Bude můj příští notebook Mac? (3) – příslušenství a zbytek

Zase jsem se na více jak měsíc zapomněl a některým z vás asi neušlo, že slibovaný článek o Macu se ne a ne objevit. Nyní bych to chtěl napravit a v rámci úsporného psaní to všechno stihnu v jednom dílu. Nebudeme z toho přece dělat telenovelu, ne?

minulém díle jsem se podíval na samotný notebook (úvod najdete tady). Jenže ten je jen jedním dílkem skládačky. Pokud má notebook sloužit také jako hlavní počítač a má být využíván víc než jen hodinu denně, je k němu potřeba celá řádka externího příslušenství. Abych mohl Mac lépe testovat, vypůjčil jsem si řadu doplňků, bez kterých nejde Mac reálně testovat. Mám na mysli redukce z mini-DP na VGA a DVI, myš Magic Mouse a malou bezdrátovou klávesnici od Applu.

Externí klávesnice

Na běžné uživatele cílí Apple s bezdrátovou verzí své klávesnice. Této verzi nechybí jenom kabel, ale ochuzena je také o numerickou část a vyhrazené klávesy pro pohyb v dokumentech (kdo by chtěl numerický blok, může na bezdrátové spojení zapomenout).

Během těch týdnů používání jsem si ověřil, že jsem přesně tou skupinou, pro kterou se dělá verze s numerickým blokem. Chybějící číslice na notebooku se dají přežít, když je to kvůli nedostatku místa. U stolní klávesnice to ovšem neocením. Navíc jsem zjistil, že mi malé rozměry vlastně vadí, protože jsem zvyklý si občas klávesnici při psaní položit na klín a k tomuto účelu už tato není dostatečně široká (tedy není na to, aby to bylo pohodlné).

Zatímco na klávesnici unibody verze MacBooku Pro se mi píše výborně (právě teď na ní píšu tyto řádky), s externí klávesnicí to není ono. Je hlučnější („klikavější“) a připadá mi, že má mělčí mechaniku s hrubším dorazem. Sice nedělám přehmaty a píšu relativně rychle, ale pohodlí je nižší.

V rámci testu jsem to s půjčenou klávesnicí vydržel až do konce, ale pokud bych měl Mac používat déle, vidím to na nákup kvalitní externí klávesnice od jiného výrobce. V nabídce jsou dnes různé modely s upraveným rozložením (a popiskami) pro použití s počítači Mac a kvalitnější výrobci přibalují ke svým zařízením docela schopné ovladače, se kterými si můžete všechno přizpůsobit i v prostředí Mac OS. Dobrou zkušenost mám s klávesnicemi od Microsoftu – jednu z nich používám pravidelně s iBookem G4 k plné spokojenosti.

Myš

Nějakým nedopatřením mi doma z dřívějších dob zůstala Apple Mighty Mouse, což je předchůdce té, co mám půjčenou, (taková ta s malou kuličkou) a troufám si říct, že to je ta nejhorší myš, s jakou jsem se v tomto tisíciletí setkal: neuvěřitelně nepohodlná, šíleně tvarovaná a s tuhým tlačítkem). Ono se ví, že Apple není v návrhu myší příliš schopný už od toho modelu ve tvaru hokejového puku. Neměl jsem tedy vůbec velká očekávání.

Možná právě proto je Magic Mouse předčila. Díky dotykovému senzoru umí pěkně i funkci pravého tlačítka a hlavně se s ní velmi pohodlně posouvají stránky. Vůbec nejde o to, zda je s ní posouvání rychlejší nebo přesnější, ale působí přirozeněji díky okamžité reakci. Na jednoduchou práci pro někoho, kdo počítač nepoužívá celý den, může být optimální volbou.

Já bych si ji ale určitě nezvolil. Na rozdíl od touchpadu z ní Apple nevymačkal všechen její potenciál. Myš umí jen minimum gest, některá nejsou příliš pohodlná kvůli omezenému dotykové ploše (s přepínáním ploch dvěma prsty jsem se nesžil) a o její povrch se prsty zadrhávají (to se prý časem ochodí). Potenciál dotykového řešení tedy nevyváží zoufale neergonomické tvarování, které vůbec nepodpírá klenbu ruky.

Pokud občas u počítače prosedíte aspoň půl dne, není tato myš pro vás vhodná z objektivních ergonomických důvodů. Ničemu to naštěstí nevadí. Na trhu je celá řada podstatně kvalitnějších myší. Pokud potřebujete dotykové ovládání, je tu produkt od Microsoftu (s plnou podporou Maců). Pokud vám stačí klasická myš, je toho ke koupení víc než dost. Sám jsem si vystačil s jednoduchou (ale dobře tvarovanou) myší od Gigabyte, u které jsem pomocí aplikace Better Touch Tool přenastavil tlačítka na boku pro přechod mezi plochami (jediné gesto, které jsem na Magic Mouse používal). Rozhodně se nemusíte bát, že byste kvůli Macu museli vyměnit kvalitní myši, které jste používali doteď.

