Čas od času se mě někdo zeptá, jak je to vlastně s možností připojit více monitorů k notebooku. Jde sice o minoritní záležitost, protože většina lidí ke svému notebooku žádný monitor nepřipojuje, ale „kratičký“ zápisek bych jí věnovat mohl. Existuje určitá skupina lidí, kteří potřebují notebook, ale v kanceláři (případně doma) se nechtějí vzdát pohodlí velkého počítače s více monitory.

Pozor: Článek už je starší a od té doby se možnosti změnily. Doporučuji přečíst aktualizovanou verzi.

Tento problém lze řešit koupí stolního počítače, ale pak musíte všechno synchronizovat a navíc musíte mít od každého komerčního programu dvě licence, což může být větší investice než samotný počítač (notebook). Pro někoho to může být už z principu zbytečné, neboť výkon notebooku mu plně postačuje. Více monitorů nemusí nutně implikovat práci v nějakém konstruktérském nástroji pro výkonné pracovní stanice. Někdo potřebuje více monitorů, jen aby měl přehled o větším množství textových, případně grafických informací.

Jedna grafická karta = dva výstupy (většinou)

Grafické čipy měly ještě donedávna v drtivé většině uvnitř zadrátované dvě screen pipeline. Jejich počet určuje maximální množství na sobě nezávislých výstupů. Na těle notebooku můžete najít vedle sebe třeba HDMI, DisplayPort i VGA, ale jejich fyzická přítomnost v žádném případě neznamená, že byste je mohli využít všechny najednou. Situace je mnohem složitější – drtivá většina grafických karet má dvě screen pipeline. Představte si je jako dvě samostatné cesty pro přenos výsledné obrazové informace, které končí v demultiplexoru. Ten na základě nastavení registrů karty připojí jednu, nebo obě dvě k vybraným fyzickým výstupům.

Mezi tyto „fyzické výstupy“ patří také vestavěný displej notebooku. Někdo jej možná bere odděleně, ale pro grafickou kartu není ničím výjimečný. Pouze je k ní připojen kabelem, který je schovaný uvnitř. Ve výsledku si tedy vestavěný displej sebere jednu tuto screen pipeline, a dokud je aktivní, lze připojit pouze jeden externí monitor. Jenže tím, že jde o výstup jako každý jiný, jej není problém vypnout a používat současně dva jiné výstupy.

Historické okénko

Dříve bylo běžné, že grafická karta uměla obsluhovat pouze jeden grafický výstup. Screen pipeline byla v čipu pouze jedna v dávných dobách dokázala obsloužit vždy jen jeden výstup. Ostatní musely být vypnuté. Jenže u notebooků se už tehdy zjistilo, že mohou být docela dobrým nástrojem na prezentování a tam se hodí současné použití interního displeje a připojeného monitoru. Nebyl ještě ani rok 1990 a do mobilních čipů se začala přidávat možnost simultánního zobrazení pro dva výstupy v režimu klonování (na obou výstupech je stejný obraz).

Klonování obrazu bylo šikovné, ale jediná screen pipeline stále přinášela svá omezení. Interní LCD panel potřebuje přijímat přesně dané rozlišení s určitým rozsahem frekvencí (který končí u 60 Hz). Připojený monitor tedy zobrazoval stále ve stejném rozlišení, a pokud aplikace používala jiné, musel se obraz roztáhnout a přepočítat (což značně snížilo kvalitu obrazu). Tento režim už na nových noteboocích nejde zapnout a uvnitř se dnes klonování řeší jinak.

Lepší řešení přinesla v roce 1997 společnost S3 se svým (na tu dobu velmi pokrokovým) mobilním čipem Aurora. Ten byl vybaven dvěma screen pipeline, což umožnilo využít dva obrazové výstupy a na každém mít jiný obraz. Jím použitý způsob nakonec adoptovali všichni ostatní výrobci a od roku 2004 jen stěží najdete čip, který by dvě screen pipeline neměl.

Více než zobrazení dvou nezávislých výstupů ocenili uživatelé možnost vylepšeného klonování, kdy na displeji i monitoru byl sice stejný obraz, ale monitor již nebyl závislý na rozlišení displeje a mimo jiné mohl mít také vyšší obnovovací frekvenci.

Jak připojit dva externí monitory?

Dejme tomu, že si doma chcete dopřát dva monitory a kvůli nárokům na kvalitu zobrazení nebude ani jedním z nich displej notebooku. V prvé řadě musíte mít notebook, který má aspoň dva konektory pro jejich připojení. V dnešní době má většina notebooků buď jen analogové VGA, nebo kombinaci VGA a digitálního HDMI/DisplayPortu (dva stejné nenajdete nikde). U DELLu lze u některých multimediálních notebooků nalézt VGA, HDMI i DisplayPort současně, ale jde spíše o výjimku (zde potěší cena 15-20 tisíc). V případě starších notebooků je možné využít i televizního výstupu (S-Video), ale kvůli omezenému rozlišení (nativně 720×576) a velmi nízké kvalitě je to na jakoukoli práci nepoužitelné.

