Mám doma něco, co někteří tvrdí, že ani nemůže existovat. Koupil jsem si sedm let staré elektroauto Nissan Leaf s funkční původní baterií a téměř 130 tisíci km na tachometru. Bylo to za (tou dobou) nejnižší cenu v ČR – 170 tisíc korun. V článku zkusím odpovědět, jestli to byla blbost, k čemu mi je auto, které jako nové ujelo bezpečně jen asi 100-120 km, a jak se vyhnout největším chybám, pokud se rozhodnete pro podobný krok.
Svět Motorů měl na náplavce akci, kde mimo jiné byla beseda s lidmi z ČVUT ohledně elektromobility a proč právě elektromobilita je tak špatná. Vícero lidí se mě zeptalo na můj názor, tak sem hodím stručně výpis bodů, které stojí za komentář.
V rámci letních rozmarů a lepšího poznávání historie jsem si půjčil několik starších aut, vždy na nějaký delší výlet. Mezi nimi i americký Chrysler LeBaron jako levné auto poznamenané předchozími ropnými krizemi a českou Škodu Rapid 136 jako finální iteraci starých zadokolkových škodováckých kupé z dob socialismu. Tím, co ta auta tehdy v rámci trhu znamenala, mají k sobě vlastně blíže, než se může na první pohled zdát.
Za život jsem zrecenzoval vyšší stovky notebooků a viděl jsem všechno možné od nejlevnějších supermarketových plasťáků až po speciality, které v testovaných konfiguracích dosahovaly cenou i na čtvrt miliónu korun. Celkem rychle jsem zjistil, že od určité, ne zas tak velké ceny už není žádná jistota, že za více peněz taky dostanete cokoli kvalitnější (dokonce ani že to bude stejně kvalitní). U řady hi-end notebooků jsem si říkal, že si vlastně ani neumím představit, že bych je chtěl sám denně používat. Proto mě vždy potěší, když se objeví něco, co s vyšší cenou nenabízí jenom lepší procesor a výkonnější grafiku…
V posledním roce se automobilky předháněly v prohlášeních, kdy přestanou dělat auta s čistě spalovacím pohonem. Spousta těchto prohlášení je především politická a marketingová záležitost a v praxi nejspíš nemají zas až takový význam, jaký se jim přisuzuje, a ač to v minulosti už párkrát vypadalo, že elektrická revoluce přichází, nakonec z toho nic nebylo. Zajímavé je, že možná stačilo málo, a elektromobilita by byla o deset let napřed. Také ovšem stačilo málo a nebyla by pořádně ani dnes.
Jel jsem za Brno elektroautem a přišlo mi to tak důležité, že jsem o tom musel napsat článek. Ale ne, to jsem si jen zapřeháněl, za Brnem už přece nic není. Nicméně v pátek jsem absolvoval 500km cestu svým elektromobilem a byla to moje první takto dlouhá cesta. Doteď jsem si na podobné vždy vzal raději benzínové auto, ale tentokrát jsem to pojal jako test – jak auta, tak hlavně nabíjecí infrastruktury.
Peklo nejspíš zamrzlo, protože Intel skutečně vydal (a ne, že o tom zas jen povídal) dedikovanou grafickou kartu, a to rovnou jak pro notebooky, tak i pro stolní počítače. Pro zvídavého recenzenta pak samozřejmě není nic lepšího, než dostat do ruky nějaký zajímavý a neprobádaný kus hardware. Něčím takovým dedikovaný čip IRIS Xe MAX s vlastními 4 GB paměti rozhodně je. Tímto zápiskem chci probrat, jaká přináší specifika, když máte notebook s dvěma grafikami od Intelu.
Postupně jsem měl možnost používat svůj Hyundai Ioniq Electric ve všech možných typech počasí od největších veder, až po cesty v -18 °C. Otázky na spotřebu a ceny nabíjení jsou od okolí časté. Nedávno jsem prošel svoje poznámky i výpis z diagnostiky, takže alespoň krátký zápisek si tohle téma zaslouží. Jo a taky jsem si koupil druhé elektroauto…
Tak jako průměrného uvědomělého Čecha rozhořčí jakýkoli článek o elektroautech, podobné reakce se dostane komukoli, kdo vytáhne něco o hybridních autech mezi fanatickými příznivci EV. Tenhle fenomén pozoruji už delší dobu a z hybridů se stal takový otloukánek obou extrémů mezi motoristy. Prý žádné problémy neřeší a jen vytváří další. Jenže je tomu skutečně tak? Je hybrid pouze ojebávka na úředníky?
Před více než osmi lety mi swarm umožnil prostřednictvím tohoto blogu ventilovat frustraci z vývoje tablet PC v podání Lenova. Tehdy popisovaný X200 tablet nakonec prodělal všechny úpravy a ještě nějaké navrch a definitivně dosloužil až letos na podzim, po téměř jedenácti letech služby. To mě přinutilo zakoupit náhradu v podobě ThinkPadu P40 Yoga. Po měsíci intenzivního používání nastal čas zhodnotit, zda to byla dobrá volba a zda má Yoga perspektivu vydržet ve službě dalších několik let, nebo snad tolik, jako její předchůdce.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
