S blížícími se devadesátými léty dostaly grafické pracovní stanice konečně potřebný výkon, abychom se mohli bavit o univerzálně použitelných řešeních i na 3D. Procesory typu RISC začaly být skloňovány uživateli napříč UNIXovým světem, nicméně velkou revolucí procházely i 3D akcelerátory. Najednou nebyl v hi-endu problém plynule zpracovávat real-time 3D s vysokým rozlišením a v CADech zas kreslit vyhlazené (antialiasované) polygony i čáry. Co už je dnes téměř zapomenuto, SGI se toho času rozhodlo přenést 3D výkon jejich stanic také do „běžných“ PC.

(pokračování článku)

Přibližně před měsícem proběhla možná největší akce v ČR zaměřená na historické počítače. Ani tentokrát jsem si to nenechal ujít a samozřejmě všechno fotil. Přestože jsem si loni slíbil, že už nebudu na akci nosit nic těžkého, letos jsem vzal ten nejtěžší z počítačů… není náhodou, že ho vyrobili v Silicon Graphics.

(pokračování článku)

Pro většinu lidí byl příchod 3D akcelerátorů až v polovině devadesátých let spolu s 3Dfx Voodoo Graphics, pro ty chudší s S3 Virge. Tou dobou už ovšem 3D nebylo v profi segmentu nic nového. 3D akcelerace do PC přišla v polovině 80. let a v případě jiných platforem dokonce ještě dříve. Tato část historie mě baví, takže jsem se k ní rozhodl vrátit i zde na blogu.

(pokračování článku)

Ačkoli v rámci koníčků trávím často chvíle hraním s desítky let starými počítači, stále mě samozřejmě baví i smysluplné technologické novinky. Virtuální realita (VR) je jednou z nich. Teď už navíc VR sety začínají mít přijatelnou cenu a hry začínají využívat více potenciálu nového konceptu ovládání.

(pokračování článku)

Během posledních dvou týdnů jsem pracoval s dětmi na programování robotů, a abych zbytečně nemusel tahat svůj notebook a řešil, že ho někdo už potřetí rozsedne, půjčil jsem si 14“ business mainstream v podobě Latitude 5xxx. Takový notebook jsem měl už v mnoha konfiguracích – úsporným čtyřjádrem i výkonným šestijádrem, integrovanou i dedikovanou grafikou. Pokaždé šlo ovšem o stroj „Intel Inside“. Tento jsem si půjčil na test čistě kvůli ověření, jak moc jsou použitelné pracovní stroje postavené na aktuálních procesorech AMD.

(pokračování článku)

Před časem jsem si na pracovní stůl instaloval monitor, který neoplývá žádný analogovým vstupem. Pro běžné potřeby moderního člověka to nepřináší žádné obtíže, ale rád si občas připojím také nějaký starý počítač z doby, kdy se ještě ani DVI nepoužívalo. Jako řešení se pochopitelně nabízí nějaký konvertor…

(pokračování článku)

V prvních rocích nového milénia došlo na poli notebooků k zásadnímu zlomu. Konečně totiž začaly vznikat nekompromisní stroje, které mohly ukojit velmi náročné uživatele i v roli hlavního počítače. Tahle přes tři a půl kila těžká obluda představuje počátek mobilních grafických stanic. Vedle výkonného procesoru a 3D akcelerátoru určeného pro CAD nabízí také širokou konektorovou výbavu (včetně Firewire) a displej s rozlišením UXGA (1600×1200).

(pokračování článku)

Při srovnávání 14“ business notebooků od DELLu a Lenova jsem si říkal, že bych proti nim měl postavit i zástupce třídy od HP. Dodatečně jsem tedy sehnal HP EliteBook 840 G5 v konfiguraci podobné ThinkPadu – s i7, 16GB RAM a 512GB NVMe SSD. Jde o novinku na trhu.

(pokračování článku)

Sešly se mi doma náhodou dva 14“ business notebooky vyšší třídy, což úplně vybízí k tomu, abych udělal přímé srovnání. Jsou to vlastně pracovní stroje v klasickém pojetí s dostatkem konektorů a dvojicí polohovacích zařízení – touchpadem i trackpointem. Tímto zápiskem mám za cíl srovnat ergonomické vlastnosti obou počítačů, neboť z hlediska vnitřních komponent nabízí oba více méně to samé. Rozdílů okolo je nicméně docela dost.

(pokračování článku)

Prý platí, že když je takto koncipovaná otázka v nadpisu, odpověď je většinou ne. Ostatně kdyby byly takové notebooky opravdu použitelné, vůbec bych se neobtěžoval psát tento zápisek. Píšu jej proto, abych připravil potenciální kupce podobných zařízení na problémy, které je čekají.

(pokračování článku)