Prodávat jen drahé business stroje už dávno není tak výdělečné. Nejprodávanější kousky jsou většinou ty největší šmejdy – jen musí mít dobrý procesor, hodně RAM, nějakou dedikovanou grafiku a nejlépe, když se lesknou jako čerstvě olíznuté psí kulky.

Lenovo pochopilo, že v této kategorii by se mělo také více angažovat, což byl celkem logický krok. Řada Lenovo 3000 evidentně nestačila, a tak nám tu vznikl jaký hybrid v podobě notebooků Lenovo ThinkPad SL.

Tato řada patří do kategorie small-business. To jsou ty notebooky, které je ještě nemají dostatečně výkonnou grafiku na označení gamming a zároveň jim chybí rozsáhlejší možnosti zabezpečení od business modelů. Na druhou stranu něco si na nich zahrajete, většinou připojíte i nějakou tu větší televizi přes HDMI a když na to přijde, jde na to dokoupit i dobrá servisní podpora. (pokračování článku)

Dostal se mi do ruky další Windows Mobile telefon, tentokrát HTC Touch 3G. Dělal mi společnost posledních několik dní jako jediný kus elektroniky a vedl mě k zamyšlení, co vlastně dělá takový chytrý telefon tím chytrým, a napadají mě následující rozdíly proti běžným telefonům.

(pokračování článku)

Kdo má ve firmě více notebooků od Lenova, zcela jistě zjistil, že mimo baterky už do poslední generace ThinkPadů (Tx00, Rx00, Xx00, Wx00) už nelze vložit nic z původního příslušenství. Přiznám se, že mě to moc netěší, protože v korporátním prostředí tyhle nekompatibility znamenají problémy. Podíval jsem se tedy, co se v šachtě tak důležitého změnilo.

Na obrázku jsou vidět SATA adaptéry na disk. Zatímco původní adaptér má nějaký speciální konektor, nový využívá klasického SATA. Tento krok mi připadá zcela logický, protože šetří náklady díky standardizovaným konektorům. (pokračování článku)

Když se mi před rokem a půl dostal do ruky poprvé ASUS EeePC 701, vadilo mi u něj především nízké rozlišení displeje. Netrpělivě jsem proto očekával, až se objeví druhá generace těchto zařízení, která nabídne vyšší rozlišení.

Do této doby nejčastější rozlišení 9 a 10″ displejů, tedy 1024×600, nelze brát jako ideální, ale lze ho považovat za použitelné minimum (naprosté minimum). U miniaturních notebooků je problém v tom, že větší úhlopříčka displeje je zvětšuje nejen do šířky ale také do hloubky, což je svým způsobem nežádoucí. (pokračování článku)

Nějakých 30 zápisků je zase za námi, takže je nejvyšší čas na ohlédnutí do historie. Když máme to jaro, tak trocha sentimentální nálady snad nikoho nezabije. Tento díl se proti minulému přesouvá o 4 roky dál do roku 2003. Přechod na nové tisíciletí již tedy máme za sebou a Y2K se neukázalo jako takový problém, jak všichni strašily (tenkrát se to skloňovalo třeba i u výrobců klávesnic a myší).

Ve světě notebooků se toho za ty 4 roky až zas tolik nezměnilo. Žádná revoluce v oblasti hardware nepřichází a všechno se zas jen zrychluje a zvětšuje. Ano, poslední slovo minulé věty je správně – tento trend platí ještě dnes. Notebooky se zlevňují a kupuje je více lidi jako svůj hlavní/jediný pracovní nástroj, což vytváří u výrobců požadavek na větší úhlopříčku displeje. V roce 2003 je nejčastější úhlopříčkou 14,1″ a poměr stran ještě samozřejmě 4:3. Nyní však přichází zlom. (pokračování článku)

…nebudu s ním totiž nikde mlátit. Přesně tuhle už jsem slyšel mockrát. Lidé se s ní vlastně na fórech ohánějí celkem pravidelně. Nepatřím mezi ty, kteří vnucují každému nějaký business model, ale stejně je dobré se zamyslet, kde jsou výhody pevného notebooku.

Modely pro domácí použití jsou vždy levnější i přes vyšší výkon a platí zde (stejně jako u všeho), že se muselo šetřit na něčem jiném. V nejprodávanějším cenovém segmentu jsou dnes marže minimální a představa o placení „za značku“ je už mimo realitu. (pokračování článku)

Od kamaráda jsem si na pár dní mohl vypůjčit mobilní telefon T-Mobile G1. Jde o úplně běžný chytřejší telefon s jediným rozdílem – pohání ho operační systém Google Android.

V poslední době jsem si pohrával s myšlenkou nákupu nového mobilního telefonu HTC Touch Pro (případně něčeho podobného). Jestli mě ovšem něco odrazovalo, tak to byly zkušenosti s mobilními Windows. Můj aktuální mobil je vybavený systémem Windows Mobile 6 a vzhledem k tomu, že vývoj systému sleduji už o PocketPC 2002, nemohu se zbavit dojmu, že Microsoftu stále nedošlo, co je to uživatelská přívětivost. O to více jsem byl zvědavý na alternativu od Googlu. (pokračování článku)

ASUS patří k výrobcům, kteří na testy posílají často předprodukční/předváděcí kusy. Nese to s sebou spoustu nevýhod, protože nezřídka dojde na různé větší rozdíly od finálních produktů, někdy se ovšem objeví v souvislosti s tím i nějaká zajímavost.

Tentokrát jsem dostal na recenzi notebook ASUS F50Gx, který je taktéž předprodukčním kusem a velmi mě na něm zaujalo nastavení BIOSu. S jeho rozsáhlostí už by si totiž nezadala leckterá základní deska pro stolní počítače. (pokračování článku)

Rozmarnou náladu jsem využil k sledování starých dílů Computer Chronicles a hned první díl byl dobrým úlovkem. Dnes jsou bezdrátové sítě skoro všude. Lze se přes ně připojit i v té nejzapadlejší vesnici, v kdejakém hotelu či restauraci, případně přímo doma. Ostatně nedávno O2 nabízelo ADSL modem kombinovaný s Wifi AP tuším za 500,- Kč, tak to se pak nelze divit, že je „bezdrát“ rozšířen i tam, kde před 10 lety brali počítače spíše jako pekelné mašinky.

(pokračování článku)

Je to už bez tří měsíců rok, co jsem si koupil svůj poslední notebook – 14,1″ Lenovo ThinkPad R61. Uznal jsem, že je to již dostatečná doba na to, abych jej poznal ve všech ohledech a mohl popsat své dlouhodobé zkušenosti.

Tento model se sice už neprodává, ale model R400 se od něj liší jen minimálně (širší touchpad a novější Centrino platforma), takže tyto zkušenosti lze s velkou pravděpodobností aplikovat i na něj a z části také na řadu T, protože takový T400 je až na menší tloušťku a pár zkosených hran vlastně to samé. (pokračování článku)