Češi jsou rasisti – aspoň se to tak obecně tvrdí. Jsem opačného názoru – řekl bych, že jde o jeden z nejtolerantnějších národů. Lépe by možná bylo říct, že jsme jeden z těch nejpřiposranějších národů, a tak čím je nějaká skupina lidí agresivnější, tím lépe se u nás může mít. Některé velmi agresivní skupiny lidí zneužívají právě toho, že patří do určité rasové menšiny a kdykoli je proti nim (jako osobám, ne menšině) vyřčeno křivého slova, ohání se slovy o rasismu. Sami jsou však neuvěřitelně silně rasisticky smýšlející a nějaké napadení člověka jen pro jinou barvu pleti není ničím neobvyklým. (pokračování článku)

Je to tak, nejen prací je člověk živ a někdy přijde chuť se nějak pobavit. Pokud se člověk jen potřebuje rozptýlit při záseku u řešení nějakého problému a nemá čas vyrazit někam pryč, internet je vděčnou studnicí humoru. Mám rád trochu drsnější humor, a tak je mi celkem líto, že některé zábavné projekty českého internetu jsou už dnes mrtvé. Rád jsem chodíval třeba na kompost.cz a (později) kartinki.cz (ilustrace v úvodu).

Nikdy jsem nebyl aktivním členem těchto (dejme tomu) „komunit“, takže mi celkem dlouho trvalo, než jsem objevil, kam všechny ty zrůdičky vlastně zalezly. S blogováním a jistou spojitostí s osobou Radka Hulána (na jehož serveru můj blog ještě donedávna běžel) se mi kdysi dostalo odpovědi. Stačilo se podívat, odkud mi lidé na blog lezou. Magické slůvko Okoun se opakovalo podivně často, takže mi to jednou nedalo a podíval jsem se, o co vlastně jde. (pokračování článku)

Po několika dnech jsem se konečně vrátil domů a rozhodl jsem se, že už musím poklidit na disku svého notebooku. Ačkoli ho mám přibližně čtvrt roku, na disku (160 GB) už nemám skoro žádné volné místo a všude mám strašný nepořádek. Standardní věci sice vím, kde hledat, ale občas se něco ztratí a vynoří, až když už to není potřeba :-).

Notebook sice startuje stále velmi rychle a nejeví žádné známky zpomalení, ale úklid prostě potřebuje. Bohužel není žádný systém, který by byl schopen uklízet automaticky za mě, takže mi nezbývá, než si sem tam k tomu sednout, něco promazat a něco hodit do složek.

Vážně by mě zajímalo, jak jste na tom vy. Patříte do skupiny, která má několik let na ploše stále stejné ikony a za životnost počítače ani nezaplní disk, nebo jste schopni vyplnit disk ještě týden po vybalení počítače z krabice?

PS: Už se postupně vracím do běžného školně-pracovního režimu, takže se můžete začít zas těšit na větší aktivitu celého blogu a hodnotné zápisky.

Vyloženě s notebooky u nás dělá videa snad jen Živě.cz (konkrétně Tomáš Holčík). Jejich recenze se mi líbí, ale není to úplně to, co by bylo v mých silách a navíc u videa jsem radši, když je co nejkratší při zachování informační hodnoty, což vyžaduje nějakou tu přípravu, a ve výsledku pak platí nepřímá úměra mezi délkou videa a délkou přípravy. Něco takového tedy zatím vidím pro mě jako nereálné.

Jenže video dokáže některé vlastnosti notebooku ukázat mnohem lépe než několik odstavců textu. Mluvím třeba o pozorovacích úhlech a hlavně mechanickém provedení (resp. tuhosti šasi). Po dohodě s vedením jsem se proto odhodlal ke klasickým recenzím dělat kratičké „video-přídavky“, kde budou některé vlastnosti notebooku názorně předvedeny.

