Zdá se, že už je to nějaký pátek, co mi HP přímo z Číny (dle odesílatele na krabici) poslalo svůj tehdy nový model HP Pavilion dv7 v kdysi nejvýkonnější dostupné české konfiguraci. Půl roku je dlouhá doba, během které jsem tento počítač (nejen já) používal, a nyní je načase zjistit, jak se mu dařilo a jak moc se stihl opotřebovat. (kdo by chtěl kratší, ucelenější report, najde ho v článku na notebook.cz)

Než se pustím do psaní, musím připomenout, že k tomuto počítači již zde na blogu vyšlo několik článků. Poprvé jsem psal, když jsem se s HP na dlouhodobém testu dohodl. To jsem definoval svá očekávání a obavy. Když počítač dorazil, nebylo na psaní moc času. Místo toho jsem si ho s sebou vzal rovnou do terénu (na hudební tábor, kde mi sloužil jako hlavní počítač a zároveň jako digital audio workstation nebo ovládání DMX světel na koncertech) a první zkušenosti napsal až po více než měsíci. Jelikož toho bylo hodně, oddělil jsem do samostatného článku ještě různé rady a návody.

Na práci se zvukem je každý palec úhlopříčky užitečný a vyšší rozlišení se také hodí. Kromě toho má Pavilion velkou výhodu v podobě dvou samostatných výstupů na sluchátka (při úpravách mám vždy současně připojená studiová a obyčejná). Není proto divu, že veškerou podobnou práci jsem ještě měsíce po táboře dělal výhradně na tomto počítači.

Kromě toho sloužil převážně jako většina jiných notebooků. Přehrávaly se na něm filmy, hrály hardwarově náročné hry, prohlížely webové stránky a hodně se také pracovalo na rozpočtech v Excelu. Cestoval převážně po domě, případně jsem jej vozil v autě. Až poslední měsíc se dočkal i cestování pěšmo, neboť jsem domů přitáhl nový batoh, který je sice pro 15,6″ notebooky, ale 17″ Pavilion se do něj bez problému vejde, aniž by se musel tahat zip přes rohy základny.

Nakonec počítač skvěle posloužil při mém pobytu v nemocnici, kde jsem se rozhodl, že už je nejvyšší čas něco napsat, protože už je jen málo toho, co bych na tomto počítači ještě neobjevil.

Displej není špatný, ale barvy potřebují doladit

Při prvních zkušenostech jsem psal, že mi displej vyhovuje, což platí pořád. Z nějakého důvodu se mi „do něj dobře kouká“, ale když se to položí třeba vedle nějakého Macu, působí zašedle. Navíc je zde to samé, co snad u všech PC notebooků – špatně nastavená gamma.

Nakonec jsem se zbavil přístupu, že nastavení od výrobce bude nejvhodnější, a ovladači změnil nastavení gamma a saturace barev.

Ne, že by to bylo ideální, ale odpovídá to více realitě (tj. kvalitním, seřízeným monitorům). Tím, že displej netrpí nízkým kontrastem a bílá nemá nádech do jiné barvy, jsem po této úpravě naprosto spokojen a víc od notebookového displeje nepotřebuju.

Jenom ty kurzorové šipky

Jak se na trh přihnala řada UltraBooků s docela špatnými mělkými klávesnicemi, mnohem intenzivněji jsem si uvědomil, jak dobrá je klávesnice v Pavilionu. Rád na tomto notebooku píšu a klidně bych jej doporučil na intenzivní kancelářskou práci (zejména tam, kde se využije i velký displej). Paradoxně na pracovních modelech HP se mi vůbec tak dobře nepíše.

Pořád se divím, že HP nepoužilo podsvícení klávesnice, když už má podsvícený okraj dotykové plochy touchpadu. Zrovna k takovému modelu by to skvěle zapadlo. Patřím mezi lidi, jejichž pozitivní názor na podsvícení klávesnice se nezměnil už do dávných dob, kdy průměrný spotřebitel ani netušil, že něco takového může existovat.

