému překvapení jsou „sedmičky“ po aktualizacích na toto nastavení lépe připraveny a některé programy jako například integrovaný prohlížeč obrázků s ním už nemají problémy. Podpora je pak na stejné úrovni jako ve Windows 8.1, když použijete globální zvětšení pro všechny monitory (což je v podstatě nutnost, pokud nechcete koukat na bitmapově hnusně roztahovaná okna programů).

Když už jsem odběhl k systémům, měl bych zmínit, že média s instalací Windows 8.1 Lenovo v balení nedává. Prý chce snížit uhlíkovou stopu, a tak si je můžeme za manipulační poplatek nechat poslat (tak praví papírek, který v krabici najdete). Škoda, že v rámci záchvatu ekologie někoho v Lenovu nenapadlo udělat na disku duální recovery, nebo alespoň přidat jednoúčelový program, který by z potřebných souborů uměl udělat recovery třeba na uživatelův USB flash disk z předinstalovaného systému, ať už je to cokoli. Tolik možností a tak málo snahy…

Z hlediska zvukových možností je nový ThinkPad bída. Nejspíš ještě o trochu větší než ZBook 14/15u. Softwarové rozšíření Dolby se snaží, seč může, a když ho vypnete, tak zní notebook spíš jako „chytré hodinky“, ale z malých repráčků namířených do země se toho moc vytlačit nedá.

Aby to nebylo všechno, v tiché místnosti jsem si několikrát všiml, že z reproduktorů šumí (ani jsem nemusel pokládat ucho na notebook). Vypnutí zvukového výstupu toto šumění zastaví (pak po přiložení ucha uslyšíte pro změnu drobné bzučení někde u procesoru).

…což mi připomíná, že ani obraz není úplně bezchybný. Třeba 10x za den se mi stane, že obraz krátce problikne posunutý, jako když se někde přepne grafika. Zde však věřím, že řešení bude na úrovni ovladačů.

Klávesnice, touchpad, trackpoint

Lenovo použilo klávesnici s numerickou částí, kterou mají 15,6“ modely už v generaci x40. Pro workstation nasazení je to určitě přínosné, nicméně někomu možná bude vadit posunutí středu psací části klávesnice vůči displeji. Sám s tím problém nemám, i když mám zkušenost z jiných notebooků, že je lepší udělat numerickou část mírně zúženou, aby se vychýlení hlavního bloku neprojevilo tak výrazně jako zde.

Přítomnost numerické části řeší hlavní problém moderních klávesnic ThinkPadů, které v menších úhlopříčkách nemají ani zástupnou numeriku kolem písmen I a K, takže zůstává už jen to, že chybí klávesa kontextové nabídky, místo které najdete PrintScreen, a že některé méně používané funkce se vyvolávají přes Fn v kombinaci s písmennými klávesami (vypsané by měly být údajně v manuálu).

Mechanika kláves je na dnešní poměry vysoká a odporuje dnešnímu trendu co nejmenšího zdvihu. Píše se na ní dobře a hlučnost patří k průměru. Když se budete snažit, můžete psát téměř nehlučně. ThinkPadí klávesnice u mě vede jednou užitečnou vlastností – má horní řadu F1-F12 rozdělenou mezerami do bloků po čtyřech, takže po hmatu snadno najdete tu správnou klávesu.

Podsvícení pod úhlem prosvítá jen v prostoru u klávesy Esc a trochu po pravém okraji.

Trackpoint má zpět svá tlačítka, na která jsme odjakživa zvyklí. Mají opět ten správně jemný, měkký stisk a nevydávají při něm žádný zvuk. Elektronika je Synaptics a nemám zde žádnou výhradu. Je to přesně to, na co jsem byl zvyklý a co dobře funguje. Rozhodnutí Lenova vyhovět uživatelům a vrátit tlačítka považuji za velmi rozumné.

Touchpad má opět standardní mechaniku s integrovaným tlačítkem a pevným uchycením horní hrany, takže čím níže mačkáte, tím to jde snáz. Reakce na stisk jsou podle mě lepší než v minulé generaci. Vlastně nemám žádné výhrady, i když samostatná tlačítka pro touchpad by taky nevadila – zde alespoň nic nebrání používat pro precizní práci touchpad v kombinaci s tlačítky trackpointu.

Pozornější čtenáři si asi všimli, že touchpad a trackpoint vypadají napříč novou generací všude stejně. Ovšem pozor – minimálně v modelech ThinkPad E je elektronika od Alps s téměř nefunkčním scrollingem pomocí trackpointu a tlačítka mají jinou mechaniku (hlučnější a tužší).