(pokračování článku)

Včera jsme doma dokončili poslední práce na domácí síti a konečně tak je celý dům zasíťován gigabitovým ethernetem. Stálo to hodně odhodlání, což dokazuje i fakt, že k rekonstrukci sítě došlo až po tolika letech. V domě byly počítače téměř odjakživa, takže když se tu něco stavělo, šlo ještě o síť s rychlostí 10Mbit. Ta byla dokonce zprvu realizována koaxiálním kabelem. Posledním vylepšením tak byl pouze přechod na UTP kabely před mnoha a mnoha lety.

(pokračování článku)

Dostal se mi na ICQ odkaz na zábavné téma zahraničního fóra thescambaiter.com, kde jeden člověk popisoval, jak se rozhodl vytřít s podvodníkem, který se snažil (možná ještě snaží) okrádat důvěřivce.

Když jsme kdysi prodávali notebook ASUS A2D, tak také přišel nějaký mail o tom, že by ho chtěl člověk z Nigerie a vymýšlel, jak realizovat celý obchod. Nejsem naivní, tak se prodej uskutečnil standardnější cestou a notebook se dostal do rukou občana této země. Vzhledem k tomu, že se u nás mluví tak nestandardním jazykem, jakýkoli mail podobného typu v angličtině velká část lidí rovnou považuje za nějakou levárnu. Je mi ale jasné, že někde v anglicky mluvících zemích je podstatně těžší rozeznat, co je relevantní pošta, co spam a co nějaký podvod.

Ve zkratce

Člověk na zmíněném fóru se rozhodl podvodníky potrestat, a tak zkusil rozehrát takovou malou úlisnou hru. Souhlasil s prodejem několika notebooků za $4000 + poštovné. Zloděj poslal balíček s bankovkami na poslání balíku, (falešným) šekem na $4500 a instrukcemi, že je potřeba všechno odeslat (včetně $500 přeplatku) co nejrychleji. Je to takový malý trik na důvěřivce. Ti v ideálním případě přijdou na to, že je šek nekrytý, až ve chvíli, kdy už je vše posláno.

(pokračování článku)

Je to přibližně třičtvrtě roku, co jsem se rozhodl založit si svůj blog. V tomto „typicky letním“ zápisku se zkusím ohlédnout, co mi to dalo a čeho jsem vůbec dosáhl. První zápisek tohoto blogu se paradoxně notebooků vlastně vůbec netýkal. Celý blog totiž vznikl spontáně tehdy ještě na megablog.cz. Proč jsem si zvolil megablog? Vlastně ani nevím. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že jsem na něm měl registraci, takže stačilo kliknout jen do uživatelského panelu a rovnou psát. Jsem člověk od přírody líný a pohodlný, takže jsem vůbec neřešil, co který blokovací server nabízí, nebo nenabízí za funkce. Chtěl jsem něco napsat, tak jsem to prostě napsal (měl jsem už předchozí zkušenost s blogováním na serveru blog.cz a tuto skutečnost ví jen málokdo – tam jsem měl však v plánu psát něco úplně jiného, a pak jsem sám uznal, že to nemám zapotřebí).

Blog na megablog.cz

S použitím zmíněného serveru přišlo několik problémů na diskuzních fórech. Různí lidé mi kolikrát měli sami od sebe velkou potřebu sdělit, že na můj blog by se nikdy nepodívali, protože je na „Hulánovo serveru“ a na takový by z principu nikdy nešli. Takové chování je hloupé, takže mě vlastně vůbec nebolelo, že jsem se o tuto část lidí připravil ještě, než jsem začal. Tehdy jsem měl obrovské nadšení psát. Psal jsem v podstatě každý den a některé dny se dokonce objevovaly i dva zápisky denně. Začalo chodit poměrně dost lidí, což jsem ze začátku vůbec neměl tušení, že by se mohlo stát. Rozhodně mi to ale nijak nevadilo :-).

Začal jsem tam s příjemnou činností nenásilné osvěty ze světa počítačů a zejména notebooků. Do toho jsem přidal, co mě zrovna trápilo a vznikl „vyvážený“ obsah mého blogu. Někdy na konci roku 2007 (po pár měsících) se ozval Radek Hulán (admin megablog), že na myego.cz chystá uživatelské blogy a zda nechci také začít psát raději tam. Nakonec jsem tedy provedl velký přesun všech svých článků a začal psát konečně na dospělém redakčním systému s podstatně více funkcemi.