S tím, jak není podsvícená klávesnice, souvisí další problém, který mi vadí a na který jsem si pořád nezvykl. Klávesnice je jeden velký blok, kde po hmatu (například ve tmě) správnou klávesu jednoduše nenajdete. Nejsou tu totiž žádné mezery, podle kterých by se dalo orientovat. Jediná mezera je u numerického bloku, ale je příliš malá. 17″ notebook má spoustu místa, aby mohl mít třeba mezi funkčními klávesami nebo odsunutý blok kurzorových šipek.

Šipky jsou ze všeho nejhorší, protože je bez dívání prsty nenajdete. Kdyby nebyly ty do stran zdvojené, daly by se najít podle vzniklé mezery. Někdo nejspíš vymyslel, že takhle se mohou odlišovat od konkurence, i kdyby to bylo špatným směrem.

Hlučný touchpad s plynulým posunem

Touchpad je až na hlasité cvakání tlačítek opravdu povedený a není mu co vytknout (po zjištění možnosti vypnutí podsvícení zkratkou Fn+Mezerník). Je to prostě jeden z těch touchpadů, díky kterým nemáte potřebu připojovat myš. Myš jsem připojoval vždy jen zřídka, a to buď kvůli hraní, nebo kvůli práci v grafickém editoru.

Dobrému pocitu z touchpadu velkou měrou přispívá plynulý posun stránek. Přestože jde o velmi rozšířený touchpad Synaptics, většinou se s tímhle nikde jinde nesetkávám. Na Pavilionu můžete posouvat stránky touchpadem velmi plynule – téměř po pixelu (s velkou oblibou používám hlavně ve Firefoxu). Máte tak rychlejší odezvu na pohyb prstu, a tím pádem také jistější pocit při používání této funkce. Inspirace nepochybně pochází od Maců, kde něco podobného funguje už dlouho. Je pěkné vidět, že to může fungovat i pod Windows.

Hlasité cvakání tlačítek jsem nikdy nechápal. Vždyť tlačítko při stisku dává jasnou hmatovou odezvu. Není potřeba, aby o něm vědělo i pět lidí sedících okolo. Nevím, jestli jsem to způsobil opotřebováním, ale levé tlačítko jsem se naučil mačkat po jeho pravém okraji, kde je cvakání velmi tlumené a neruší. Bohužel si už nejsem jistý, zda to tak bylo od začátku, nebo jsem se k tomu dopracoval.

Nehezký, ale praktický

Už předtím jsem psal, že vzhled mě nijak neohromil (a na vzhledu si zakládám). Kdybych se k tomu měl vrátit takhle s odstupem, Pavilion se mi jednoduše nelíbí. Na víku mi vadí intenzivně svítící logo HP (naštěstí ne tolik, protože prudí především všechny okolo) a u základny se mi nelíbí celá ta horní část s klávesnicí a touchpadem. Ten tmavý tvarovaný kus měl zřejmě symbolizovat jednoduchou eleganci, ale sklouzává spíše k nuznosti a lacinosti. Možná za to mohou i tvary („polštářkové“ zaoblení, barva), ale vzhled Pavilionu se do mého vkusu netrefil.

Je to samozřejmě čistě otázka vkusu, a co mě se nelíbí, to může být cílem tužeb někoho jiného. Jenže blog je o mých názorech a dojmech a pro mě by byl třeba vzhled jedním z hlavních důvodů, proč bych se podíval i po konkurenci.

Říká to i něco pozitivního. Evidentně zde není moc jiných nedostatků, když se zaměřuji na toto. Je to tak. Zejména v oblasti ergonomie jde o jeden z nejpovedenějších multimediálních notebooků. Stále platí, co jsem napsal, že z pohledu ergonomie (opěrky rukou, ohraničení a povrch touchpadu, zakřivení čelní hrany,…) jde o výborný počítač, který předčí leckterý pracovní stroj.