Konektory, diody, tlačítka

Konektorová výbava je takový ten základ, který u notebooku této velikosti lze čekat. Je tu LAN, čtečka SmartCard, slot pro karty SD XC a jediný zvukový konektor (vstup/výstup). K vyvedení obrazu je z jedné strany VGA a z druhé mini-DisplayPort. USB porty jsou všechny v rychlejší variantě 3.0 a jsou tu dohromady tři.

V kanclu počítač můžete připojit na Lenovo Ultra Dock, kde najdete velké množství všemožných obrazových výstupů (předpokládám ale, že tři monitory půjdou jen přes 2x DisplayPort + VGA) a šest USB.

Bezdrátové připojení zahrnuje Bluetooth 4.0 a samozřejmě Wifi-AC s více anténami. Na druhou stranu ani v této pekelně drahé konfiguraci není v základu 3G/LTE modem. Není totiž v žádné.

Výkon a komponenty

Zapůjčený notebook má dvoujádrový úsporný procesor Core i7-5500U (2,4/3,0 GHz), 16GB operační paměti (8GB moduly v obou slotech – maximum), 512GB SSD ve 2,5“ pozici a volnou krátkou variantou slotu M.2.

Stojí za pozornost podávaný výpočetní výkon v testech. Ukazuje se, že se vyšší udávané takty nějak neprojevily a výkon odpovídá Core i7-4600U, který jsem testoval v loňském ZBooku14. Na vině je nastavení firmware notebooku, neboť ten samý procesor v levnějším kancelářském notebooku ThinkPad E550 podával v CPU testu Cinebench výsledek 3,25 pts (+10 %). Vzhledem k tomu, že pracovní notebooky od HP snad vždy dokážou dát maximum výkonu v rámci zvoleného procesoru (a to dokonce i u 12“ EliteBooku 820), lze očekávat, že těch 10 % navíc bude mít i ZBook 15u.

Pokud jde o výkon, připravil si na mě ThinkPad W550s nějaké nepříjemné nástrahy. Lenovo něco pravděpodobně neotestovalo tak, jak by mělo, neboť i s čistou tovární instalací dochází při zatížení po pár desítkách sekund k brutálnímu snížení výkonu, jakmile se procesor trochu zahřál (do 70°C). Provedl jsem update Power Manageru, dokonce i BIOSu a prošel všechna nastavení bez úspěchu. Nakonec pomohlo až odinstalování Power Manageru… docela ostuda. Dle všeho se podobně systém může chovat i na Windows 8 a je potřeba vlézt do Metroidní aplikace Lenovo Settings a vypnout „inteligentní chlazení“. Tuhle volbu bohužel v předinstalovaných Windows 7 nenajdete.

Na základní desce mají všechny konfigurace CAD variantu low-endové grafiky od NVIDIE. Jde o Quadro K620M s 2GB pamětí (64bit DDR3), které specifikací odpovídá GeForce 840M. Jde vlastně o úplný základ v profesionální nabídce pro CAD aplikace.

Výsledky testů SPECviewperf vnímám trochu jako zklamání. V některých situacích je výkon podobný AMD FirePro M4100 z loňského ZBooku 14 (což jsem doteď považoval za úplný základ), ale v některých testech klesne jen na jeho 40-60 %. Na vině bude pravděpodobně použitá paměť. Jak DELL, tak HP raději sáhli po rychlejších 128bit GDDR5 a ve složitějších 3D scénách se to projeví. Výkon ve hrách je naopak díky optimalizaci grafického jádra podobný zmíněným konkurentům.

Chlazení, baterie

Při kancelářské práci se notebook chladí pasivně a přitom se na povrchu nijak nezahřívá. Zátěž jednoho jádra zapíná ventilátor v nižších otáčkách, kdy má trochu svištivý nádech, ale celkovou hlučností je na tom dobře a v kancelářském ruchu si ho nejspíš vůbec nevšimnete. Při zátěži všech jader se zesílí, ale hlučnost je podle mě stále velmi dobrá. Kdyby se trochu upravila zvuková charakteristika ventilátoru, asi by nebylo co vytknout. Do rukou se ani v zátěži nepřenáší nepříjemné teplo.

ThinkPad W550s je vybaven dvěma bateriemi. Primární je integrovaná někde v útrobách a má 45 Wh. Druhou můžete vyměnit – je vložena do zadní části základny a má v testované konfiguraci pouhých 23 Wh. Obě jsou tříčlánkové. Existují také konfigurace, kde druhá baterie má šest článků a vyšší kapacitu – pokud ovšem vyloženě nepotřebujete extrémní výdrž, doporučil bych se jim vyhnout. Šestičlánková baterie totiž přesahuje směrem dolů a zvedá zadní část notebooku snad o dva centimetry (při práci s notebookem na klíně pak baterie tlačí do nohou).

