Neodvratně se blíží konec roku. Konec roku bude ve světě notebooků znamenat novou platformu Intelu. Co tradičně souvisí s vydáním nových čipových sad tohoto výrobce? Přece nové modely notebooků od většiny výrobců (každý chce nabídnout novou technologii nejlépe dříve než konkurence).

Podle mnoha informací to vypadá, že výrobci displejů donutí výrobce notebooků k přechodu na 16:9 již během příštího roku a vůbec nejde o nějaké pohodlí uživatele, nebo snad nějaké výhody pro něj. Hlavním důvodem je cena. Použitím stejného rozměru, jako je u televizí se dosáhne efektivnějšího využití výroby. Při stejné úhlopříčce má navíc displej menší plochu, což je další výhoda. Někdo si možná myslí, že přechodem z 15,4″ (16:10) na 15,6 (16:9) získá větší displej, ale opak je pravdou. (pokračování článku)

Nejprodávanější notebooky mají dnes cenu do 15 tisíc korun a situace je taková, že notebook už má dnes prakticky každý. O tom, že tato většina jdoucí po ceně pomohla stáhnout směrem dolů také kvalitu notebooků, dnes mluvit nebudu. To je zas na úplně jiný článek.

Ačkoli lze dnes pořídit v podstatě plnohodnotný notebook za necelých 10 tisíc, kdo má vyšší nároky (například na výkon), ten se musí připravit daleko vyšší sumy peněz. Vysoký výkon dnes není jen o ego-masturbaci náruživých hráčů. Potřebují jej také profesionálové z různých oborů. Pro tyto lidi jsou na trhu různé workstation modely a za jeden takový kupující klidně může dát 100-200 tisíc (pokud jsou jeho nároky vysoké). Workstation notebooky nejsou jen o výkonu. Tomu musí sekundovat ještě kvalita a rozsáhlá servisní podpora. (pokračování článku)

Ne, běžně si tu neutahuji ze zpravodajství komerčních televizí, protože je to jednak nefér, a pak… no, neměl bych už čas na nic jiného. Tentokrát udělám výjimku, protože 19.7. jsem se ve zprávách na Nově dozvěděl naprostou pecku (v podstatě „revoluční“ objev).

Sedíte často u počítače? Pak byste se měli začít bát, protože možná brzo oslepnete. Klára Bitvarová to vysvětluje na konci reportáže (12:58) o speciální slepecké holi. Celá reportáž je o tom, že hůl americké výroby s akustickým hlášením překážek za moc nestojí. Na konci reportáže však před rozloučením přichází to nejdůležitější sdělení, které si dovolím ocitovat: (pokračování článku)

K notebookům se už fasují kupóny na bezplatný upgrade na Windows 7, a tak je skoro nejvyšší čas, abych se ohlédl, co z mého pohledu Windows Vista přinesly užitečného. Tento článek berte jako ryze subjektivní, neboť je odvíjen čistě od mých potřeb tentokrát jakožto běžného uživatele.

Takového běžného uživatele například vůbec nezajímá, jaké věci se pozměnily v jádře a jaké nové názvy „technologií“ za ty roky vývoje vymyslelo marketingové oddělení, aby bylo čím zaplácnout letáky. Běžného uživatele zajímá jen, jak se v systému pracuje a jak rychle reagují programy. Zde tedy vypíšu seznam věcí, které jsem ve Windows Vista doopravdy ocenil: (pokračování článku)

HP vydalo novou řadu levných SMB (small business) notebooků. Specifikace modelů této řady vypadají velmi slibně a HP například konečně implementovalo HDMI výstup, čímž tyto modely udělalo zajímavější. Zvolilo navíc docela pěkný hranatý vzhled, který působí elegantně a jedinou vadou na kráse jsou lesklé materiály, od kterých nyní kupodivu začíná odstupovat i Toshiba, která je tak masově tlačila mezi lidi (takže to asi nebyla úplně nejlepší cesta).

Původně jsem chtěl jeden ProBook přímo na recenzi, ale nepoštěstilo se mi, protože na první pokus dorazil testovací notebook s poškozeným displejem. Když došlo na druhé poslání, už jsem neměl čas. Musel to tedy vzít někdo jiný. (pokračování článku)

Dva týdny jakési pseudo-dovolené jsou za mnou, a já se tak můžu vrátit k běžným záležitostem. Dělání vedoucího na táboře mělo pro mě jednu obrovskou výhodu – tou je pravidelný stravovací režim a vůbec pevně daný harmonogram celého dne. Strava 5x denně, žádné polehávání až do poledních hodin a hodně fyzické aktivity se na mě příjemně podepsaly. Dokonce jsem se i opálil. Ale nemusíte se bát. Trocha sezení u počítače v temné místnosti a vše bude zas při starém.

(pokračování článku)

V úterý jsem konečně po 4 letech studia složil bakalářskou zkoušku. Bylo to možná trochu jiné, než jsem čekal, ale hlavní je, že to dopadlo dobře. Pro čtenáře z řad studentů ČVUT bych zmínil jednu zvláštnost zkoušky na katedře měření. Nelosují se totiž otázky podle čísel jednotlivých okruhů, ale lidí se ptají na něco, co nějak souvisí s jejich bakalářskou prací, a snaží se to trochu našroubovat na svůj předmět. Je otázkou, jestli je to taková výhra, protože můžete dostat něco, co se v rámci běžného studia vůbec neučí.

Ve zkratce jen řeknu, jaké otázky jsem měl já – fyzikář se ptal na „popis světla“, ze zpracování signálu na vzorkovací větu, ze systémů řízení na další věci kolem vzorkování a ze senzorů a převodníků na strukturu a princip CMOS senzoru. Tazatelé se snažili nasměrovat ke správné odpovědi, takže se teoreticky dalo dobře odpovědět i v případech, kdy si na nic k tématu ani nevzpomenete (zas takový problém jsem naštěstí neměl). (pokračování článku)