* Prohlížíte kategorii ‘Technika’
Nejlevnější zástupce první generace PowerBooků od Applu je rozhodně strojem, který si zaslouží své místo v mém virtuálním muzeu. Jednak stálo dost práce zprovoznit kus, na kterém tento článek píšu, a jednak měl tento model obecně docela zajímavou historii. Krom toho je na svou dobu úžasně malý, lehký a nesmírně dobře se s ním pracuje.
Na Smíchovském nádraží se opět setkali nadšenci do starých počítačů různých platforem. Vzhledem k tomu, že podobné veřejné akce v ČR jinak prakticky nebývají, nemohl jsem si to ani tentokrát nechat ujít a pozvolna jsem se připravoval už měsíce dopředu.
O letošní generaci XPS jsem se nedávno zmiňoval. Tentokrát jsem však měl možnost jeden kus pár dní používat, a ač není čas na plnou recenzi, samostatný článek si rozhodně zaslouží. Nový konvertibilní model má 13,4“ displej s poměrem stran 16:10, přepracované chlazení a úplně novou konstrukci klávesnice.
Ještě že tu máme všechny ty hráče. Už delší dobu si myslím, že v určitých případech je nejlepším výkonným pracovním notebookem ten herní. Sám jsem se podle toho zařídil už pět let zpátky, kdy byl Acer V15 Nitro v první vlně, která tento trend rozjela. Grafické pracovní stanice kromě předraženého Quadra na CAD a 10bit barvy, technologií vzdálené správy pro korporace a vysoké ceny toho proti spotřebním modelům mnoho nenabízí – naopak v mnohém tratí.
Snaha moderních designérů změnit tradiční rozložení klávesnice je dlouhodobě viditelná a s každým rokem sílí. Zatímco dříve byly snahy o změnu patrné hlavně u běžných spotřebitelských notebooků, dnes jsou nejvíce patrné tam, kde byste to čekali možná nejméně – u business notebooků. DELL se odhodlal k výrazné změně a jako první ji v nové generaci aplikoval rovnou na všechny modely.
Na cesty jsem odjakživa preferoval nějaké malé notebooky, protože nikoho nebaví tahat celé dny na zádech těžký stroj. Tedy někoho určitě ano, ale mezi takové nepatřím. Jenže odjakživa to bylo dilema – lehký notebook, nebo notebook, na kterém se dobře pracuje. Současný Swift 5 je dle mého názoru taková malá revoluce, která prošla relativně bez povšimnutí. A to je chyba.
Plánujete nákup herního notebooku nebo přenosné pracovní stanice? Většina dnešních notebooků s dedikovaným grafickým čipem (typicky NVIDIA) používá na základní práci integrované grafické jádro v procesoru, takže lze dedikovaný čip vypnout a ušetřit nějakou energii. Teoreticky to funguje dobře, ale problém přichází ve chvíli, kdy chcete připojovat také externí monitor a výstup z notebooku je připojený právě na dedikovanou grafiku.
Druhá polovina 90. let byla naprosto zásadní dobou pro rozšíření 3D akcelerátorů téměř do všech segmentů výpočetní techniky od výkonných pracovních stanic až po obyčejné PC notebooky. Když jsem posledně skončil u konce roku 1996, trh s 3D akcelerátory byl v tu dobu podstatně rozmanitější než dnes. Všechno se to ovšem mělo brzy změnit.
Začátkem devadesátých let už bylo jasné, že 3D je cesta, kterou se počítačový svět vydá. Ač v PC zatím žádné herní 3D akcelerátory neexistovaly, vývojáři her chrlili více a více her, které trojrozměrný svět počítaly s pomocí procesoru a detailnost grafiky se s každým rokem (a novými procesory) rychle zlepšovala. Masový příchod 3D akcelerace se už blížil…
Poslední dobou, vždycky když Apple vydá nový iPad (Pro), začnou někteří lidé v mém okolí tvrdit, že Apple konečně svým ARMovým procesorem předehnal PC notebooky a že už se konečně MacBooky budou moct zbavit těch ubohých Intelů vyžadujících chladiče a ventilátory a tak podobně. Je pravda na straně agresivního marketingu Applu?
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