Už takhle je výdrž až 13 hodin. Reálně při polovičním jasu a trochu náročnější on-line kancelářské práci mám spotřebu 9 W, což znamená lehce přes sedm hodin provozu. I v zátěži lze počítat s celkem slušnou výdrží 3-4 hodiny.

Závěrem

Nejtěžší část je tu – zhodnocení. Je spousta perspektiv, ze kterých lze W550s hodnotit. Určitě to není náhrada klasických workstation notebooků, protože výkonu popravdě extra mnoho nemá (počítám, že W550 s čtyřjádrem nové generace tu bude na podzim). Ve chvíli, kdy nepoužíváte žádné OpenGL aplikace schopné využít rozšířené akcelerace Quadro grafiky (třeba Autodesk produkty ji využít neumí), můžete vnímat zvolené Quadro K620M jako GeForce 840M – a notebook s úsporným dvoujádrem i7 a low-end grafikou seženete podstatně levněji.

W550s spíše míří na 2D a entry-level 3D CAD/CAM aplikace a smysl mu dává jeho displej s vyšším rozlišením, ale hlavně poměrně nadstandardními obrazovými parametry. Když se k tomu přidá výborná výdrž a relativně nízká hmotnost, může to být třeba cestovní stroj pro fotografy a reportéry, kteří chtějí co nejlepší ergonomii klasického notebooku. Právě v ergonomii W550s vyniká – má pohodlnou klávesnici, konečně zas povedený trackpoint s touchpadem a v mnoha situacích se zvládá chladit pasivně. Oproti svým konkurentům v rámci třídy jako jediný má plnohodnotnou numerickou část klávesnice, což dohromady s možností připojení na standardní dokovací stanici bude pro řadu lidí velkou výhodou, pro kterou mu nejspíš odpustí i těch 200 gramů navíc.

Jestli mi něco vyloženě vadilo, jsou to ty drobné detaily a chybky, které Lenovo nějak není schopné vychytat. Jde mi konkrétně o problém s výkonem kvůli Power Manageru, šumící reproduktory, lehké bzučení z útrob počítače, ale i občasné pobliknutí nějaké chyby v obrazu. Tohle je něco, co by se u tak drahých notebooků nemělo stávat.

A co konkurence?

V přímém srovnání s konkurencí bych měl nejdříve vytáhnout DELL Precision M3800, neboť Lenovo v ČR zatím nastavilo tak vysokou cenu, že je na úrovni právě tohoto stroje. M3800 má čtyřjádrový procesor s dvojnásobným výkonem a grafiku, která je v některých profi testech klidně 3x výkonnější. Jenže nemá numeriku, trackpoint ani nativní dokování. Pokud bych hledal čistě notebook do terénu, který bude v kanceláři s dokem používán minimálně, bude M3800 pravděpodobně vhodnější volba (na fotky vyšší rozlišení displeje, mnohem lepší reproduktory a minimum drobných nedostatků).

HP ZBook 14/15u nenabídne vyšší rozlišení než full-HD, nicméně v tomto rozlišení má IPS matici (byť základní), takže kdo chce dobrý displej, který není vyloženě na práci s barvami (kde W550s zvítězí), ten si své najde. HP zvolilo přívětivější cenovou politiku, přitom nabízí stejné procesory, stejné možnosti rozšíření paměti i disků a navíc má pro CAD nasazení vhodnější grafický čip. Jeho nevýhodou je pouze absence numerické klávesnice, kterou nahrazuje zástupná numerika s možností psaní čísel pouhým držením Fn. Pokud se smíříte s mírně horším trackpointem, kterému chybí prostřední tlačítko, dá se volbou tenkých variant ZBooků hodně ušetřit.

Nepřímou alternativou jsou k tenkým pracovním stanicím i některé herní notebooky jako Acer Aspire V15 Nitro Black Edition a Lenovo IdeaPad Y50. Oba při nízké hmotnosti a tloušťce ne větší než W550s mají více výpočetního (čtyřjádra) a obecně i grafického výkonu. První jmenovaný dokonce umožňuje dokoupení tříleté on-site NBD (response) záruky. Musíte však oželit možnost dokování, smířit se s mírně nižší odolností a hlavně výrazně ubrat na nárocích z hlediska výdrže baterie – čtyři hodiny méně náročné práce jsou reálný strop.

Pár fotek pro srovnání

Zmínil jsem Acer V15 Nitro Black, který už pár měsíců používám jako svůj hlavní stroj.  Zde ho můžete vidět vedle W550s (stejná hmotnost, stejná tloušťka):

Změny designu během pěti generací můžete vidět při srovnání s ThinkPadem T400 (můj záložní stroj):

Zde můžete porovnat rozměry s EliteBookem 840 (identická šasi se ZBookem 14, který nabízí podobný výkon jako W550s, ale v menší úhlopříčce a bez numerického bloku):