Navíc není přehnaně tlustý a nemá tlustý rám okolo displeje, takže přestože má 17″ displej, není o moc větší než některé 15,6″ modely. Přesto není „měkčí“ než jiné notebooky. Vlastně bych jej označil za jeden z těch pevnějších, kde se nic nekroutí a neprohýbá.

Nedořešená přepínatelná grafika od AMD

Když přišla NVIDIA s automatickým „přepínáním“ grafických karet pomocí technologie Optimus, měl jsem velkou radost, že si konečně budou moct uživatelé dopřát výkon i výdrž v jednom notebooku. Na to, že Optimus fungoval relativně dobře ještě v době, kdy v ČR byl snad jediný novinářský vzorek, u AMD s tím stále zápasí.

Přiznám se, že mám velké pochybnosti schopnostech tohoto výrobce. Jeho grafickým čipů věřím mnohem víc než těm od NVIDIE. Připadají mi v některých věcech pokročilejší a nespotřebovávají tolik energie. Nakonec ani při 3D zobrazení už netrpí tolik různými problémy (resp. trpí, ale ne víc než NVIDIE).

Při tvorbě softwarové podpory pro přepínatelnou grafiku však AMD předvádí prvotřídní neschopnost. Dodnes například nefunguje při automatickém přepínání akcelerace OpenGL s dedikovaným čipem. V žádné z novějších verzí to nikdo neopravil.

Kromě jiného zůstal ve všech verzích stejně dementní způsob přiřazování grafiky k aplikaci. U nové aplikace nelze rovnou zvolit potřebný procesor a kvůli chybějícím profilům se většinou spustí s integrovanou grafikou. Zůstává tedy opruz s následným ukončením aplikace, otevřením Catalyst Control Center, přepnutím nastavení pro aplikaci (pojmenovanou hloupě podle názvu exe souboru) a následné opětovné spuštění. Hloupěji už to snad nejde vyřešit.

HP přišlo s alternativní možností. Nový BIOS umožňuje změnit systém přepínání grafik (není nutné kvůli tomu přeinstalovat ovladače). Grafika se pak vybírá dvěma tlačítky (rychlá, pomalá) a běží přes ní vše (ačkoli fyzicky se stále nejdřív přenese obraz do integrované, která jej pošle do displeje). Pak funguje i OpenGL.

(Aktualizace BIOSu se bát nemusíte. HP se asi poučilo a používá systém, kdy se z Windows pouze předpřipraví flash, který následně proběhne z prostředí BIOSu. V případě, že se něco pokazí, se automaticky obnoví původní BIOS ze zálohy.)

Přesto musím říct, že jsem nakonec setrval u automatického přepínání. Výkon v OpenGL na tomto počítači nepotřebuju (podobně jako většina lidí). Výkon potřebuju jen na hry. Jenže nové zas tak často neinstaluju, takže to jednorázové poopravení profilu nezdrží. Navíc chci sledovat, kdy si v AMD někdo vytáhne hlavu z prdele a udělá to jednodušší.

Budiž HP přičteno k dobru, že občas vydává nové ovladače grafické karty. AMD totiž nemá vyřešené univerzální drivery pro notebooky s přepínatelnou grafikou (resp. má, ale místo umístění na web je posílá pouze OEM partnerům). Kolega z fóra na notebook.cz psal o svých zkušenostech s instalací aktuálních driverů, které nebyly upraveny pro tento počítač. Jak si můžete přečíst, nejde o úplně triviální proces.

Sám jsem si až do psaní článku vystačil s původním ovladačem, na kterém mi všechny hry běžely. Na webu HP je ovšem novější verze z konce září a tu lze nainstalovat na dvě kliknutí.