Ono vlastně i VGA už dnes může být problém. Jde o analogový přenos obrazu a LCD obrazovky fungují digitálně, takže dochází ke konverzi (DA) na straně grafické karty a následně ještě ke konverzi (AD) na straně monitoru. U vyšších rozlišení tak může být problém s duchy v obraze, případně mírným rozmazáním. Notebooky mají méně kvalitní výstupy, takže s rozlišením nad 1680×1050 začíná být obraz viditelně horší (není to pravidlem, některé notebooky mají výstup velmi kvalitní; některé naopak mají problém už s 1280×1024). Pokud na daném monitoru poběží nějaké video, tak jsou tyto kvalitativní nedostatky nepodstatné, ale číst třeba malá písmena, když jsou mázlá, není nic extra příjemného.

Pokud byste chtěli připojit dva monitory digitálně, budete si muset zvolit ze dvou možností. Buď se pokusíte najít notebook s dvěma digitálními výstupy přímo na sobě, což vám krutě omezí množinu vhodných notebooků (pokud budete mít i jiné nároky, může se stát, že vhodný notebook neexistuje), nebo zvolíte nějaký business model s dokovací stanicí. DELL, HP i Lenovo už u svých nejvyšších modelů dokovacích stanic nabízí dvojici DVI a DisplayPortů (stále však platí omezení na pouze dva aktivní výstupy). DisplayPort má navíc jednu výhodu – umí vždy rozlišení vyšší než 1920×1200 a platí to i pro notebooky s integrovanou grafikou. Cena těchto velkých dokovacích stanic není nejnižší a dohromady s podporovaným notebookem nebude nižší než 25 tisíc s DPH.

Jsou notebooky s možností připojit více monitorů?

V podstatě by se dalo říct, že nejsou. Jasně – ATI u poslední generace svých čipů má funkci zvanou Eyefinity, s kterou jedna karta podporuje více než 2 monitory. Jenže to funguje jen u desktopů. Už jsem měl pár notebooků s novými mobilními Radeony a na žádném z nich Eyefinity nefungovalo. U mobilních grafických karet je to s výstupy trochu složitější a ATI dodává jen samotný grafický procesor, takže kus práce leží i na výrobci notebooku. Žádný ovšem necítí potřebu přidat potřebnou podporu (která určitě není zadarmo). V praxi se tedy vůbec neřiďte tím, že stejně pojmenovaný čip ve stolním počítači něco takového umí.

Podobná situace je i u notebooků s více grafickými kartami (například SLI). Kdyby byla vůle, dalo by se realizovat potřebné zapojení, ale nikdo si tuto práci zatím nedal. Výjimku tvoří 13“ Fujitsu(-Siemens) Amilo Sa3650 s externí grafickou kartu Amilo Graphic Booster. Tam je možné připojit dva externí monitory k modulu grafické karty a třetí přímo k notebooku. Dokonce jdou všechny připojit digitálně.

V minulosti se objevila jen jedna grafická karta (do notebooku) se třemi screen pipeline. Byla od Tridentu a dostala se do pár exotických modelů. Ostatní výrobce to tímto směrem netáhlo a nemohu se jim divit, když potřeby většiny uživatelů notebooků pokryjí i dva nezávislé výstupy…

Více monitorů, než notebook dovolí

Pokud ovšem do té většiny nepatříte, nevěště hlavu. Řešení existuje. Je jich dokonce několik a záleží na vašich požadavcích. Asi nejjednodušším je dnes použití USB-DVI adaptéru poháněného čipy společnosti DisplayLink (adaptéry se prodávají pod různými značkami, před lety jsem psal třeba o USB dokovací stanici od Toshiby). S více adaptéry můžete připojit rovnou několik dalších monitorů, ale celé řešení má několik omezení. Fakticky se nejedná o grafickou kartu. V notebooku se složí a zkomprimuje obraz, který se v USB adaptéru pouze dekomprimuje a vykreslí. S výkonným procesorem byste si údajně měli přehrát i HD video (určitě ne 1080p), ale s hraním her a rychlým 3D vůbec nepočítejte. Při více adaptérech se rychlost bude snižovat, ale na nějakou kancelářskou práci to stačí vždy.

Další řešení už jsou mnohem dražší a vyžadují ExpressCard slot. Existují zařízení, která z ExpressCard slotu vyvedou sběrnici PCIe 1x a přivedou ji do PCIe 16x slotu pro připojení standardní grafické karty ze stolních počítačů. Připojena je samozřejmě jen jedna linka, ale výkonově tam libovolná grafická karta s přehledem překoná integrovaná řešení v noteboocích.  Je tu jen problém, že v našich končinách se podobné adaptéry neprodávají. Dají se ovšem objednat v zahraničí, kde si na diskusních fórech také můžete přečíst zkušenosti uživatelů. Dále je trochu omezující, že v některých případech může být vyžadován restart – první řešení je rozhodně uživatelsky přívětivější.

Závěrem

Kdo si zvykl ze stolního počítače používat najednou více monitorů, nemusí se tohoto zvyku vzdávat ani s notebookem. Při výběru nového notebooku není problém vybrat něco vhodného a nakonec i k těm ostatním existuje řešení. Ještě tak před pěti lety byla situace daleko horší, ale dnes už dva připojené monitory zvládnou i některé mini-notebooky s cenou kolem 10 tisíc.