První díl článku o Windows 8 se dočkal velké čtenosti a není se čemu divit. Psal jsem hlavně o záporech a negativní články čtou lidé tak nějak radši. Našla se také další skupina, která se mě brzy po vydání začala ptát na druhý díl, neboť jeho sepsání je prý podstatně větší výzva. Druhý díl s klady je tu.

(pokračování článku)

Není náhoda, že právě Japonci se tak zasadili o přivedení notebooků na světový trh a že u nich můžete vidět tolik zajímavých zařízení sahajících na hranice možností miniaturizace. Z jejich strany to není otázka stylu, ale řešení odlišné situace.

(pokračování článku)

Obvykle se snažím v rámci muzea přeskakovat mezi roky, abych ho zaplnil rovnoměrně. Tentokrát udělám výjimku. Posledně jsem se podíval na Apple PowerBook 1400cs z let 1996 a 1997 a dnes se vrátím do stejné doby. Satellite Pro 440CDT je totiž jeho přímou konkurencí z PC světa.

(pokračování článku)

Je načase si to přiznat. Nejen, že nejsou dost cool pro řadu zákazníků, ony už dokonce nejsou dost cool ani pro některé výrobce. Doba je prostě zlá a pracovním notebookům nepřeje. Proč?

(pokračování článku)

Sledovat debaty na hardware fórech někdy stojí za to. Různí diskutéři citově tíhnou k jedné ze značek a slepě se snaží dokázat, že ta jejich vyvolená je v nějakém ohledu nejlepší. Často je přesvědčování tím intenzivnější, čím slabší produkty zrovna značka má. Sám to tolik neprožívám, ale konkurence je potřeba a možná i jejich chování je pouze jeden z přirozených jevů v podvědomé snaze o konkurenční rovnováhu.

(pokračování článku)

Je mi jasné, že z cílové skupiny tohoto blogu většina lidí zůstává u Windows 7 a nové verzi se zatím brání (dle statistik mi přijde s „osmičkami“ jen každý dvanáctý čtenář). Loni na podzim jsem si od Microsoftu vyžádal licenci na Windows 8 Pro a (mimo jiné) jsem jej podrobil dlouhodobému pracovnímu testu. Nyní již emoce v internetových diskuzích nejsou tak bouřlivé, a je tedy nejvyšší čas sepsat, jak si tento operační systém stojí.

(pokračování článku)

Nedávno jsem se vrátil k večerní kratochvíli pro případy, kdy nejsem doma, mám s sebou notebook a nechce se mi dělat něco užitečného. Pročítám si staré americké IT noviny (zejména Infoworld) mapující vývoj business počítačů, notebooků, workstations, operačních systémů a tak vůbec. Začal jsem někde v polovině 80. let a sem tam pročtu zajímavé články a úvahy z každého čísla. Aktuálně jsem na začátku roku 1990 a musím říct, že je fascinující sledovat, jak rychle se tehdy všechno formovalo a docházelo k zásadním objevům, které dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

(pokračování článku)

Píšu tu o kdejaké značce notebooků, ale na jednu trochu neprávem zapomínám. Je to Panasonic. Nedávno jsem byl na tiskové konferenci a bavil jsem se tam s představiteli evropské části divize ToughBooků, kteří mi odpověděli na otázky, proč Panasonic nedělá klasické spotřební notebooky a jak zvládá přežívat na dnešním trhu.

(pokračování článku)

Před začátkem léta 2010 jsem na dlouhodobý test dostal 15,6“ multimediální model od Aceru s vysokou pořizovací cenou přes 40 tisíc. Celé to vzniklo trochu náhodou, když jsem na jedné tiskovce řekl něco ve smyslu, že příliš nevěřím v možnost existence prémiových notebooků od Aceru a že bez ohledu na cenu moc dlouho nevydrží. Skončilo to tak, že mi dorazila krabice s jedním kusem, ať se přesvědčím sám. A taky přesvědčil…

(pokračování článku)

Psal se rok 2007, když Intel odpověděl první generací procesoru Atom na potřebu úsporných procesorů pro levné mini-notebooky. Do té doby byly malé počítače doménou profesionálů na cestách a patřily k těm nejdražším. ASUS to se to všechno rozhodl změnit a produkoval nejedno levné zařízení postavené na osekaném jednojádrovém Celeronu s nízkou frekvencí okolo 800 MHz a starou čipovou sadou. To byla chvíle, kdy Intel uznal, že existuje poptávka po něčem jako Atom.

(pokračování článku)