(pokračování článku)

Udělal jsem s otcem malý nákup všeho možného, co je domů potřeba. Laserová tiskárna tak bude konečně barevná (a na print serveru), kompakt konečně kompaktní, s výpadkem proudu (na vesnici v létě naprosto běžná věc) konečně poběží díky UPS dál ADSL a Wifi a hlavně – celá sít bude konečně gigabitová (ostatně ethernet je v tomto domě už od dob, kdy ještě 486 procesor budil obdiv). Některé spoje totiž doteď běží jen ubohou rychlostí 10 Mbit/s.

jedna vyložená krabice – druhá stejně velká ještě smrdí s tiskárnou na chodbě

(pokračování článku)

Původně jsem si říkal, že bych něco psal i v době mé nepřítomnosti, ale nakonec jsem se na to vykašlal. Důvod? Asi jsem příliš normální, než abych i jako návštěva/vedoucí na táboře měl potřebu psát nějaké zápisky na blog. Tam jsem vlastně vůbec neměl nutkání si k počítači sednout a pouštěl jsem ho jen velmi omezeně. Takže jsem se vlastně ani nijak nerozhodoval o tom, zda psát, či ne. Prostě jsem jenom nepsal :-).

Musel jsem změnit několik plánů (nedobrovolně), takže jsem se vrátil o něco dříve (což si vynahradím ještě v pozdějších letních týdnech). Díky tomu se teď můžete těšit na několik zápisků, které byly ponechány v rozepsané podobě během mého odjezdu.

Jak bylo na jihu Čech

Tímto zdravím Kubu, oba Jardy, Marťase, Vorlíka a kopec dalších lidí, se kterýma jsem strávil těch několik posledních dní. Je příjemné vypadnout z toho typického stereotypu běžného života. Byl jsem na táboře www.centrumdeti.cz – ten je tak trochu odlišný, takže to není takové to, co si možná někteří pamatují ze svého mládí. Dle slov hlavy vedení nejde ani tolik o nějaké vštěpování ideálů a hodnot, jako spíš zažít spoustu zábavy a zkusit si aktivity, na které běžně nejsou podmínky a zázemí.

(pokračování článku)

…teď už jen dodělat poslední záležitosti do práce. V pátek jsem dodělal poslední zkoušku, kterou jsem chtěl stihnout (v září pak zbývá ještě jedna), a teď je potřeba se nějak rychle zbavit i těch notebooků, co se mi doma nakupily. Zrovna když by člověk trochu zvolnil, tak se nakupí spousta nových zajímavých hraček, co si přímo žádají o zrecenzování :-).

Nějak se nám teď s těmi mini-notebooky roztrhl pytel a je sranda sledovat, jak je každý záměrně nějakým způsobem „zkriplený“, aby nemohl konkurovat dražším modelům stejné značky (to je to nejhorší, co může pro výrobce být, když levnější model kanibalizuje své dražší bratříčky). ASUS má mrňavou klávesnici, že se na tom nedá moc rychle a dlouho psát, HPčko má zas neuvěřitelně špatnou platformu (žravá a bez výkonu) a Acer, který je v mnoha ohledech takový kompromis, má pro jistotu jen 512 MB RAM a neobsahuje ani Bluetooth modul.

No jo, holt za pár týdnu to tady všechno bude v prodeji, tak nikdo nechce být pozadu. Nejzajímavější je sledovat, jak se výrobci vypořádali s modelem pro Linux. Každý se popral se svou instalací Linuxu jiným způsobem a řekl bych, že by z toho mohl být pěkný srovnávací článeček tady na blog. Všechny Linuxy jsem totiž poctivě prolezl a otestoval v mnoha různých situacích, které mohou nastat při běžném používání. Pravděpodobně by to mohl být i poslední článek před odjezdem, který se momentálně upřesnil na středeční odpoledne.