Dobrý zvuk jen pro znalé

Čím déle Pavilion dv7 používám, tím méně chápu, že nikdo nebyl v továrně schopen vyladit integrovaný zvukový systém. Když na něco použijete špatné součástky a výsledek je špatný, dá se to pochopit (třeba jste chtěli ušetřit). V případě, že použijete sadu na notebook relativně výkonných reproduktorů s potenciálem dobře pokrýt velkou část slyšitelného spektra, nemůžete udělat nic horšího, než je všechny připojit k výstupu a prohlásit to za výsledek.

Vypadá to, že reproduktory (dle očekávání) nejsou připojené k výhybkám a se všechny snaží přehrávat celé frekvenční spektrum. Že z každého vychází jiný zvuk, už je dáno jejich vlastní frekvenční charakteristikou, což je problém.

Hloubky přehrává subwoofer na spodku, který zároveň sjíždí také středy (ale míří do země, takže jen tlumeně). Středy celkem zvládá ještě jeden (?) reproduktor uprostřed nad klávesnicí. Ve výškách se pak nejvíce projevují čtyři další reproduktory v rozích (dva nad klávesnicí, dva v čelní hraně). Pokud všechny hrají stejně nahlas, není divu, že výšky značně převládají a středy téměř chybí.

HP situaci řeší softwarovou cestou pomocí aplikace Beats Audio (přejmenovaná aplikace přímo od HP), která je navázaná na ovladač zvukovky. Standardní nastavení bohužel pouze vytáhne nejhlubší bassy, což potěší třeba u filmů, ale jinak moc nepomůže.

Během půl roku jsem postupným upravováním došel k následujícímu nastavení:

Při zaškrtnutí Beats Audio v ovládacím panelu se ještě přenastaví hloubky a výšky přímo v ovladači zvukové karty. Abyste jej opravili, musíte kliknout na ikonu hlasitosti v rohu obrazovky u hodin, následně kliknout na obrázek nad táhlem hlasitosti, vybrat kartu Nastavení zvuku a změnit Hloubky na 4 a Výšky na 0:

Na rozdíl od podobných systémů od Dolby ten od HP nepočítá s tím, že byste chtěli používat se sluchátky jiné nastavení. Pokud si připojíte sluchátka a chcete mít zvuk bez jakýchkoli úprav, musíte nejdřív v Beats Audio přepnout na původní ekvalizér, vypnout vylepšení a v nastavení zvuku přepnout výšky i hloubky na 0.

Celý proces se dá zvládnout za 15 sekund, ale pokud bych neustále potřeboval přepojovat mezi sluchátky a reproduktory, bylo by to k naštvání. Pro připojení reproduktorů v pracovně naštěstí používám externí zvukovku do USB, které se nic z předchozího netýká.

Abych jen nekritizoval. Dva sluchátkové výstupy jsou velmi šikovné, přestože prostorový zvuk analogově i přes přítomnost tří konektorů nedostanete (od toho je tu pouze HDMI). Notebook navíc disponuje velmi dobrou kamerou s plynulým snímáním a mikrofonem ve víku s nastavitelnou směrovostí. Pavilion se mi osvědčil zejména při hovorech přes Skype bez nutnosti připojovat sluchátka nebo mikrofon.

Je to sice drobnost, ale líbí se mi na tomto notebooku regulace hlasitosti. Na rozdíl od jiných počítačů je velmi jemná v nízkých hlasitostech, což je zvláště vhodné pro různá profesionální sluchátka (na rozdíl od Maců, kde třeba moje Sennheisery hrají nahlas už při nejnižší úrovni).

Zase to chlazení

Pro ventilátor v podstatě platí to, co jsem napsal již dříve. Při kancelářské práci je tichý už při standardním nastavení a zdá se, že to platí pro letní i zimní teploty. Běží konstantně v nejnižších otáčkách, které jsou hlučností na úrovni osazeného disku. Můžete psát ve Wordu, prohlížet webové stránky nebo sledovat videa na Youtube. Nic nenutí zvyšovat otáčky, takže vcelku o notebooku ani nevíte. Aby se roztočil rychleji, musí být zátěž kontinuální aspoň 15-20 sekund.