V souvislosti s myší se jistě hodí dodat, že vám systém bude ke všem polohovacím zařízením nutit podivnou akcelerační křivku, kterou příliš nejde ovlivnit (je zajímavé, že u svých touchpadů už ji zrušil). Akcelerační křivka, kterou Apple používá, je vhodná hlavně pro uživatele začátečníky. Jakmile jste zvyklí myší pohybovat velmi rychle a přesně, je spíše na obtíž (v takovém případě je totiž vhodnější, když se kurzor snaží co nejvíce napodobit fyzický pohyb myši).

K některým myším jsou naštěstí dodávané ovladače, které toto chování umí (jen pro své myši) deaktivovat. Spolehlivé univerzální řešení jsem nenašel. (funkční řešení ukázal Marv v komentářích)

Redukce a monitory

MacBooky mají velkou nevýhodu, že nezvládnou připojení dvou externích monitorů současně. Mají totiž pouze jeden výstup, ke kterému se vyrábí celá řada redukcí. S používáním DVI redukce jsem neměl problém – nechal jsem ji nastálo připojenou ke kabelu monitoru, takže byla vždy připravena. S VGA redukci to bylo horší. Často jsem ji měl zrovna ve špatném batohu, nebo doma, a neměl jsem tak jak připojit projektor.

Nejde o něco extra závažného (vždy se to dá řešit nákupem dostatečného množství redukcí a jejich nošením ve všech zavazadlech), ale dovedlo mě to k názoru, že bych u příštího notebooku měl velmi rád všechny výstupy v běžné, nezmenšené podobě, aby bylo redukcí potřeba co možná nejméně. Vím, že spousta běžných uživatelů externí zobrazovací zařízení nepřipojuje, ale u mě je to jiné. Externí LCD s DVI/VGA si připojuju doma i u přítelkyně (pokud si zrovna neodjede na půl roku do Anglie), kvůli škole i práci potřebuju připojovat VGA projektory a v klubovně našeho sdružení na celou jednu stěnu promítáme full-HD projektorem s HDMI/VGA. Je fajn, když se někde obejdu i bez redukcí.

Hodně líbilo nebo nelíbilo

Už předtím jsem psal, že bych nechtěl zabřednout moc do hodnocení systému (o tom je napsáno všude dost… i zde na blogu). Přesto asi nebude na škodu, když napíšu, několik věcí, které mě potěšily, nebo naopak dokázaly znepříjemňovat život. Nejde mi o komplexní zhodnocení, spíš jen o zmínění pár postřehů, které by mohly případně budoucí uživatele zajímat (zejména ty s podobnými prioritami a návyky).

(1) Vím, že na Lion se v české kotlině s oblibou nadává, ale například nový Mission Control pro správu virtuálních ploch a oken se mi moc líbí (vidíte snadno, kde co máte a můžete si to rychle reorganizovat). Vše je pěkně integrované do jednoho celku s jednoduchým ovládáním, což i mě osmělilo například k používání virtuálních ploch.

(2) Okna aplikací jsou v poslední verzi systému konečně roztahovat do všech stran. Někdo to považuje za ústupek Windowsákům. Já jsem na podobné chování zvyklý z mnoha dalších operačních systémů a v Macu jej shledávám stejně přínosným.

(3) Nový systém má opět o něco méně možností nastavení. Zmizela tak například možnost používat „pravé tlačítko“ poklepnáním dvou prstů i zmáčknutím v pravém dolním rohu. Nyní si musíte zvolit jen jeden ze způsobů, a pokud to bude ten druhý, není již možné vyvolat tuto funkci bez zmáčknutí tlačítka (tj. jen „tapováním“). S tím, jak se Apple zaměřuje stále intenzivněji na obyčejné spotřebitele, předpokládám, že s každou další verzí bude podobných voleb ubývat víc a víc.

(4) V Mac OS je strašně hrubá regulace hlasitosti zvuku. Je jedno, jestli mám připojenou externí zvukovku, nebo si k integrované připojím sluchátka, většinou jsem nucen pracovat ve svou nejnižších úrovních hlasitosti. Například moje studiová sluchátka hrají relativně docela nahlas i na nejnižším stupni hlasitosti (pokud pominu ten úplně nejnižší, kdy se výstup vypne). Myslel jsem, že Mac je mezi lidmi pracujícími se zvukem, oblíbený, takže nechápu, že to nikomu jinému nevadí. Stejné chování pozoruju na více MacBoocích i sluchátkách, takže nepředpokládám, že jde o výjimku. Takto musím zvuk extra ztišovat ještě v aplikacích.