Když je potřeba větší ticho, lze přepnout na tichý profil, kde se ventilátor zastaví. Ten používám třeba během psaní těchto řádek, kdy už je noc a já sedím s počítačem na posteli.

Tím, že na počítači příliš nehraju hry (já ne, ostatní ano). Běžně se s hlučnějším projevem nesetkávám. Pokud na něj přece jen dojde, není o co stát. Dnes bych dokázal být ještě kritičtější. U některých her, které vytíží celé čtyřjádro je to jako stíhačka a nemít uzavřená sluchátka, ani by se mi na Pavilionu hrát nechtělo. Nezachránilo to ani studené zimní počasí.

Nějaký čas měl Paviliona můj dobrý kamarád a hlučnost při hraní mu nevadila (a nestěžovala si ani jeho několikaměsíční holčička), takže asi ne každý je tak náročný. Nicméně faktem zůstává, že na trhu jsou notebooky, které jsou v zátěži mnohem tišší.

Drobné nedostatky

Pokud mám vybrat nějaké drobnosti, které mě umí rozčílit, vyhrávají na plné čáře hloupě umístěná USB po pravém boku vpředu a občas nefunkční čtečka otisku prstů a špatně dostupná redukce umožňující připojit druhý disk (kompatibilní i přes ebay vycházely cenou v řádu tisíců).

USB vpravo mají zásadní nevýhodu, že tam, kde jsou, umí zákonitě přemýšlet v prostoru pro manipulaci s myší. Dáváte-li přednost drátovým myší (třeba kvůli nižší latenci při hraní), nesmíte tato USB použít (chce to dlouhý kabel a zapojit do těch na levém boku). Notebook už je tak dost široký a zapojené konektory je zvětšují vzdálenost mezi levou a pravou rukou. Bohužel do úrovně, která třeba pro mě není příliš pohodlná. HP dosáhlo jen toho, že tato USB nepoužívám pro jistotu vůbec.

S čtečkou otisků mělo problém vícero uživatelů na fóru. U mě nejde o nic vážného, ale tak v 5% případů po probuzení z hibernace čtečka nereaguje. Nesvítí a přejetí prstu nic nedělá. Pomůže ruční zadání hesla. Kupodivu po dalším zamknutí už běží v pořádku. Někdy je zas přehnaně aktivní, což dává najevo blikáním diody i po odemknutí počítače. Prostě si jen tak bliká a pomůže až několikrát přejet prstem – pak zabliká rychleji a zhasne.

Půlroční opotřebení

V úvodu jsem psal, jak byl počítač během doby testování používán. Rozhodně nešlo o takový záhul, jaký dostával třeba 12″ ThinkPad X200, protože to byl ultramobilní pracovní stroj, zatímco Pavilion je obří multimediál. Přesto jsem ho nikdy nešetřil. Nepoužíval jsem žádné chladící podložky, nosil jsem ho někdy za roh (párkrát i za roh víka), baterku jsem nabíjel/vybíjel, jak bylo zrovna potřeba, přenášel jsem jej zapnutý mezi prostředími s velkým rozdílem teploty a vlhkosti. Jednoduše – přistupoval jsem k němu jako k nástroji a nedostával žádnou speciální péči.

Zde jsou výsledky:

(1) Vyšoupaná dotyková plocha touchpadu je společná snad pro všechny notebooky po pár měsících provozu. Nepoužívám moc myš, takže je touchpad používaný prakticky pořád. Uprostřed postupně prsty šoupáním sedřely jemný vzorek a dokonale místo vyleštily. Prst už v tomto místě neklouže tak dobře, ale rozdíl není velký.

Dá se říct, že vyšoupaný touchpad je asi nejviditelnější znak opotřebení na celém počítači. Kupodivu se ošoupání neobjevilo na klávesnici.

(2) Odřené rohy mi naznačily, že stříbrný lem okolo počítače není kovový. Jde pouze o nastříkaný bílý plast. Za celou dobu jsem v něm zanechal jen pár škrábanců, které nejsou vidět bez bližšího zkoumání.