(5) Za celou dobu jsem ani jednou nepoužil novou funkci fullscreen. Implementace v Mac OS mi nepřijde šťastná. Pokud pracujete s dvěma monitory, je úplně nepoužitelná (fullscreen na jednom monitoru dokonale znemožní použití druhého). Vadí mi například, že se při fullscreenu schovává hlavní lišta menu. Zobrazují se na ní užitečné údaje a na 15,4“ obrazovce s rozlišením 1440×900 neukrojí tolik místa, aby mi překážela.

(6) Na rozdíl od Windows 7 si Mac OS příliš neporadí s přerovnáváním oken a ikon mezi interním a externím monitorem. Ikony se často podivně rozhodí mimo mřížku, do které by se měly neustále zarovnávat, a okna někdy končí z části mimo obrazovku. Předpokládám, že už jde o moc profesionální funkci, která se průměrných konzumentů netýká, a tak ji Apple nepiluje.

(7) V prostředí, kde se setkává více Maců, se mi osvědčila funkce AirDrop, kdy ve Finderu necháte vyhledat přes Wifi počítače okolo a pouhým přetažením můžete do libovolného z nich rychle zkopírovat soubory. Nechápu, proč něco podobného není dávno i jinde (ten pomalý opruz s autorizací Bluetooth zařízení jako ekvivalent neberu).

(8) Původní Samba pro sdílení v sítích Windows převzatá z opensource systémů byla v poslední verzi Mac OS nahrazena vlastním řešením, což logicky vyústilo v nějaké ty problémy. Nastavení sdílení má sice Mac hezčí a přívětivější než Windows, ale několikrát se mi stalo, že se najednou na sdílené složky nedalo dostat žádným způsobem (ani z jiného Macu) a ještě zmizela možnost ruční konfigurace přes samba.conf. Kromě toho Mac ne vždy vyhledá všechny okolní počítače v síti, a když se tak stane, nejde ho donutit, aby to napravil. Je mi jasné, že nativní sdílení mezi Macy podobnými problémy netrpí, ale chtě nechtě se musím pohybovat v prostředí, kde většina počítačů nemá na víku vykousnuté jablko, takže mi to moc útěchy nepřináší.

(9) Detekce názvů počítačů v lokální síti také nefunguje, jak bych si představoval. Často musím počítače zadávat IP adresou (což mě zvláště štve u vzdálené plochy). I když zrovna ve Finderu vidím okolní počítače názvem, v terminálu se na název počítače nepingnu (a ve Finderu pro jistotu IP adresa okolních počítačů nejde zobrazit).

Závěrem

Bude můj příští počítač Mac? Odpověd je: „možná“. Z výběru MacBooky určitě nevyřadím, ale zároveň je zcela jistě neupřednostním nad ostatními značkami. Nejde o výjimečné stroje, jak s oblibou všichni píšou (řekl bych, že jejich hype je právě na vrcholu a postupně z části opadne). Jsou to úplně normální počítače s určitými přednostmi a nedostatky. Z mého pohledu je určitě nevnímám jako lepší než jiné kvalitní notebooky v podobné cenové relaci.

Mac OS má jako systém spoustu hezkých funkcí, které bych ocenil i jinde, ale když si shrnu ty měsíce testování, svou práci umím na Macu i ve Windows udělat stejně rychle. V každém systému úplně jinou cestou, ale rychlost je stejná a ani to pohodlí se výrazně neliší.

Macy nikdy nebudou majoritní produkt. Nejsou tak koncipované. Pro určitou skupinu zaměření nabízí skvělou volbu, pro zbytek vhodné tak moc nejsou. Sám do té „určité skupiny“ (jen) z části spadám, což mi rozhodnutí neusnadňuje. Od značky Apple mě v poslední době také trochu odrazuje přílišná orientace na konzumní prostředí, což vyústilo v krátké cykly obměny hardware a nižší morální životnost.

Něco mi napovídá, že i další notebook bude zase nějaký „pracant“ s maximálním ohledem na ergonomii. V současné době bohužel není na trhu nic, co by mě dostatečně lákalo (ani u Applu, ani u konkurence), takže doufám, že si se současným strojem vystačím co nejdéle, než se něco objeví.

Můj ThinkPad a stránka na Facebooku

Nejvíc se na mém nutkání hledat náhradu za současný stroj podepisoval relativně vysvícený displej mého stařičkého ThinkPadu R61. Vadilo mi, že jinak po všech stránkách vyhovující stroj se spoustou příslušenství a baterií, měl displej, který jsem byl nucen skoro pořád používat s maximálním jasem.

Nakonec jsem problém vyřešil, když jsem vytáhl panel i s podpůrnou elektronikou z nefunkčního kusu ThinkPadu R400. Tohle už ovšem dávno vědí všichni ti, kteří sledují novou stránku tohoto blogu na Facebooku.

Komentáře k článku

  1. 1. Ondřej  1.3.2012  11:31:11

    ad 4) Taky musím ovládat hlasitost v aplikacích, dřív (před Lionem) byla možnost ovládát hlasitost po menších dílcích (asi třetiny těch normálních) pomocí držení alt-shift… to už v Lionu bohužel nefunguje – možná to někdo nahackoval zpět, nedíval jsem se. Co to ještě tak zkouším, tak při držení shiftu do přepínání nevydává ten otravný zvuk, hezký, neznal jsem.

    ad 5) Fullscreen se mi hodí v Preview, když potřebuju prolistovat velké PDF na velkém monitoru. Rozložení dvou stran na výšku je akorát na 20″ a větších. Pak ještě občas v prohlížeči při prezentaci na projektoru a v Aperture, když jsem fotil s připojeným foťákem. V běžný činnosti je ale fullscreen v Lionovi docela k ničemu.

  2. 2. swarm  1.3.2012  12:19:16

    [1] Smysl toho dementního zvuku při změně hlasitosti jsem nikdy nechápal, takže ho už roky vždy vypnu v nastavení zvuku a mám klid. Škoda, že nějaké zaškrtávátko není i pro jemnější regulaci – i kdyby nějaký přepínač fungoval, nebavilo by mě ke změně používat obě ruce.

  3. 3. Marv  1.3.2012  22:24:15

    Díky za článek, jen doplním, že akceleraci myši lze zcela vypnout, stačí z terminálu spustit:
    defaults write .GlobalPreferences com.apple.mouse.scaling -1
    a poté se odhlásit a znovu přihlásit. Do defaultního stavu se to opět vrací pomocí:
    defaults write .GlobalPreferences com.apple.mouse.scaling 1
    Ještě lze nezávisle na myši nastavovat i akcelerace touchpadu, stačí v uvedených příkazech zaměnit ‚mouse‘ za ‚trackpad‘.

  4. 4. swarm  1.3.2012  23:11:40

    [3] Díky, díky. Funguje to.

  5. 5. ps47  4.3.2012  17:01:16

    „Spolehlivé univerzální řešení jsem nenašel“ nechyba na konci vety nieco? resp mozno by to chcelo upravit, vzhladom na prispevok cislo 3..

  6. 6. tk  11.3.2012  15:26:57

    ad 5) fullscreen funkce se mi strašně líbila na psaní poznámek – ve spojení s tímhle forkem Notational Velocity: http://brettterpstra.com/project/nvalt/

    Vždycky jsem si na přednáškách a konferencích zapnul fullscreen a měl jsem jen čistě bílou obrazovku, na které byl jen uprostřed 800 px široký sloupec textu. Absolutní soustředění, žádné distrakce. Pokud jsem potřeboval browser na dohledávání nějakých věcí, dal jsem si ho hned o obrazovku vedle taky do fullscreenu a pak se jen tahem 4 prstů přepínal.

    Tohle mi na windows dodnes chybí…

  7. 7. swarm  11.3.2012  15:49:41

    [6] Dřív jsem používal něco podobného i na Windows… Firefox ve fullscreenu a nějaký fullscreenový editor (už teď nevím jaký, ale Word umí fullscreen taky) a přepínání Alt+Tab. Pak se nezobrazuje ani hlavní panel dole. Řešení jsou.

  8. 8. Matej K.  15.4.2012  22:50:12

    Len poznamka, thunderbolt Macbooky Pro (nie Air) su schopne pripojit 2 thunderbolt displaye.

  9. 9. Jarda  17.6.2012  13:25:18

    Ad 6 já používám pro úpravu velikosti oken Divvy a nabídka nastavení je více než pestrá :-D Spíše jestli toto nesouvisí s tím že – teda mi se to nepodařilo nikde najít – na WIN nejde přetáhnout maximalizované okno, ale v OS X ano, což způsobí po přetáhnutí na monitor z menším rozlišením přesah okna mimo viditelnou oblast

    [3][4] ještě to jde app která se jmenuje MouseZoom – teda jestli jsem pochopil dobře o co autorovi jde.


Napsat komentář