(3) Opotřebení baterie se dle diagnostiky projevilo snížením kapacity z původních 62,2 Wh na 58,0 Wh. Dělá to 6,7%, což je velmi pěkná hodnota vzhledem k tomu, jak často byl počítač provozován z baterie.

Žádné další projevy opotřebení jsem nezpozoroval, což jen potvrzuje vysokou kvalitu mechanického zpracování. Klávesnice není ošoupaná a popisky jsou stále stejně čitelné, nikde nic nezačalo vrzat a ani klouby víka nezměnily svou tuhost. Jako praktická volba se ukázalo víko z lakovaného broušeného hliníku, na kterém ani dnes není vidět žádný škrábanec.

Chlazení se zdá být stejně efektivní jako na začátku a nevypadá, že by potřebovalo vyčistit. Je to dobře, protože Pavilion dv7 patří k velkému zástupu dalších multimediálních notebooků, u kterých není snadný přístup k chladiči pro případné vyčištění bez zásahu servisu.

Za celou dobu nebyl přístroj ani jednou reklamován.

Závěrem

Troufám si tvrdit, že Paviliony dv7-6000 jsou dobrá volba, pokud hledáte výkonný multimediální počítač se 17″ obrazovkou a ne zas tak velkou hmotností. Výkon je v rámci ceny relativně dobrý – dají se sehnat konfigurace s čtyřjádrem a grafikou z vyššího mainstreamu (Radeon HD6770M s GDDR5) za 25 tisíc s DPH. Ceny jsou teď vyšší než před půl rokem, což není problém Pavilionu, ale notebooků obecně (problémy s dodávkami disků, kurz dolaru,…). Kdo výkonu zas tolik nepotřebuje, může jít cestou levnější konfigurace za 21 tisíc (s low-end grafikou a dvoujádrem), která je vhodnější, pokud nehrajete hry a neplánujete ve velkém konvertovat video.

Nejlépe lze Pavilion dv7 definovat jako ergonomicky dobře zvládnutý stroj, s použitelnými reproduktory (po vyladění), nadprůměrným mechanickým zpracováním, 4-5hodinovou výdrží na baterii a tichým provozem. Mezi hlavní nedostatky určitě patří velmi hlučné chlazení v zátěži, nešikovně řešené přepínání grafické karty od AMD a hloupě rozmístěná USB. Někomu možná nesedne vzhled.

Během půl roku se Pavilion ukázal jako bezproblémový a díky své z části kovové konstrukci také imunní vůči vizuálním formám opotřebení. Vzhledem k tomu, že se základní deska při manipulaci nekroutí (základna je velmi tvrdá) a komponenty nemají v běžné zátěži vyšší teploty, mohl by mít tento model také dobrou celkovou životnost. Kdybych sám chtěl domů 17″ notebook, ze současné nabídky by to byl asi tento.

Pod čarou

Konfigurace 6110ec byla u nás jako první (a tou dobou snad jediná). Před časem se nabídka změnila a v nových konfiguracích si můžete vybrat například dva disky (dobré kvůli výměně jednoho za SSD) nebo full-HD displej (1920×1080).

V továrně, kde přibalují do krabic USB TV tunery udělali chybu a začali dávat jiný rebrandovaný model od Averu. Jenže si jaksi neuvědomili, že nová verze potřebuje jiný ovladač, takže HP dlouhou dobu posílalo tuner, který je uživateli k ničemu, neboť k němu nebyly ovladače ani na internetu (univerzální od Aceru nefungují). Je dost možné, že situace stále trvá. Pokud se vám to přihodí, obraťte se rovnou na servis HP.

Soutěž

Opět připomínám soutěž o unikátní myš NotebookBlog! Zadání je jednoduché, nakreslit ikonku pro tento web, která se ve většině prohlížečů zobrazí u adresního řádku. Soutěž končí už 22.1.2012.